Stříbrná Hora

Sice jsme se v pátek zařekli, že víkend bude relaxační, což tak nějak předjímalo, že v sobotu ráno z postele spěchat nebudeme, jenže když vám ráno nakoukne do pokoje podzimní slunce, nezbývá než uposlechnout volání a vyrazit. Kdo ví, kolik takových dnů ještě bude.

Cílem byla tentokrát druhá, polská, strana Kladského pomezí. Inspirací nádherná kniha Jana Ježka O Kladském pomezí.

Stříbrná Hora. Už několikrát jsme cestou z Kladské kotliny přes Bardo | Vartu chtěli odbočit podle směrovek k obří barokní pevnosti Stříbrná Hora. Dnes Srebrna Góra, dříve Silberberg. Na leteckých a dronových snímcích vypadá neskutečně. Vynikne na nich krása a preciznost řešení tohoto klenotu vojenského stavitelství z konce 18. století. Její stavbu inicioval sám pruský král Fridrich II., když už nemohl snést neustálé výpady rakouské armády do Slezska. Právě tento úsek tehdejší hranice se ukázal jako velmi zranitelný. Tudy do Pruska vpadl slavný generál Laudon. Během dvanácti  let usilovné stavební činnosti tak na vrcholu této stříbrorudné výspy Sovích hor vyrostla díky několika tisícům dělníků (dokonce prý i těch z nepřátelského Rakouska, tedy z české strany hor) a nákladu téměř 1,5 miliónu tolarů (tehdy prý třetina státního rozpočtu Pruska) horská pevnost, která neměla v tehdejší Evropě obdoby. Srdcem pevnosti je sice mohutný donjon, ale soustava olbřímích obranných valů a menších pevnůstek korunuje nejen vrchol Stříbrné Hory, ale zasahuje i na okolní kopce.

Plán pevnosti z roku 1787.
Pokračovat ve čtení „Stříbrná Hora“

Bolesławiec není jen keramika. A stojí za to.

Kvítky, paví oka, vážky, vlaštovky, jednoduché geometrické vzory, ale také rozkvetlé louky s bzučícími včelami a spoustou malování štětcem, to všechno je Bolesławiec aka Bunzlau. Jestli neznáte, tak se tam někdy stavte. Rodiště bucláků a pucláků, které tu můžete najít pod vtipným označením kubek czeski, nebo-li český hrnek.

Pokračovat ve čtení „Bolesławiec není jen keramika. A stojí za to.“

Slezský Davos

Tuberkulózní klimatické lázně a sanatorium tu byly dříve než v Davosu a Davos vlastně převzal zdejší koncept dr. Brehmera. Lázně byly velmi nóbl a oblíbené. V roce 1887 už tu bylo 730 pacientů a na přelomu století měly lázně kapacitu neuvěřitelných 1100 pacientů a léčila se tu celá Evropa. Jako ve správném lázeňském městečku tu proto nechybí ani pravoslavný kostel sv. archanděla Michaela z roku 1901, protože ruská smetánka jezdila do všech významných lázní v Evropě.  Řeč je o městečku Görbersdorf | Sokołowsko.

Altes Kurhaus na dobovém obrázku. Zdroj: http://www.sokolowsko.org/en/sokolowsko
Pokračovat ve čtení „Slezský Davos“

Pouť do Vambeřic

„To bylo to místo zázraků, kam mnozí ze zvědavosti pro podívanou zdaleka putují, kam tisíce jiných vede pevná víra s nadějí, že matka Boží uzdraví neduh těla nebo duše, utěší zarmoucené srdce, povznese sklíčenou mysl.”

Alois Jirásek, U nás – díl III.  – Osetek, kap. XLVII

 

„Babička, ukazujíc přes Hejšovinu, říkala dětem: “ Tam znám každou stezku, tam v těch horách leží Kladsko, kde se vaše matka narodila, tam jsou Vambeřice a Varta, tam v těch krajinách strávila jsem několik šťastných let.”

Božena Němcová, Babička

Pokračovat ve čtení „Pouť do Vambeřic“

List první: Boleslavec a Poznaň

Rok se s rokem sešel a jak i fejsbůk připomíná, je čas opustit kotlinu a vydat se na…no na sever přece. Rzeczpospolita volá.

Bolesławiec. Keramické orgie. Trochu jako v Asii, kde jsou ulice látek, ulice papírnictví, ulice sárí, ulice domácích potřeb. Tady mají ulici keramik. Nádherné vzory legendární tiskátkové keramiky. Od jednoduchých pavích oček v modré, přes jednotlivé kvítky a vlnky až po rozkvetlé louky a složité ornamenty. A to jsme jen u dekorů. Jaký šálek chcete? Větší, menší, s nožkou, bucláček nebo raději pohárek bez ouška. A máte konvičku, talířek, mističky, vázu nebo snad má pán trochu zvrhlejší vkus a raději by malovaného slona, kočku nebo snad dýni?
Vyčerpáni se jdeme občerstvit. Sernik. Nějak jsme se s paní v pekárně špatně pochopili. Už nám asi půlkilový „kousek“ zabalila. A pár krajíců toho chleba s lískovými ořechy a brusinkami. No a přibalte ještě ten cibulový. Jo, chleba se dá koupit na váhu, kolik krajíců chcete.
Pokračovat ve čtení „List první: Boleslavec a Poznaň“

List druhý: Hnězdno a Bydgoszcz

Ke kořenům. V Polsku by mohli říkat zpět do hnízda. A ne ledajakého, hnízda bílého orla. Gniezno, jedno z nejstarších polských měst a křesťanské centrum, leží překvapivě i na kopečcích. Kdysi se tu podle legendy sešli bratři Lech, Rus a Čech a Lechovi se tu zalíbilo. A i když tu mají ołtarz cały w srebrze, jak zpívá Jacek Kowalski, jsem rád, že Čech šel dál, protože ta polská placatá krajina je vážně trochu nuda. Nicméně, kontakty Čechů a Poláků tím rozdělením bratrů pod dubem neskončily.  Češky se sem vdávaly, Češi tu pustošili a loupili a nutili Poláky měnit hlavní města a pak se tu občas nechali korunovat za polské krále. Ale zpět ke stříbrnému oltáři, ten patří dalšímu Čechovi/Polákovi, svatému Vojtěchovi. Je to totiž jeho relikviář, celý ve stříbře pod zlatým baldachýnem. Vojtěch si tam hoví, jednou rukou žehná, v druhé biskupskou berlu. Bezva, až na to, že Vojtěch je v Praze ve své katedrále. Do Čech ho odvezl Břetislav I. Poláci ovšem tvrdí, že se spletl a odvezl si někoho jiného. Studie pravosti ostatků sice existuje, ale pro víru nemá valného významu. Důležitý je odkaz, ne škorpení se o kosti. To bychom totiž nebyli daleko pohanům, jimž Vojtěch údajně kácel uctívané duby tak dlouho, až ho to stálo život. Pokračovat ve čtení „List druhý: Hnězdno a Bydgoszcz“

List třetí: Gdaňsk

Kdeže jsem to skončil? Jo, to jsem vám říkal, že podle Norů mělo dnes v Gdaňsku pršet, a tak jsem si spálil hlavu i krk? Ale popořádku.

Gdaňsk je nádherný, úchvatný, jedinečný. Tohle město žeru.
Úzké vysoké domy velkolepého a bohatého města. Když už jste tak bohatí, že pětipatrový dům nestačí, pořidíte si doplňky na fasádu a hlavně okázalé schodiště. A když chcete Arminovi a Řádu vzkázat, že jste svobodné a opravdu mocné město, pořidíte si o něco vyšší věž kostela. Nestačí, že už máte největší cihlový kostel v Evropě. Ať si rytíři na Malborku puknou vzteky. Když už máte ten největší kostel, tak si pro jistotu postavíte ještě tak deset dalších, kdyby náhodou. Jenže on se s váma život stejně nepáře. Po druhé světové válce, která mimochodem začala útokem německé lodi na pevnost Westerplatte právě v Gdaňsku, vám z města zůstane pár domů a hromady sutin. A vy to celé postavíte znovu. Pak vás sevřou komunisti a vy se stejně nedáte, střílejí do vás a vy to nevzdáte. Možná o něčem takovém mluvil Jan Pavel II. na Westerplatte, když řekl, že každý máme v životě svoje Westerplatte, které musíme bránit.  Pokračovat ve čtení „List třetí: Gdaňsk“

List čtvrtý: Balt a Malbork

Dopoledne se loučíme s Gdaňskem a jedeme do Oliwy. Dnes už je tohle místo Gdaňskem pohlcené nicméně z ruchu velkoměsta snadno uniknete v místním krásném parku. Co je ale pravý klenot, je místní katedrála zasvěcená Trojici, Panně Marii a sv. Bernardu. Zatímco ta gdaňská je největší cihlová, tahle je zase nejdelší. Loď má neuvěřitelných 97 metrů. Je to nejdelší cisterciácký kostel na světě.  Pokračovat ve čtení „List čtvrtý: Balt a Malbork“

List pátý: Toruň

(Ko)perník. Toruň.
Dojeli jsme večer. Věž obřího gotického kostela sv. Jakuba ve večerním zlatém slunci. Novoměstský rynek vypadá ospale. Ubytujeme se a vyrazíme na prohlídku města, které je pro svůj unikátní historický charakter zapsáno mezi památky UNESCO. No, já na tohle moc nehraju, jsem zvědavý, jak město vypadá a žije. Jen co opustíme Novoměstský rynek, vtáhnou nás ulice starého města. Mezi klasicistními domy jsou štíhlé cihlové gotické domy upomínající hanzovní minulost, barokní fasády. Na hlavním náměstí klasická obrovská radnice s věží a před ní socha nejslavnějšího toruňského rodáka, Mikuláše Koperníka. Ulice z náměstí se mírně svažují dolů k Visle. Stačí projít jednou z brán a jste na nábřežní promenádě. V proudu široké řeky se zrcadlí měsíc a oblouky mostu Josefa Pilsudského.  Pokračovat ve čtení „List pátý: Toruň“

List první

Wroclaw. První dojmy? Je tu málo aut, v centru téměř žádná, nesmí sem. Místo aut parkují v ulicích zahrádky hospůdek, barů a kaváren. Žije to tu dlouho do noci. Pije se pivo, víno. K jídlu obyčejné, ale poctivé věci, třeba sledě, brambory s tvarohem, pirohy, ale třeba i horká opravdová čokoláda. Ceny lidové. Město stvořené k procházkám. Nová prostranství jsou krásně upravená, zejména nábřeží Odry. Spousta sezení, přístup k vodě, jednoduše a nápaditě vysázená zeleň, trvalkové záhony nebo třeba jen velká působivá plocha s ostřicí.