Štítek: tanzania

Odložme časopis…
Obkroužili jsme vulkán, všichni si to nafotili, někteří si všimli, že ledovec na vrcholu už není co býval, a už klesáme na letiště. Teď už ale jinde jsme, je to jiná vesnice.
Tanzánie.  Pokračovat ve čtení „List sedmý: Vítejte v Tanzanii“

Na Kili nepolezeme, ale můžeme se podívat alespoň na jeho úpatí. Vesnice Marangu leží těsně při hranici NP Kilimanjaro. Domečky rozsypané podél cesty v hluboce zaříznutých údolích. Hlavní plodiny jsou zde banán a káva. Banánovníky poskytují kávovníku potřebný stín. Mezi tím mango, avokádo a drobná políčka kukuřice. Po svazích jsou rozvedeny zavlažovací stružky a kanály, podél kterých vedou cestičky. Pohádka.  Pokračovat ve čtení „List osmý: Pohádka o kávě a banánovém pivu“

Přiznávám se, že jsem zapomněl, jak se jmenuje hlavní město Tanzánie, tak jsem se zeptal, jestli to náhodou není Arusha. „Prosím tě, to je nějaká místní díra.“ OK, tak ta díra má kolem půl miliónu obyvatel. Takové Brno.
Nemá sice, jako většina zdejších měst centrum, ale je fajné. Poměrně čisté, s bláznivým autobusákem, odkud jezdí matatu, trhem, kde koupíte všechno. Od praktických věcí po blbosti včetně příšerně kýčových stolků.
Jím tu druhé nejlepší jídlo našeho afrického pobytu, což tedy není zase tak těžké. Indické. Ano, cokoli jsem tu jedl dobrého, bylo z Indie. Podnik je to evropského střihu s velmi milou a pozornou obsluhou. Pokračovat ve čtení „List devátý: Arusha a Tarangire“

Severní Čechy. Posun zemských ker vytváří Krušnohorské plato, dole pak propadliny s jezery, která později, coby hnědé uhlí odtěžíme. Za příkopem vybublávají kopce Českého Středohoří.

A teď to všechno zvětšíme. 
Máme tu východoafrický zlom. Na jeho okraji rostou sopky. Dole se formují jezera, sladká i slaná, dokonce s bublajícími vývěry. Jedna z obřích sopek velikosti Kilimandžára se časem zhroutí a pěkně eroduje. Až zbude úchvatný kráter o poloměru cca 20 km, který lidé nazvou Ngorongoro. Pokračovat ve čtení „List desátý: Ngorongoro“

Mizející jezera, další africký fenomén. To, co budete na fotkách, až budou, komentovat jako pustinu, protože uvidíte donekonečna se táhnoucí hnědou plochu, na níž stáda pakoní víří prach, je ve skutečnosti dost velké jezero Manyara. Jen je holt konec suchého období, takže jezero je jaksi vypuštěné. Odpar je v „létě“ natolik velký, že nepomohou ani početné silné prameny, které vyvěrají přímo pod hradbou Velké příkopové propadliny. Pokračovat ve čtení „List jedenáctý: Lake Manyara“

Poslední dny cestovatelských výprav jsou takové popelky, často zůstanou nezaznamenány, přestože významem zdaleka nejsou nejmenšími.  Znáte to, poslední den, šílenství balení, cestovní horečka (u mě tedy obzvláštní). Není čas psát příspěvky, poznámky do deníku.  Proto i tenhle cestovní medailonek čekal takovou dobu na své zveřejnění. Pokračovat ve čtení „List dvanáctý: NP Arusha“