Anna a Marie

Dvacáté století se právě narodilo.
Velká očekávání nedošla vždy naplnění.
Tovární dělnice to v té době nemají lehké.
Děti bez otců.
Před první válkou přijde na svět Anna.
Po válce Maria. Mnohem mladší.
Anna, jak se dle svatých vzorů sluší, je Marii matkou, protože jejich pravá matka velmi mladá zemřela.
Ve městě stříbra a sukna tehdy žijí Němci, Češi a Židé pospolu. 
Pokračovat ve čtení „Anna a Marie“

Klavír

Tři čtvrtě na deset.

„Rychlík číslo 945 linky… přijede na třetí nástupiště, služebně …“

Cestující se pomalu trousí. Už to není ten denní shon.
Obchody jsou zavřené. Kafe si dáte leda z automatu.
Skupina Asiatů s kufry čeká na výtah.  Pokračovat ve čtení „Klavír“

Novák

Telefon.
Volá Novák. Jasně, to je kvůli bakteriím na příští týden.
„Dobrý den, volám kvůli těm standardům farmak, zbylo vám po těch testech něco?“ Aha, tak to je jiný Novák. Slíbím mu, že se ozvu.

uplyne půl hodiny…

Telefon.
Volá Novák. Jasně, zapomněl jsem mu dát vědět, jak s těmi standardy.
„Dobrý den, volám kvůli těm bakteriím na příští týden.“
Aha, tak to je ten, kterého jsem čekal předtím. „Zjistím dopravu a ozvu se.“

uplyne pár minut…

Telefon.
Volá Novák. Už si chystám odpověď ve stylu, že nemám kdesi vrtuli.
„Dobrý den, Novák, skládka Vodňany…“
Ok, třetí Novák. „Dnes zajedu.“

během cesty do Vodňan…

Telefon.
Volá Novák. „Nemáte telefon na kolegu…“
Začínám se smát.

konečně Vodňany…

Čekám na Nováka a otevřu si maily… píše…Novák, kvůli Noci kostelů.
Směju se hlasitě až mi tečou slzy.

Na základce jsem svoje příjmení nesnášel. Na hloupé poznámky a posmívání bylo jako stvořené. Jak jsem zestárl, mám ho rád. Až na různé záměny typu Koblížek, nebo Kyblíček nehrozí, že bych někoho svým jménem pletl.

Přeju veselý jarní den všem Novákům! Mějme je rádi!

Masopustní

Masopustní doba je plná překvapení. Je to doba, kdy je normální být tak trochu hlavou dolů. Tedy vzhůru nohama. Chuďas je králem, dovoleno je vše, nebo téměř vše. Letos již druhým rokem slavíme masopustní taškařici v Roztokách u Prahy. Tentokrát ovšem s růžičkovými klobouky na hlavách, vysocí pestří střapáči s barevnými pentlemi a přesto v hnědé pytlovině. Vysoké a nízké pospolu. Růžičky coby kapky krve, která byla prolita pro spásu obyčejného člověka oděného v pytli. Dovádění a hýření, které se ve středu promění v popel. Pokračovat ve čtení „Masopustní“

Terezín – Lety

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
navzdor kruté době
humor v srdci máme,

den co den stále jdem,
sem a tam se stěhujem,
a jen ve třiceti slovech
smíme psát.

Hola zítra život začíná
a s ním se blíží čas,
kdy si sbalíme svůj raneček
a půjdem domů zas.

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
a na troskách ghetta
budeme se smát. Pokračovat ve čtení „Terezín – Lety“