Betlém z Orlických hor

Další z betlémů ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Nejde jen o charakteristický způsob malby postav, ale také o typické prostorové uspořádání s krásnou perspektivou krajiny ubíhající k dálině.

Základová deska betléma má půdorys do oblouku. Betlému dominuje betlémská „jeskyně“ v podobě hradu/chrámu, což je rozdíl oproti klasické jeskyni v betlému z Prorubek. Líbí se mi, jak tu orientálnost scény Narození evokují palmy na bocích chrámu.

Orlické hory zde jednoznačně upomíná nejen dálina, ale hlavně kostel sv. Matouše, který zná každý, kdo navštívil Deštné, byť zde, v betlémské scenérii, je kostel ještě v plném lesku, který se mu snad jednou navrátí.

Betlém vyšel v roce 2019.

Vila stavitele Grossmanna v Ostravě.

Zbrusu nový klenot v Ostravě. Vila Grossmann na ulici 28. října, snad nejdelší ulici v Ostravě. Za opravou luxusní prvorepublikové vily stavitele Františka Grossmanna a jeho ženy Otýlie stojí hodně práce a úsilí. Výsledek patří bezesporu do must see v Ostravě už proto, že je to pro mnoho lidí něco, co nejsou zvyklí s městem s bohatou industriální historií spojovat. Přepychové bydlení přece  k černé Ostravě nejde. 

Ale jde. A sluší jí.

Pohled na vilu z rohového altánu.
Pokračovat ve čtení „Vila stavitele Grossmanna v Ostravě.“

Jaroslav Herain: Betlém z Prorubek

Východočeská vesnička Prorubky se dočkala vlastního betléma z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Jaroslav Herain je mým oblíbeným autorem. Je nesmírně produktivní a jeho betlémy se vyznačují osobitým stylem postav. Stejně jako ostatní betlémáři, má velmi svébytný a na první pohled rozpoznatelný styl oveček. Těm jeho říkám pudlíci.

Miluju Herainovu práci s prostorem, cit pro perspektivu krajiny a nádherné dáliny. Jeho betlémy, podobně jako betlémy Jiřího Knapovského a starších ousteckých mistrů, patří podle mého k tomu nejlepšímu z české papírové betlémářské produkce. Herainovy betlémy vždy nabízejí krom postav i množství stromů, květin, staveb a krajinných prvků, které pomáhají vytvořit krásný prostorový obraz.

Slezský betlém Ondřeje Vávry

Ondřej Vávra je betlémář z Nového Bydžova. Věnuje se řezbářství. Papírový betlém vytvořil z popudu betlémářské obce a přátel. Inspirován byl prý lidovými betlémy z Beskyd a oblasti Frenštátu. Proto jsem jej překřtil na Valašský nebo Beskydský betlém. Vydán tiskem byl v roce 2022.

Způsob ztvárnění skutečně evokuje staré betlémy a má jaksi „řezbářský výraz“, což se mi na něm moc líbí. Kombinuje vánoční a tříkrálovou scenérii. V originální verzi je i kometa, kterou jsem ale nepoužil, protože se podle mého příliš „tluče“ se scénou Zvěstování pastýřům a andělským chórem nad betlémskou jeskyní, který pěje: „Sláva na výsostech Bohu.“

Doporučením umístit betlém jednoduše na šikmou plochu jsem se neřídil a místo toho jsem, po vzoru ousteckých betlémářů, vytvořil vlastní stupňovitou krajinu včetně malované dáliny, která má evokovat beskydské kopce. Pro celkový výraz betléma mi to přijde vhodnější.

Fotografie dokumentují přípravu betléma a zejména tvorbu krajiny. Od jednoduchého 2D rozložení figurek, přes, jak říkám špendlenou zkoušku, kdy zkusmo kvůli proporcím krajiny umísťuji klíčové figury s pomocí špejlí a velkých špendlíků, až po malování krajiny a finální sestavení. Figurky jsou podlepené kartonem, vyztužené špejlemi, okraje figurek jsou barevně retušované.

Hromniční betlém Jiřího Knapovského

Originál betléma vytvořil orlickoústecký betlémář Jiří Knapovský v 80. letech 20. století. Měl by být umístěn v regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Tiskem jej pak v redukované podobě (chybí některé budovy a figury) vydala tamní tiskárna roku 2021.

Scéna představuje Jeruzalém. V Chrámu drží malého Ježíše stařec Simeon, jemuž bylo přislíbeno Hospodinem, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Dále je zde prorokyně Anna, Marie a Josef s obětními holoubaty. Tuto biblickou scénu popisuje evangelium podle Lukáše v druhé kapitole, verše 22-39.

Betlém se stavěl v době Hromnic, tedy svátku Uvedení Páně do Chrámu, 2. února.

Patero povídání o betlémech

Betlémy jsou zvláštní kategorií lidového umění, která má v naší zemi dlouhou tradici a která přečkala jak totalitu komunistickou, tak ústup zbožnosti a křesťanství z veřejného života. Nemá smysl tu mudrovat o tom, zda jsme nebo nejsme ateistickou společností, faktem zůstává, že i přes ústup vnějších projevů náboženskosti zůstaly betlémy součástí Vánoc v mnoha našich domácnostech. Betlémy v kostelích jsou jasná věc, ovšem betlémy domácí jsou velký fenomén v našich končinách, který ve světě není zdaleka tak rozšířený. Jestli je něco vánočně specifického pro naši kotlinu, krom Ježíška, pak jsou to určitě domácí betlémy. A nejde zdaleka jen o tradiční betlémářské oblasti – Orlickoústecko, Vysočina (Třešť, Třebíč), Králíky… domácí betlém k Vánocům v Česku prostě patří.

Lodhéřovský betlém.
Pokračovat ve čtení „Patero povídání o betlémech“

Podél Lužnice tam a Židovou strouhou zase zpátky.

Roads go ever ever on,

Over rock and under tree,

By caves where never sun has shone,

By streams that never find the sea;

Over snow by winter sown,

And through the merry flowers of June,

Over grass and over stone,

And under mountains in the moon.

Kolem Lužnice zase jinak. Z Bechyně do Tejna a zase zpět. 

Je to trochu delší cesta, nějakých 36 km, ale zase nic moc převýšení (asi 510 m), takže to za den zvládnete a nožičky vám neupadnou. Možná.

Samostatně si lze projít Židovu strouhu tam a zpět.

Bechyňka – jezdíme elektricky už od roku 1903

Do Bechyně můžete dojet i autem, ale vlakem to má styl a je to navíc zážitek. Už od roku 1903! Nejspíš sice nepojedete ani s Elinkou, ani s Bobinkou, potáhne vás žehlička, ale to je fuk, protože jde o cestu kochací, zážitkovou.

Pokračovat ve čtení „Podél Lužnice tam a Židovou strouhou zase zpátky.“

Hólí po česku aneb Rozpustilá synkretická oslava jara.

Znáte indický svátek hólí? „Usměvaví lidé v rukách svírají pytlíky s práškovou barvou zvanou gulal nebo lahve s barevnou tekutinou, a za veselého pokřiku: „Happy holi!”, se snaží zasáhnout co možná nejvíc oslavujících,” tak popisuje jeden z nejvýraznějších rysů oslavy svátku hólí jeden internetový cestopis.

Takhle vidí Hólí v Betlémě AI (DALL-E).

A zkoušeli jste to doma s akrylovou barvou? Ideálně na prahu obýváku?

„A tohle už dodělám zelenou klasikou,” komentuju si sám pro sebe, jako obvykle, finální úpravy pozadí tříkrálového betléma Jaroslava Heraina. No jo, mám teď novou radost, od Vánoc jsem se vrhnul na plnění dávného snu, stavění papírových betlémů. Ale o tom zase jinde. 

Pokračovat ve čtení „Hólí po česku aneb Rozpustilá synkretická oslava jara.“

Rusalka aneb Z tajemné biologie úhoře

Přehnaně realistická, ale velmi promyšlená a dokonale fungující scéna nového berlínského nastudování Rusalky v první polovině večera (záměrně nepíšu o jednáních, protože s těmi nakládá režie volně) nenechává příliš prostoru divákově představivosti. Ano, k dokonalosti výjevů tu občas opět chybí, aby postavy odcházely správnými dveřmi. Na tuhle režijní nedůslednost jsem háklivý, u dokonale detailu věrných scén dvojnásob. Nicméně jinak je to filmový výjev bez chyb.

Sledujeme nájemní dům kdesi v Berlíně. Podle výhledu z terasy ve střešním apartmánu by znalec této metropole jistě určil i přesnou čtvrť, kde se děj odehrává. Na nebi občas proletí holub, plynule zde ubývá denního světla. Filmová režie a promyšleně vystavěná scéna umožňují vyprávět děj opery zcela plynule bez přerušení pro nějaké scénické přestavby. Snad i proto není dodrženo členění na dějství tak, jak je Kvapil s Dvořákem plánovali. Představení by se klidně mohlo odehrát i bez přestávky, kdyby… 

Rusalka, Staatsoper unter den Linden | foto: Gianmarco Bresadola, zdroj: Staatsoper unter den Linden
Pokračovat ve čtení „Rusalka aneb Z tajemné biologie úhoře“