zápisky o cestování, kultuře, radostech i starostech jednoho Kozlíčka
Regula Mühlemann a La Folia Barockorchester | Frauenkirche Dresden
Večer sestavený z árií barokních oper věnovaných femme fatale – Kleopatře – v podání nádherného a zvučného sopránu Reguly Mühlemann v doprovodu mladého a svěžího orchestru, toť skvělý hudební zážitek ze saské metropole na Labi. Pokračovat ve čtení „Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných“
Loni touhle dobou jsem navštívil židovský hřbitov v Tučapech. To je obec, kterou máme ze Soběslavi přes kopec. Hned za branou hřbitova je náhrobek se jmény Leopold, Ida, Valy a Jan. Náhrobek je symbolický. Všichni zahynuli v Osvětimi.
Jedno jméno chybí. Pokračovat ve čtení „Návrat Karla Ančerla“
Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo!
—Píseň písní
Kostel sv. Šimona a Judy v přítmí. Na pódiu u svatostánku nepočetný ansámbl. Večer bude patřit zejména dvěma hlasům. Budou v černé a budou líbezné.
Budou se proplétat, pohrávat si s melodiemi. Hana Blažíková a cink.
Hanka vládne nádherným nadpozemsky křehkým hlasem a duši spící v cinku rozezvučí Bruce Dickey. A posluchačům to vezme dech.
Breathtaking.
Koncert v rámci řady FOK a předloni vydané album. Pokračovat ve čtení „Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018“
Málokterá událost tak rezonuje v hudbě jako Vánoce. Co takhle o Vánocích zní chlívkem kromě pláče/smíchu neviňátka v jeslích? Pokračovat ve čtení „Čím zní Vánoce v chlívku?“
O třech bratrech Zapicových jsem psal už v květnu v souvislosti s Pražským jarem.
Končil jsem tím, že je to muzika pro nádherný jarní večer.
No, je to i muzika pro zimní večer, kdy potřebujete vyhrát nad melancholií. Iluzi Španělska vytvoříte třeba svatomartinským vínem a olivami nebo sušenými rajčaty. Je to vlastně všechno konzervované slunce – víno, rajčata, olivy a…
krásná muzika do ucha!
A vůbec, vyšlo to u mnichovského vydavatelství Winter & Winter.
Carmen, jak jste ji ještě neslyšeli.
Hravá, něžná i divoká a smyslná. Mírně s nádechem jazzu nebo hravého swingu.
Tohle by sedlo do divadla Astra ve Victorii na Gozu (otevřeno roku 1968). Velké trochu ošumělé foyer divadla, u jedné strany bar. Pár osamělých hostů, korpulentní dáma za barem. Dým z cigaret se vine v secesních kouřových linkách. Ospalá, téměř statická scéna. A do toho odkudsi z rohu sálu začne znít akordeon. Někdy se přidají housle, klavír, jindy akordeon snově podbarví celý orchestr. Nádhera!
Však Ksenia Sidorova za tohle album dostala letošní prestižní německou cenu Echo Klassik v kategorii „Instrumentalist“. https://walls.io/s/chvBf
K tomu reformačnímu jásotu se nejlépe připojuje písní. Užívám si skvělé album „New eyes on Martin Luther“. Jsou tam staré tradiční věci od Praetoria, Bacha i Luthera. Nechybí ani Eine feste Burg ist unser Gott (Hrad přepevný jest Pán Bůh náš). Protože je to nahrávka z dílny Nilse Landgrena a Capelly de la Torre, můžete se těšit na netradiční, ale naprosto profesionální, propojení klasiky a jazzové improvizace s velmi zdatnou dechovou sekcí. Nebojte, není to žádná divočina nebo samoúčelnost, krásně to sedí k reformaci a promlouvá to hudebně k dnešnímu posluchači. Improvizace totiž vyžaduje pořádný kus disciplíny, umu a hlavně naslouchání těm ostatním. Album odkazuje k jednomu vinnému kmeni, ale ukazuje, že výhony nemusí být nutně dřevnaté a proschlé. Nene, mohou být i svěží, zelené, šťavnaté.
In dir ist Freude in allem Leide,
o du süßer Jesu Christ!
Durch dich wir haben himmlische Gaben,
du der wahre Heiland bist;
hilfest von Schanden, rettest von Banden.