Festival Janáček 2022

„A třeba umřít!“

Káťa

„Ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál.“

Elina

Dvě velké tragické Janáčkovy hrdinky, Káťa a Elina na prknech brněnského Janáčkova divadla. Dva zahraniční soubory, dvě režisérky. Dva mimořádné zážitky. 

Život v kleci zvyků, starých představ o něm. Život na břehu obrovské řeky, která svobodně plyne a rozlévá se od obzoru k obzoru. Krátký život, jemuž smrt je vysvobozením. 

Život bez hranic. Od věků do věků. Sen? Štěstí? Ne. Život řídký, protažený. Jako když se máslo namaže na příliš velký krajíc. Omrzí země, omrzí nebe, a člověk pozná, že v něm umřela duše. Smrt jako limita, která naplňuje život smyslem. 

Festival Janáček. 

Hudební svátek, který překročil hranice země. Oběma směry. Ví se o něm a přitahuje svou výjimečnou světovou úrovní i zahraniční návštěvníky a zároveň přiváží i světové inscenace. Provází ho jedinečná atmosféra. Opojná symbióza mezi diváky, inscenacemi a tvůrčími týmy. 

A jaké tedy byly Káťa a Elina/Emilia? 

Pokračovat ve čtení „Festival Janáček 2022“

Rusalka mezi proudy

Že Rusalka není pohádka, nebo přesněji „jen pohádka“, ale nabízí i další mnohovrstevnatá čtení, není nic nového. Rusalka Daniely Špinar mi otevřela další oči k dalšímu možnému. Tohle čtení se přímo nabízí, ačkoli… ona to možná Daniela myslela jinak.

Pozor, kdo si chce Rusalku uprostřed vltavských vod ve Vile Štvanice užít, nebude již číst dál a vystačí si s tím, že tahle Rusalka je trans. Je mi líto, bez jistého odhalení děje a jeho zvratů tuhle dojmologii prostě neumím napsat.

Hladní vodina – Rusalka, zdroj: Divadlo letí, Vila Štvanice
Pokračovat ve čtení „Rusalka mezi proudy“

Loutna česká jindřichohradecká

V pátek, v svátek, v kostele, při stole, jak se líbí v každé chvíli…” Toť návod k provozování Loutny české a také k Boží chvále. 

Možnost poslechnout si po letech zase naživo provozovanou Michnovu Loutnu českou, N.B. v Jindřichově Hradci, to se musí využít. Inu vzhůru do kaple svaté Máří Magdaleny.

Nastudování: Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Hlasové party byly svěřeny Gabriele Eibenové a Petře Noskaiové. Zvláštností tohoto provedení byl akcent houslových partů, které nedávno objevil ve Slaném muzikolog Petr Daněk. Houslové party proto přednesly přední houslistky v oboru – Lenka Torgersen a Magdalena Malá. Na violoncello je doprovázel Petr Hamouz a na theorbu Jan Čižmář. Celé provedení řídil Adam Viktora.

zdroj: pixabay.com
Pokračovat ve čtení „Loutna česká jindřichohradecká“

Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art

Kapitánův deník. Hvězdné datum 220520.19.00

Na oběžné dráze malé planety Brno je loď operní flotily NdB uvězněna vlečným paprskem geniálního šílence M.K. Posádka bude brzy krobotizována. 

Finále. Zdroj: NdB, Marek Olbrzymek

Ačkoli Mozart není můj šálek kávy, Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota v brněnské Janáčkově opeře upoutala mou pozornost. Sci-fi opera se jen tak nevidí.

Přijde vám to mimo? Naopak, pro operu, jejíž libreto je prošpikováno snad zednářskou symbolikou, snad egyptskými mystérii, snad úplně jinými houbičkovými fantaziemi pana Schikanedera, je sci-fi ten pravý žánr. Ba co víc, díky tomuto posunu se může tato opera, navzdory své nelogičnosti a nesrozumitelnosti, stát zábavnou, pochopitelnou a sdělnou.

Pokračovat ve čtení „Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art“

Jihočeský Mefistofeles v Praze

Po všech stránkách působivé provedení nudné a nezajímavé opery. To je inscenace Boitovy jediné opery Mefistofeles v podání Jihočeského divadla na festivalu operního divadla v Praze. Ano, připouštím, vydal jsem se na velkou italskou romantickou operu, a to opravdu není můj šálek kávy. Moje chyba.  Milovníci této hudební epochy snad laskavě prominou.

Jana Šrejma Kačírková coby Markétka, foto: Martina Root, zdroj: web Jihočeského divadla
Pokračovat ve čtení „Jihočeský Mefistofeles v Praze“

Dvakrát o podobách lásky.

Podoba první | Alcina. 

Nejspíš jste o ní už slyšeli. Dokonce i média, která o operu sotva zavadí, psala o nevídaném spektáklu v Brně. Velmi mě pobavila poměrně hloupá otázka v jednom rozhovoru s Václavem Luksem. Jak prý k tomu přijdou pražané, že Alcina bude v Brně a pak ansámbl odcestuje s produkcí do Versailles a do Caen. Praha v seznamu jaksi chybí – jaká troufalost! V Praze je možné slyšet skvělou barokní muziku a to i právě díky Václavu Luksovi a jeho Collegiu 1704. Pražská operní scéna je ovšem… ehm. No zkrátka, Janáčkova opera v Brně je světová a to je skvělé. 

Plakát k představení, zdroj: ND Brno
Pokračovat ve čtení „Dvakrát o podobách lásky.“

Caesar a Kleopatra ve Vídni

Tedy přesněji Giulio Cesare in Egitto je velká opera George Friderica Handela, která pojednává klasický příběh. Znáte jej třeba z velkofilmu Kleopatra z šedesátých let s Liz Taylor a Richardem  Burtonem. Jméno velkého barokního mistra Händela píšu záměrně v jeho anglické podobě, protože opera měla premiéru v Londýně roku 1724. A tehdy to byl velký sukces.

foto: Theater an der Wien, Monika Rittershaus
Pokračovat ve čtení „Caesar a Kleopatra ve Vídni“

Korunovace Poppey aneb V Plzni baroko umí

Stále se nemůžu zbavit smutku z toho, jakou popelkou je na našich operních scénách baroko. Máme špičkové, světově uznávané interprety, ale za barokní operou prostě musíme do světa. Čest výjimkám. Co, čekáte, že budu psát zase o Brnu, že jo? Velebit Janáčkovu operu, hmmm… Tak ne, tentokrát cena putuje do Plzně.

V Plzni totiž korunovali Poppeu. A navíc s noblesou a šarmem. Plzeňské divadlo J.K. Tyla navázalo na předchozí povedenou inscenaci opery Orfeo a přineslo skvělé nastudování dalšího majstrštyku geniálního Claudia Monteverdiho.

foto: Martina Root, zdroj: DJKT
Pokračovat ve čtení „Korunovace Poppey aneb V Plzni baroko umí“

Peter Grimes

Nelehký úkol. Napsat dojmologii na Petera Grimese v ND Brno. Proč? No protože už o tom představení psali všichni slovutní hudební recenzenti i recenzentky a taky o něm, a to je asi nejpodstatnější, velmi civilně a přitom krásně napsal můj přítel Stefan. Německy. Jsem tedy v pokušení jen celou jeho recenzi přeložit do češtiny a šmik, fik, hotovo. Ale ne, nakonec to neudělám. Ještě byste si toho všimli a vůbec…

“Je špatné se snažit? Je špatné bojovat?Je špatné doufat?”

“Můj hlas bolesti je jako ruka, kterou mohu chytnout a poznat: toto je přítel.”

—Peter Grimes

Pokračovat ve čtení „Peter Grimes“

Sefardské a barokní písně

Už jsem skoro zapomněl, jak krásný hlas má Tomáš Král. A taky mi uniklo (mea culpa), že má krásnou ženu Tehilu Nini Goldstein, která má neméně krásný hlas. A tak jsem rád, že mi to vše bylo krásně připomenuto na koncertě, který byl sice propagován se jménem Tomášovým, ale ve skutečnosti to bylo spíše představení Tehili Niny Goldstein českým posluchačům, nebo ještě lépe, rafinovaná hudební hostina sestavená z chutí Orientu a Moravy těmi nejpovolanějšími.

foto: VNV
Pokračovat ve čtení „Sefardské a barokní písně“