Daniel Kahn and The Painted Bird ve Staré Pekárně

Stará Pekárna je typický brněnský podnik. Zvenčí nenápadný. Má sice vývěsní štít, ale toho si ani nevšimnete. Nejsem žádný znalec Brna, vždycky mám pocit, že v Brně žádné rozumné podniky nejsou, než mne přátelé vždycky protáhnou přes nějaký zaplivaný dvorek, ztemnělou uličku, kamsi do suterénu a ejhle… Stará pekárna je taková špeluňa v suterénu. Nechápu, jak tu mohly vznikat TV pořady, které jsem kdysi sledoval. Když sem nacpete štáb, nemůžou se sem vejít lidi. Jako správný podnik na Moravě, je to zčásti gastronomické peklo – tak hnusné víno už jsem dlouho nepil. Ale o to vůbec nejde…

Stará Pekárna je jedinečná a úžasná programem, je to hudební klub. A pro naše první seznámení naživo si nachystala jedinečný program.

Daniel Kahn and The Paited Bird. Moje klezmerová kapela z nejmilejších.

Daniel Kahn je skvělý.

Nejdřív jsem viděl poodhalený zadek, to když si u našeho stolku upravoval boty, pak odhalené břicho, to když upravoval dataprojektor. Ovšem na koncert téhle kapely jsem přijel kvůli muzice. Angažovaný, současný klezmer, plný stále živých revolučních témat. Rovnoprávnost žen, sociální rozdíly, varování před nebezpečím fašismu, historie Židů v Evropě. To vše velmi vtipně, ale mrazivě. Můžete si u toho jen tak podupávat, protože klezmer je muzika, u které se nedá moc dobře sedět, ale pokud posloucháte výborné texty, na juchání vás nálada přejde.

Daniel hrál převážně z nového alba The Butcher’s share – například 99% nebo Freedom is a verb, ale sáhl i do starších alb a pro naše tady a teď zahrál třeba skvělou Embrace The Fascists z mého oblíbeného alba Partisans and Parasites, nebo Good Old Bad Old Days, o jisté hořké nostalgii po rozděleném Berlíně.

Na koncertě měl podle všeho velkou zásluhu i Vojtěch Peštuka z Létajícího rabína, který si některé písně střihnul s kapelou a navíc, pokud jsem dobře pochopil, se zasloužil o český překlad (přebásnění) jidiš textů. Ty běžely společně s krásnými obrazy či animacemi v rámci projekce na zdi za pódiem. Velmi povedená souhra.

Jo, málem bych zapomněl, byl tam taky Tomáš Kočko, jestli se nepletu. Je vidět, že má vkus, říkal jsem si, než jsem zjistil, že je tam na nějaké narozeninové sešlosti a ta sešlost dost hlučela a rušila. Měl jsem pocit, že i Daniel občas tak trochu naštvaně zahlížel na narušitele. Vím, Pekárna není Rudolfinum, ale přesto si myslím, že pořádat veselici v rámci koncertu je nevhodné, mrzelo mě to. Být provozovatelem, asi bych zasáhl, být oslavencem, naplánoval bych oslavu jinde nebo jinak.

Díky tedy všem, kdo se zasloužili o tenhle skvělý koncert, a díky všem, kteří nebudou v klubech rušit koncerty halasnou konverzací!

Mrtvé město

V dnešní dojmologii budu občas používat metodu, kterou sice nemám rád, ale přijde mi pro tento text vhodná. Budou tu příměry, ale to proto, že Korngoldova opera Mrtvé město (Die tote Stadt) vypráví tak nějak archetypální příběh, který lze najít v různých operách a v různých životech, v tom je ta síla. Pokračovat ve čtení „Mrtvé město“

Ostravská extáze dvakrát jinak

Extáze naděje

Ráno jsem bloudil v areálu VŠB a Technologického parku v Ostravě. Která zvrácená mysl to projektovala? Běhal jsem tam s mapičkou neschopen identifikovat jednotlivé budovy. Nepomohli ani místní. Selhala i navigace, protože nepočítala se zrádnými zídkami, které projektantovi upadly do výkresu, a uzavřenými schodišti, která se nedají rozumně obejít. Přitom by podle mne stačily takové blbosti jako větší písmena na jednotlivých budovách, obrázky, nebo barevné čáry na těch absurdních komunikacích v celém příšerném areálu. A taky zastavení bujení toho technologického nádoru. Pokračovat ve čtení „Ostravská extáze dvakrát jinak“

Mikuláš pro dospělé

Děti se těší na vousatého staříka v doprovodu čertů a andělů. Vědí totiž, že neskončí v pytli. Naopak, Mikuláš z pytle vytáhne dobroty. Mandarinky, které právě teď chutnají nejlépe, a možná dnes i nějaké ty hmotnější dary. Zkrátka je to mírný stařík, který by se za básničku nebo písničku rozdal.

My dospělí to máme těžší. Mikuláš nechodí za námi. Musíme za ním ke sv. Šimonovi a Judovi. Abych to uvedl na pravou  míru… vyrazili jsme na Bononciniho oratorium sv. Mikuláš z Bari. Pokračovat ve čtení „Mikuláš pro dospělé“

L’Arpeggiata | Music for a while | Linz

Na koncert do Lince? A proč ne?

Ze Sobíku je to časově stejné jako do Prahy. Kdybychom stavěli pořádně dálnice, bylo by to ještě časově blíž. Naštěstí Rakušané staví. Od Čtrnáctky (Vierzehn) až do Lince už jedete pohodlně po dálnici, navíc většinu času zakopané v tunelu. U nás budujeme nesmyslné mezinárodní letiště v Budějicích a na neslavné trojce k našim sousedům máme pořád jen nepřehledné horizonty a památník u Nažidel nám jejich následky smutně připomíná. Pokračovat ve čtení „L’Arpeggiata | Music for a while | Linz“

Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku

Totální beznaděj a deprese.
Pokřivené charaktery. Touha vlastnit a ovládat, touha po hvězdném úspěchu, který má zajistit nesmrtelnost.
Ponižování.
Horečné blouznění.
Záchvěv lásky vystřídaný zoufalstvím, utopený ve smilstvu.
Prozření a lítost, která nedojde naplnění, ale utopí se v krvi.
A dítě zůstává samo, jako v tom děsivém příběhu před usnutím. Bez otce, bez matky, všichni odešli. Prázdná scéna, jen chlapec a zbraň. Pokračovat ve čtení „Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku“

Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru

Horká slunečná neděle. Na koncert se ani nechce, ale …
Co když je to španělská muzika? Cembalo, theorba a barokní kytara. Hrají Aarón Zapico, Pablo Zapico a Daniel Zapico.
Po letech se vracím do kostela sv. Anny zvaného Pražská křižovatka. Úžasný prostor, tak trochu zašitý, skrytý kousek od hlavní turistické dálnice Starého Města. Kostel, dům, tiskárna, sklad. A díky Václavu Havlovi a nadaci Vize 97 nový krásný prostor setkávání. Copak podobného nám zůstavili/zůstaví jeho nástupci v úřadu?

Pokračovat ve čtení „Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru“

Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno

Jak napsat, že v Brně mají výbornou operu a neopakovat se? Mám totiž pocit, že to píšu dost často. Inu, třeba…
Odstartujte podzimní deprese! Vydejte se na Modrovousův hrad a Očekávání do ND Brno. Brňáci už mají zkušenost se spojováním menších operních kusů do jednoho skvělého večera. Zatímco spojení příběhů Gilgameše a Didony s Aeneem, tedy hlavně Martinů s Purcellem, může na první pohled působit nezvykle, spojení Bartóka a Schönberga už je v pohodě i na první pohled. A na ten druhý ještě víc.  Pokračovat ve čtení „Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno“