Balík
…
Už od minulého týdne posílám balík.
Jsem líný chodit na poštu, tak jsem si objednal PPL.
Nepřijeli.
Reklamoval jsem.
„OK, přijedeme zítra.“
Nepřijeli.
Reklamoval jsem.
„Hmmm…my máme v systému, že je to vyzvednuté.“
„Není.“
„OK, my to zadáme znova, ale až na pondělí. Dřív to nestihneme.“
V pondělí přijdu do práce, balík nikde.
„Super, už tu byli?“ ptám se.
„Jo, už v pátek, jak jsi nám volal.“
„Ehm, v pátek jsem volal kvůli svozu vzorků.“
„Jo aha, no my jsme měli radost, že někdo přijel, tak jsem mu dali ten balíček.“
Skvělý! Můj balík odvezli do laborky do Prahy namísto vzorků k vrácení.
Volám do laborky.
„Jojo, víme, kdy si to vyměníme?“
„V úterý budu v Praze, stavím se.“
„Nemusíte, stejně vám budeme posílat další vzorky, tak to pošleme v úterý svozem. Přivezeme ten váš balík, další vzorky k analýze a ty vzorky k vrácení si vyzvedneme.“
„OK.“
Dnes ráno telefon. „Ehm…volám kvůli těm vzorkům.“
„Ano?“ Už mi cukají koutky.
„Oni na ty vzorky zapomněli, ale ten váš balíček vezou.“
A balíkový příběh se uzavírá…
Stylově na tři jedničky padesát, přepážka osm.
Pod obrázkem postilióna.
Až dorazí, pošle mi za tři kačky smsku.
„Jo, pane, tady se nesmí fotit!“
„Ok, příště už nebudu.“
…
Dva bludné příběhy z Blat
Bludní vojáci
Tuším, že to byl film Copak je to za vojáka. Mladý Langmajer vysazený v lese…
No, tak tohle se pořád děje.
Jedu do Vodňan přes Blatské lesy, i mává na mne skupinka tří vojáků kdesi za Komárovem. Tedy dva vojáci, jedna vojačka. Já v dobrém rozmaru zastavuju.
„Kam to bude? Jedu do Vodňan.“
„Kamkoli nás kousek popovezete, budeme rádi.“
Vojačka má petku s vodu, hoši točí mapou nahoru a dolů.
„No, kdybyste jel na Hutě…,“ začnou nesměle, „je to kousek u Bechyně.“
„Ok, budete navigovat.“ Pak si vzpomenu, jak točili tou mapou a trochu znejistím.
„Zachránil jste nás, to bysme nedošli. Ráno nás vyhodili do lesa. Bez telefonů, jen 300 gramů jídla na osobu a pití. No, a my jsme trochu zabloudili. Ty lesy jsou tu hrozně hluboký.“
Pak už se jen smějeme.
Bludní balíci
Pamatujete ještě příběh s balíkem?
Tak popojedem. Balík se vrací a nemůže trefit.
Před deseti dny upozornění, že reklamace je vyřízena a zboží je na cestě zpět.
Zatím nic nepřišlo. Holt ze Strakonic to asi taky berou přes ty hluboké lesy na Blatech a mají špatně zorientovanou mapu.
Dnes už mi dojde trpělivost a vlezu na sledování balíku.
Tak prý mi ho před šesti dny doručovali. A pak znovu před pěti.
Aha, a jak se to pozná?
Volám na infolinku.
Zkvalitňují služby, nahrávají. V momentě, kdy to začne vyzvánět, hovor spadne.
Znovu.
Znovu.
Napočtvrté se ozve operátorka.
Vysvětlí mi, že balík byl označen číslem 8 na začátku a je tedy firemní a ty se, světe div se, neoznamují telefonem ani oznámením. Když prý nečekám ve dveřích, tak jede řidič dál.
Vskutku skvělá služba.
Na úspěšnost doručení se radši neptám a rovnou zadám jinou adresu a telefon.
Operátorka mě ujistí, že teď už to prý jistě klapne.
Doufám.
Z budějckého depa snad už nepojedou přes Blata.
Že vás na starých cestách nemůže nic překvapit? Ale může, dokonce můžete najít poklad.
Zvykl jsem si v posledních letech navštěvovat v tento čas tři místa. Shodou okolností na rodné Vysočině.
Jsem rád, že zastupitelé řekli „ne“ obnově Mariánského sloupu na Staromáku.