Totální beznaděj a deprese.
Pokřivené charaktery. Touha vlastnit a ovládat, touha po hvězdném úspěchu, který má zajistit nesmrtelnost.
Ponižování.
Horečné blouznění.
Záchvěv lásky vystřídaný zoufalstvím, utopený ve smilstvu.
Prozření a lítost, která nedojde naplnění, ale utopí se v krvi.
A dítě zůstává samo, jako v tom děsivém příběhu před usnutím. Bez otce, bez matky, všichni odešli. Prázdná scéna, jen chlapec a zbraň. Pokračovat ve čtení „Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku“
Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru
Horká slunečná neděle. Na koncert se ani nechce, ale …
Co když je to španělská muzika? Cembalo, theorba a barokní kytara. Hrají Aarón Zapico, Pablo Zapico a Daniel Zapico.
Po letech se vracím do kostela sv. Anny zvaného Pražská křižovatka. Úžasný prostor, tak trochu zašitý, skrytý kousek od hlavní turistické dálnice Starého Města. Kostel, dům, tiskárna, sklad. A díky Václavu Havlovi a nadaci Vize 97 nový krásný prostor setkávání. Copak podobného nám zůstavili/zůstaví jeho nástupci v úřadu?
Pokračovat ve čtení „Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru“
Řecké pašije aneb Utrpení z Olomouce
Špatné nastudování si nezaslouží dlouhých dojmologií.
Na přehlídku Opera 2017 přivezlo Moravské divadlo Olomouc Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Ó, jak mé srdce zaplesalo. Dnes mi však zbyly jen oči pro pláč.
To představení je prostě špatné,
ŠPATNÉ,
Š P A T N É ! Pokračovat ve čtení „Řecké pašije aneb Utrpení z Olomouce“
Královna víl Na Vídeňce
Celý svět je jeviště a všichni lidé jsou na něm jen herci… Pocta Shakespearovi v provedení Purcellovy Královny víl v Divadle Na Vídeňce.
Kdo se těší na taškařici se záměnou postav odehrávající se v magickém lese, bude zklamán, to ale neznamená, že představení je špatné, právě naopak. Pokračovat ve čtení „Královna víl Na Vídeňce“
Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno
Jak napsat, že v Brně mají výbornou operu a neopakovat se? Mám totiž pocit, že to píšu dost často. Inu, třeba…
Odstartujte podzimní deprese! Vydejte se na Modrovousův hrad a Očekávání do ND Brno. Brňáci už mají zkušenost se spojováním menších operních kusů do jednoho skvělého večera. Zatímco spojení příběhů Gilgameše a Didony s Aeneem, tedy hlavně Martinů s Purcellem, může na první pohled působit nezvykle, spojení Bartóka a Schönberga už je v pohodě i na první pohled. A na ten druhý ještě víc. Pokračovat ve čtení „Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno“
Jahodový obraz
Fantaskní svět „Jahodového obrazu“ ještě jednou. Po dni s El Boscem v madridském Pradu ještě jeden večer s jeho nejznámějším triptychem v kině Oko. Příznačný název – Oko. Svět obrazu očima různých umělců a historiků v dokumentárním filmu s krásnou kamerou přibližující detaily tohoto strhujícího obrazového příběhu. Pokračovat ve čtení „Jahodový obraz“
Jitka Šuranská v Budějicích
Podzimní sychravo a Jihočeská vědecká knihovna, to nezní jako obzvlášť atraktivní program. Bude koncert. Sál připomíná spíš Ebenovskou vůni zasedaček a na programu je folkloreček. Ale rozhodně ne elektricky a s bicíma. Jediné bití je podupávání do taktu a ťukání na kontrabas a elektriku na tuhle muziku nepotřebujete, má energie na rozdávání. A kdože hraje? Jitka Šuranská TRIO. Tedy Jitka, Martin Krajíček a Marian Friedl. Ej, věru bysem banoval, nejít na takovou krásu. Pokračovat ve čtení „Jitka Šuranská v Budějicích“
Olomoucké barokní slavnosti – Facetum musicum
Výborná masopustní barokní paštika vprostřed léta, to bylo vtipné barokní teatrum ve dvoraně Konviktu alias Palackého univerzity v Olomouci. V masopustu si vezmete masku a můžete tropit hlouposti, přidejte se dle libosti. Hlavou dolů aneb Bacchanalistica. A proč ne třeba v létě? Venku lije, je krásných červencových 13°C, oháknete se do obleku, nastartujte dodávku s nábytkem a vyrazíte. Pokračovat ve čtení „Olomoucké barokní slavnosti – Facetum musicum“
Gilgameš a Dido v ND Brno
Ó jak radostné je psát o něčem tak výtečném, jako je brněnská operní dvojinscenace Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas. Brno pro mne opět potvrzuje, že je první a nejprogresivnější operní scénou v naší kotlině, která hluboko za sebou zanechává celou zlatou Prahu. To, že režisér a umělecký šéf opery Jiří Heřman sáhnul po Martinů zřídka hraném kuse z pradávné Mezopotámie, který navíc nebyl nikdy uveden scénicky, a propojil jej s krátkou barokní operou Purcellovou, nebyla vůbec sázka na jistotu, ale odvážný skok do zatuchlých českých vod. Díky tomu se ovšem z vln vynořila bájná Atlantida, o které v Čechách jen tu a tam slýcháme, a na kterou jezdíme za hranice. Přestože oba kusy dělí staletí (Dido a Aeneas je z počátku 18 století, oproti tomu Gilgameš měl premiéru až roku 1958), jejich nadčasové poselství v Brně zní harmonicky a naléhavě právě do dnešní doby a pro všechny. Smysl života, smrtelnost člověka, pomíjivost vztahů. Pokračovat ve čtení „Gilgameš a Dido v ND Brno“
Dido a Aeneas v Rudolfinu
„Cecília, varhanice, hrej, spoj sobě panen více!“, tak vzývá svatou patronku hudby Michna. A i Václav Luks ví, že přízeň svaté Cecílie není k zahození, takže ódu na ni zařadil do první poloviny purcellovského večera v Rudolfinu. A že Cecílie bděla nad jeho průběhem a plesala, jsem si téměř jist. Konečně někdo přišel s nápadem dělat koncertní provedení barokních oper a konečně jsem zase slyšel naživo malebnou anglickou barokní muziku. Jak jsem už zmínil, nejdříve se pělo a hrálo ku poctě svaté Cecílie, v druhé půli jsme pak prožili znovu tragický příběh velké lásky královny Dido k hrdinnému Aeneovi. Vřelé horoucí city se utopí v moři hlubokého smutku. Pokračovat ve čtení „Dido a Aeneas v Rudolfinu“