Rubrika: Nepravidelník

Mám radost!
Pod 40% jsem ani nečekal.
Je to vítězství slušnosti. Nic na tom nezmění výroky mladého diskuzíchtivého pána z Hradu a jeho suity.

Hrdinové?
Topolánek, který se ukázal jako chlap a ne jako macho s gulema. 
Horáček, který dokázal přijmout výsledky a ještě povzbudit.
Marek Hilšer za jednoznačnou podporu.

Zklamání?
Bloudivý let prasklého balónku z katolického domu, který naštěstí zavadil o telefon a nabral správný směr.

Hopsasa, hejsasa…

Masopust, maškary, fašank, karneval vrcholí, brzy po něm zbude jen popel a tím si poznačíme čela, abychom pamatovali na pomíjivost. Ale masopust není protikladem postu, patří dohromady, kdyby nebylo jednoho, druhý by pozbyl smyslu. Půst nemá umořit tělo jako něco nečistého, půst je příležitost ladit struny. Ani masopust nemá struny strhat, ale má na ně zvesela hrát. Ukázat, že zima nás neumořila, že se umíme radovat, třeba i skrze tanec, zpěv, krk a břicho. Však břicho, to je život. Masopust je oslavou života, navzdory tomu, že průvod procházívá krajinou, která není svěže zelená, vonící květem, ale spíš rozbahněná, hnědošedá a mnohdy ještě pod sněhem. Průvod ukazuje, že svět je krásný, protože je pestrý, je příležitostí k setkání. Masky nejen skrývají, ale i odhalují, jejich vytváření je prostor kreativity ducha a zručnosti rukou, často ukázka tradice, která se třeba v rodině dědí, a přesto umí být rozpustilá. Stejně jako v postu, i v masopustu máme možnost vystoupit ze všednosti, možná jinak, ale stejně důležitě. Pokračovat ve čtení „Růžičková“

Opravu nechcete jít volit? Jde zase i moje mamka (možná potřetí v novodobé historii), takže radost veliká!
Tuhle jsem v jedné diskuzi zachytil názor, že není koho volit, protože každému lze něco vytknout. Tenhle není dostatečně průrazný, tenhle je moc velký sluníčkář… Pokračovat ve čtení „Volební“

My tři králové jdeme k vám…

U téhle kolední písně si vždycky vybavím scénu ze Zemanova filmu Čarodějův učeň. Tři chudí koledníci v křupajícím sněhu. Boří se až po uši. Koruny ze slámy.  Pokračovat ve čtení „Tříkrálová“

Hrál si na to,že vypínal mozek.

…

Na strom u dráhy jsme uvázali provaz tak, že jsme se mohli zhoupnout před lokomotivu, když přijížděla, a viset na okamžik před oknem, podívat se dovnitř ke strojvedoucímu a zmizet, až když bylo jasné, že to člověk přežil jen tak tak. Pokračovat ve čtení „Bezesné noci“

Juž jsme ten čas dočekali…

Stejně jako v Rybově České mši vánoční nebo v krásných Zrunkových pastorálních vánočních mších, putuje se v Soběslavi každý rok do Betléma. Byly roky, kdy putování nahradila jedna scéna, ale já mám raději putování. K adventu patří. Je to trošku chaos, ale i ve vánočních mších přece pastýři a lidé zmatkují, když jim andělé vytroubí tu novinu. Co si vezmeme, kam půjdeme, kdy, kdo…? Pokračovat ve čtení „Z adventu do Vánoc“

Zasněžená krajina kdesi na prahu Vysočiny. Silnička sotva pro jedno auto. Trochu to klouže. Tma. Pak se objeví světla vesničky, která se táhne podél cesty údolíčkem. Staré jabloně před bílou chalupou. Ve stodole schnou otepi vrbového proutí. Kolem nohou mi šňafe pes. Projdu chladnou chodbou do úzké kuchyně, kde to voní cukrovím. U kamen sedí hospodář. Hubený. Bílá hlava, bílý plnovous. Plete košík a vypráví. O proutí a o životě. Strávím tu určitě přes hodinu. Sedím a poslouchám. Srkám čaj a chutnám cukroví, kterého mi hospodyně naložila plný talíř. A to jsem se vlastně jen zastavil pro vánoční stromek. Je složený ve stodole vedle proutí. Pokračovat ve čtení „Vzpomínková“

„Potěšte, potěšte můj lid,“ praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.  

(Iz 40, 1-2)

Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých. 

(Mt 18, 12-14)

Pokračovat ve čtení „Rorátní“

Už nějakou dobu jsem na profilech svých přátel na Facebooku pozoroval černobílé fotografie. Objevilo se to jako nějaká řetězová hra. Trvalo to nějaký čas a pak to přišlo ze zcela nečekané strany.

“Sedm dní, sedm černobílých fotografií vašeho života. Žádní lidé. Žádné vysvětlení. Ja nedokazu nikoho nabadat, aby se pridal, ale na druho stranu.. jako prvni reagoval na mou „nominaci“ Zdeněk J. D. Kozlíček a tak, kdyby ho neco trklo, co by se chtelo cernobile prezentovat…” Pokračovat ve čtení „Příběh černobílých fotografií“