zápisky o cestování, kultuře, radostech i starostech jednoho Kozlíčka
Jedná se o odpověď pana Ing. Jindřicha Bláhy, starosty města Soběslavi, na otevřený dopis, který jsem posílal radním města a který jste si mohli přečíst i zde na Kozím notesu.
Moje odpověď na tento dopis je připojena také.
Texty jsem proložil obrázky vítězných realizací z prvního ročníku GraffitEko. Pokračovat ve čtení „Vyjádření starosty města ke GraffitEko“
Přesně takový vzkaz poslali školám a pořadatelům akce GraffitEko po dvou úspěšných ročnících soběslavští radní.
Každoroční malování na kontejnery na tříděný odpad, do kterého se zapojilo za dobu trvání šest soběslavských základních a středních škol, tak končí.
Pokračovat ve čtení „Malované kontejnery ve městě nechceme!“
Každé Velikonoce jsou mimořádné, ty letošní byly ve znamení putování po kraji, který byl pro mne dosud místem s označením “hic sunt leones”.
Velikonoční vigilie v nádherném dřevěném kostele sv. Jana Křtitele ve Slavoňově. Velikonoční radost mi tu tedy poněkud zastřelo naprosto vyprázděné kázání v duchu “nastavování procesů”, kterým kdysi neblaze proslula jedna česká ministryně kultury, a pak skutečnost, že večeře Páně nebyla úplná. V kostele, který byl původně utrakvistický, to zvláště zamrzí.
Pokračovat ve čtení „Velikonoce v Kladsku a Kladském pomezí“
Bledule (Jaro v podhůří)
Na horách taje,
sníh plní údolí řek.
Bledule kvetou.
Křivatce
Hvězda betlémská.
V loňském listí září
žlutý křivatec.
Jaterníky
Jarní modř nebes
mezi duby lapená.
Podléšky kvetou.
Sakury
Růžové jaro
vytrysklo z pupenů.
Sakury kvetou.
Sasanky
Klíče studánek,
bílé družičky jara,
sasanky hajní.
Ladoňky
Je Sibiř modrá,
jako záhon ladoněk,
když zjara kvetou?
Sedmikráska
Sedmero krás máš,
bílá krajko trávníků,
skromná chudobko.
Petrklíče
V trávě září
plátky zlata. Podívej!
Klíče od ráje.
Magnólie
Skvostný šácholan,
něžný parfém ve vánku.
Přivoň si! Jaro!
Zima ještě kouše do tváří a leze za nehty.
Jdeme po blátě a sněhu
mokrou loukou plnou stružek a louží,
kolem prastarých jabloní a hrušní,
kolem starých studánek,
kolem zlomených křížů
a kamenných prahů ve spadaném listí.
Dovádivý masopust skončil,
čela zmazaná popelem,
loňské listí,
loňská tráva.
Es ist vollbracht!
Kde je však, smrti, tvé vítězství?
Vždyť křehká zelená kopí probodávají staré listí topolů a javorů,
jívy pučí,
lísky se ozdobily zlatými šperky,
olše rudými granáty
a v loukách zvoní tisíce bílých zvonů
na znamení vítězství života.
Čiň pokání a věř evangeliu!
Popeleční středa není o ztrápených výrazech.
Je o pokleknutí před něčím, co nás přesahuje,
je o sehnutí se k něčemu křehkému,
je o nadechnutí k novému životu.
Je o jaru,
kdy v chrámu bez listí
klekneme na bahnitý břeh
a žasneme
nad kapkami rosy na bílých zvoncích bledulí.
Prolog
Byltě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk… po anglicku Everyman.
Příběh o každém z nás, o marnostech světa, setkání se Smrtí, dobrých skutcích a Boží milosti. Mnohokrát zpracovaný, mnohokrát slyšený a viděný a přesto stále nový, živý, inspirativní.
Masopust není jen bláznivá taškařice. Je barevný, veselý, růžičkový… Růžičky koření v zemi. Derou se za sluncem i za vodou, hledají oporu a když se jim daří, kvetou do krásy, voní, mají však také trny, které zraňují, a také vadnou.
Život lidský jako kvítek sprchává. Rovně jak upadne stromu list, když zvadne, tak se děje s námi, smrt stojí za námi. Opustí nás Síla, Rozum i Krása. Zůstanou Skutky, Poznání a důvěra v Boží milost.
Ale teď už poslyšte celý ten příběh. Pokračovat ve čtení „Everyman“
Mrzne.
Naplnil jsem krmítko.
Houpe se pod tíhou drobných tělíček.
A já při ptačím koncertu sním o tom,
že přiletí
galapážské pěnkavy.
(foto: pixabay.com)
Letos nepojedu na masopust do Roztok. Budu za velkou vodou. Když mi to došlo, byl jsem z toho rozmrzelý. A asi nejenom já.
Loni jsem touhle dobou pečlivě skládal růžičky, sháněl prostěradlo a kraječky, řezal rákosí u rybníka ve Frahelži. To vše kvůli masopustní taškařici. Pamatujete ještě růžičkové klobouky?
O tom všem jsem psal na Notesu. No a tehdy mi taky napsala jedna čtenářka, Soňa, že ji to zaujalo. Chystají prý u nich v Tišnově nějakou masopustní hru a chtěli by něco tradičního, co třeba růžičkové klobouky? Pochopila, že složit růžičku není jen tak. Prý jestli bych nedal pár rad. I dal jsem, s radostí. Pokračovat ve čtení „Podívej, kvete růže…“
Slavnost Zjevení Páně, Tři králové, je druhým vrcholem Vánoc.
Kolem 6. ledna, kam tenhle svátek řadí kalendáře, se pořádají už několik let Tříkrálové sbírky. Neplatí, že by koledníci museli chodit přímo šestého ledna, celá pochůzka se organizuje v nejvhodnější čas, zkrátka tak, aby koledníci mohli. U nás v Soběslavi to bývá vždy sobota dopoledne… Pokračovat ve čtení „Tři králové otevírají dveře“