Rubrika: Polsko – Cesta k Baltu

Rok se s rokem sešel a jak i fejsbůk připomíná, je čas opustit kotlinu a vydat se na…no na sever přece. Rzeczpospolita volá.

Bolesławiec. Keramické orgie. Trochu jako v Asii, kde jsou ulice látek, ulice papírnictví, ulice sárí, ulice domácích potřeb. Tady mají ulici keramik. Nádherné vzory legendární tiskátkové keramiky. Od jednoduchých pavích oček v modré, přes jednotlivé kvítky a vlnky až po rozkvetlé louky a složité ornamenty. A to jsme jen u dekorů. Jaký šálek chcete? Větší, menší, s nožkou, bucláček nebo raději pohárek bez ouška. A máte konvičku, talířek, mističky, vázu nebo snad má pán trochu zvrhlejší vkus a raději by malovaného slona, kočku nebo snad dýni?
Vyčerpáni se jdeme občerstvit. Sernik. Nějak jsme se s paní v pekárně špatně pochopili. Už nám asi půlkilový „kousek“ zabalila. A pár krajíců toho chleba s lískovými ořechy a brusinkami. No a přibalte ještě ten cibulový. Jo, chleba se dá koupit na váhu, kolik krajíců chcete. Pokračovat ve čtení „List první: Boleslavec a Poznaň“

Ke kořenům. V Polsku by mohli říkat zpět do hnízda. A ne ledajakého, hnízda bílého orla. Gniezno, jedno z nejstarších polských měst a křesťanské centrum, leží překvapivě i na kopečcích. Kdysi se tu podle legendy sešli bratři Lech, Rus a Čech a Lechovi se tu zalíbilo. A i když tu mají ołtarz cały w srebrze, jak zpívá Jacek Kowalski, jsem rád, že Čech šel dál, protože ta polská placatá krajina je vážně trochu nuda. Nicméně, kontakty Čechů a Poláků tím rozdělením bratrů pod dubem neskončily.  Češky se sem vdávaly, Češi tu pustošili a loupili a nutili Poláky měnit hlavní města a pak se tu občas nechali korunovat za polské krále. Ale zpět ke stříbrnému oltáři, ten patří dalšímu Čechovi/Polákovi, svatému Vojtěchovi. Je to totiž jeho relikviář, celý ve stříbře pod zlatým baldachýnem. Vojtěch si tam hoví, jednou rukou žehná, v druhé biskupskou berlu. Bezva, až na to, že Vojtěch je v Praze ve své katedrále. Do Čech ho odvezl Břetislav I. Poláci ovšem tvrdí, že se spletl a odvezl si někoho jiného. Studie pravosti ostatků sice existuje, ale pro víru nemá valného významu. Důležitý je odkaz, ne škorpení se o kosti. To bychom totiž nebyli daleko pohanům, jimž Vojtěch údajně kácel uctívané duby tak dlouho, až ho to stálo život. Pokračovat ve čtení „List druhý: Hnězdno a Bydgoszcz“

Kdeže jsem to skončil? Jo, to jsem vám říkal, že podle Norů mělo dnes v Gdaňsku pršet, a tak jsem si spálil hlavu i krk? Ale popořádku.

Gdaňsk je nádherný, úchvatný, jedinečný. Tohle město žeru.
Úzké vysoké domy velkolepého a bohatého města. Když už jste tak bohatí, že pětipatrový dům nestačí, pořidíte si doplňky na fasádu a hlavně okázalé schodiště. A když chcete Arminovi a Řádu vzkázat, že jste svobodné a opravdu mocné město, pořidíte si o něco vyšší věž kostela. Nestačí, že už máte největší cihlový kostel v Evropě. Ať si rytíři na Malborku puknou vzteky. Když už máte ten největší kostel, tak si pro jistotu postavíte ještě tak deset dalších, kdyby náhodou. Jenže on se s váma život stejně nepáře. Po druhé světové válce, která mimochodem začala útokem německé lodi na pevnost Westerplatte právě v Gdaňsku, vám z města zůstane pár domů a hromady sutin. A vy to celé postavíte znovu. Pak vás sevřou komunisti a vy se stejně nedáte, střílejí do vás a vy to nevzdáte. Možná o něčem takovém mluvil Jan Pavel II. na Westerplatte, když řekl, že každý máme v životě svoje Westerplatte, které musíme bránit.  Pokračovat ve čtení „List třetí: Gdaňsk“

Dopoledne se loučíme s Gdaňskem a jedeme do Oliwy. Dnes už je tohle místo Gdaňskem pohlcené nicméně z ruchu velkoměsta snadno uniknete v místním krásném parku. Co je ale pravý klenot, je místní katedrála zasvěcená Trojici, Panně Marii a sv. Bernardu. Zatímco ta gdaňská je největší cihlová, tahle je zase nejdelší. Loď má neuvěřitelných 97 metrů. Je to nejdelší cisterciácký kostel na světě.  Pokračovat ve čtení „List čtvrtý: Balt a Malbork“

(Ko)perník. Toruň.
Dojeli jsme večer. Věž obřího gotického kostela sv. Jakuba ve večerním zlatém slunci. Novoměstský rynek vypadá ospale. Ubytujeme se a vyrazíme na prohlídku města, které je pro svůj unikátní historický charakter zapsáno mezi památky UNESCO. No, já na tohle moc nehraju, jsem zvědavý, jak město vypadá a žije. Jen co opustíme Novoměstský rynek, vtáhnou nás ulice starého města. Mezi klasicistními domy jsou štíhlé cihlové gotické domy upomínající hanzovní minulost, barokní fasády. Na hlavním náměstí klasická obrovská radnice s věží a před ní socha nejslavnějšího toruňského rodáka, Mikuláše Koperníka. Ulice z náměstí se mírně svažují dolů k Visle. Stačí projít jednou z brán a jste na nábřežní promenádě. V proudu široké řeky se zrcadlí měsíc a oblouky mostu Josefa Pilsudského.  Pokračovat ve čtení „List pátý: Toruň“