Po Prague Pride se obvykle vyrojí různé komentáře tu a onde, kritiky, skandální odhalení, ale i věcná pozorování a zpovědi plné emocí. Tam někam asi bude patřit i tenhle text, protože i pro mne je pride hodně emoční záležitost. Nepíšu o ní poprvé. Vytáhl jsem si svůj starší text z roku 2018 Parádní víkend.
No a vlastně zjišťuju, že asi nenapíšu nic objevného, on to ostatně není ani cíl. Spíš na mne různé ty reakce a pozorování zase dolehly a pracují a volají po tom, aby byly vypovězeny a svěřeny papíru nebo spíš nulám a jedničkách digitální komunikace.
Noc kostelů. Zvládli jsme desítku. Jo! Už deset let otevíráme kolem Letnic, toho v Čechách téměř neznámého svátku, dveře soběslavských kostelů. Dnes už to sice není taková masová akce, kdy se nám lidé do kostela pro obrovský zájem sotva vešli, ale přesto si myslím, že si Noc své příznivce našla a že zájem nepolevuje.
Myslím, že je to i proto, že Noc je o kostelech jinak. Zahajujeme sice každoročně ekumenickou bohoslužbou, tedy akcí navýsost náboženskou, ale jinak se Noc těm běžně chápaným náboženským kategoriím vymyká. Ukazuje jinou stránku víry a duchovna. Ne protažené obličeje, pietně sepjaté ruce. Nechápejte mě špatně, neodsuzuji klidnou usebranou zbožnost, jen poukazuji na to, že víra a zbožnost může mít mnoho tváří. Třeba tu vtipnou, která si dovede i ze sebe sama dělat legraci a nebrat se smrtelně vážně. Jak se ostatně mohli přesvědčit všichni, kdo zavítali na světoznámou hru Jozue do evangelického kostela, nebo na večerní čtení ke sv. Vítovi.
Na oběžné dráze malé planety Brno je loď operní flotily NdB uvězněna vlečným paprskem geniálního šílence M.K. Posádka bude brzy krobotizována.
Finále. Zdroj: NdB, Marek Olbrzymek
Ačkoli Mozart není můj šálek kávy, Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota v brněnské Janáčkově opeře upoutala mou pozornost. Sci-fi opera se jen tak nevidí.
Přijde vám to mimo? Naopak, pro operu, jejíž libreto je prošpikováno snad zednářskou symbolikou, snad egyptskými mystérii, snad úplně jinými houbičkovými fantaziemi pana Schikanedera, je sci-fi ten pravý žánr. Ba co víc, díky tomuto posunu se může tato opera, navzdory své nelogičnosti a nesrozumitelnosti, stát zábavnou, pochopitelnou a sdělnou.
Májové časy,veselé hlasy,lidskému pokolení se zjevují,všeliké radosti,k srdečné libostiv tento čas se nám vyskytují.
--- Václav Karel Holan Rovenský - Capella regia musicalis
Procesní korouhev se znakem spolku Středohoří sobě.
“Věřím jenom těm průzkumům, které sám zfalšuji,” uvedl starosta Jindřich Bláha v Hlásce v únoru 2020 v reakci na hodnocení Soběslavské hlásky spolkem Oživení, z.s. Tento nezávislý spolek se věnuje hodnocení radničních periodik již od roku 2006.
Hláska v auditu nedopadla nikterak hvězdně, skočila spíš jako Trouba. Auditoři to následně schytali od starosty i od redakční rady. Čekat od starosty nebo redakční rady sebereflexi bylo bláhové.
10.367.054,- Kč. To jsou dosavadní městem vyčíslené náklady na realizaci 893 metrů bruslařské a výukové cyklistické dráhy v Soběslavi. Je to málo, je to hodně? Statistika říká, že průměrné náklady na stavbu cyklostezky v ČR jsou kolem 5 miliónů korun. V Soběslavi jsme tedy na dvojnásobku. Zatím. Radní už totiž chystají další investici do tohoto projektu. Osvětlení. Předpokládané náklady jsou zatím podle místostarosty Pavla Lintnera neznámé, s trochou googlení se dají odhadnout na nějakých dalších minimálně 300 tisíc Kč.
Celá věc podle vyjádření místostarosty na zastupitelstvu 16.2.2022 bezproblémová a občané ji chtějí. Já ji za úplně bezproblémovou nepovažuji. Zeptal jsem se tedy pana místostarosty na pár detailů, mj. i na to, z jakých podkladů vychází onen zájem obyvatel. Dozvěděl jsem se mj., že město nemá k dispozici žádné měřitelné údaje o vytíženosti dráhy ani o zájmu o osvětlení. Údaje si prý pan místostarosta “mnohokrát ověřil vlastním pozorováním v této lokalitě”. Projekt podle sdělených informací “předpokládá, že k osvětlení bude použito 22 LED světelných zdrojů o příkonu 40 W umístěných na stožárech výšky 6 m ve vzájemné vzdálenosti cca 40 m”.
Soběslavská dráha. foto: webové stránky Města Soběslav
Trochu málo informací na projekt za stovky tisíc. Zvlášť, když z vlastní zkušenosti vím, jak detailní informace jsou schopni radní požadovat u malých občanských aktivit, které město nestojí ani korunu.
Po všech stránkách působivé provedení nudné a nezajímavé opery. To je inscenace Boitovy jediné opery Mefistofeles v podání Jihočeského divadla na festivalu operního divadla v Praze. Ano, připouštím, vydal jsem se na velkou italskou romantickou operu, a to opravdu není můj šálek kávy. Moje chyba. Milovníci této hudební epochy snad laskavě prominou.
Nejspíš jste o ní už slyšeli. Dokonce i média, která o operu sotva zavadí, psala o nevídaném spektáklu v Brně. Velmi mě pobavila poměrně hloupá otázka v jednom rozhovoru s Václavem Luksem. Jak prý k tomu přijdou pražané, že Alcina bude v Brně a pak ansámbl odcestuje s produkcí do Versailles a do Caen. Praha v seznamu jaksi chybí – jaká troufalost! V Praze je možné slyšet skvělou barokní muziku a to i právě díky Václavu Luksovi a jeho Collegiu 1704. Pražská operní scéna je ovšem… ehm. No zkrátka, Janáčkova opera v Brně je světová a to je skvělé.
Tedy přesněji Giulio Cesare in Egitto je velká opera George Friderica Handela, která pojednává klasický příběh. Znáte jej třeba z velkofilmu Kleopatra z šedesátých let s Liz Taylor a Richardem Burtonem. Jméno velkého barokního mistra Händela píšu záměrně v jeho anglické podobě, protože opera měla premiéru v Londýně roku 1724. A tehdy to byl velký sukces.
Stále se nemůžu zbavit smutku z toho, jakou popelkou je na našich operních scénách baroko. Máme špičkové, světově uznávané interprety, ale za barokní operou prostě musíme do světa. Čest výjimkám. Co, čekáte, že budu psát zase o Brnu, že jo? Velebit Janáčkovu operu, hmmm… Tak ne, tentokrát cena putuje do Plzně.
V Plzni totiž korunovali Poppeu. A navíc s noblesou a šarmem. Plzeňské divadlo J.K. Tyla navázalo na předchozí povedenou inscenaci opery Orfeo a přineslo skvělé nastudování dalšího majstrštyku geniálního Claudia Monteverdiho.
