Wroclaw. První dojmy? Je tu málo aut, v centru téměř žádná, nesmí sem. Místo aut parkují v ulicích zahrádky hospůdek, barů a kaváren. Žije to tu dlouho do noci. Pije se pivo, víno. K jídlu obyčejné, ale poctivé věci, třeba sledě, brambory s tvarohem, pirohy, ale třeba i horká opravdová čokoláda. Ceny lidové. Město stvořené k procházkám. Nová prostranství jsou krásně upravená, zejména nábřeží Odry. Spousta sezení, přístup k vodě, jednoduše a nápaditě vysázená zeleň, trvalkové záhony nebo třeba jen velká působivá plocha s ostřicí.
List druhý
Wroclaw, den druhý. Milovníci památek odpustí, bude to hlavně o jídle. Nakupujeme na trhu. To v Čechách neznáme. Nemyslím farmářský trh, myslím prostě trh. Tam chodí běžní lidé, kupují tam maso, zeleninu, koření, květiny…když už jsou utahaní, sednou si do baru. Bar je taková lidová jídelna, ceny jsou tak do 10 zlotých a vaří se královsky. Jdou tam holky na podpatcích i dělníci ze stavby a pouliční muzikanti.
Je vám vedro? Dejte si zmrzlinu, pořádnou, jako na Sicílii. Sice ne do briošky, ale i tak, nabírá se lopatkou, ne tou smešnou odměrkou na kopečky. Čokoláda s višní a tvaroh z hrozinkama. Čokoláda s kousky pomeranče a jahoda s malinou.
Půjčili jsme si kola, ve Wroclawi ideální prostředek. Jsou tu cyklostezky, to taky neznáte. Ne v centru, tam nejsou potřeba, ale na velkých silnicích a nabřežích. Opravdové, ne čáry na silnici. Řidiči zastaví před přechodem.
Svačinka? Velké teplé koblihy – pączky, stojí se na ně fronta. Než se na vás dostane, koukáte, jak se vyrábí, a vybíráte náplň. Jahoda, rybíz, lesní plody, višně, citrón…
A k večeři? Sleď! Sezónní s jahodami, smetanou a koprem. A v medu, cibuli s hrozinkama.
Objezdili jsme toho dost, ale tak nějak tuším, že tady nezhubneme.
List třetí
Trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude a hrozně rychle se množí. Mají vlastní vchod do banky, včetně bankomatu, vlastní orchestr, veslici a kdo ví, co ještě. Ideální lákadlo na turisty. Tomu může propadnout jen opravdový dětina. 
List čtvrtý
Jak taky může vypadat nábřeží. Vyhledávaná odpočinková zóna. Korzo k procházkám, posezení, setkání s přáteli, místo her a osvěžení, které vás neomrzí v žádnou denní dobu.
Co se tu ještě dá dělat? Krom jídla, návštěvy až devíti nedělních mší v jednom kostele a hledání trpaslíků? Můžete třeba hledat, kde všude jezdily tramvaje. To pak, stejně jako s trpaslíky, prochodíte (lépe projezdíte na kole) celé město a budete žasnout v jak úzkých ulicích na koleje v dlažbě narazíte. Do zatáčky si někdy tramvaj musela najet, aby to vybrala…
