Rubrika: Cesty

Opouštíme krásné město Villafranca del Bierzo krátce po šesté hodině ranní. Přes starý most do kaňonu řeky Valcarce. Zatímco koryto řeky je v nějakých 500 m nad mořem, okolní kopce dosahují téměř 800 m. Údolí je úzké, camino vede po silnici, víc místa tu není. V místech, kde se kaňon trochu rozevře jsou malé pastviny, sem tam starý mlýn s drobným políčkem nebo zahrádkou. Když se údolí otevře ještě víc, zbyde i místo na vesnici. I ta se však musí spokojit jen s prostorem kolem silnice, tvoří ji tak pouze jedna či dvě ulice táhnoucí se údolím. Mnoho domů je opět na prodej a v dezolátním stavu. Do údolí záhy tunelem vpadne dálnice A6 spojující A Coruñu a Madrid. Údolím se tak proplétají řeka, stará silnice s trasou camina, nová silnice, která vede většinu cesty v dimenzích té staré, jen ji rozšiřuje, a dálnice. Ta vede většinou po mostech, zařezává se do strmých svahů nebo se provrtává kopci tunely. Řeka Valcarce je hodně divoká, plná meandrů a ostrůvků. Cesta vede o něco výš nad řekou, takže vidíme spíš do korun stromů. Po pravé ruce se zvedají strmé svahy s borovicemi a levandulí, po levé padá strmý svah do zeleného království. Mohutné olše, topoly, jilmy, kaštanovníky a ořešáky obrůstají lišejníky, břečťanem a plaménkem. Je slyšet zpěv desítek ptáků a hučení vody. Dálnice tenhle koncert zatím příliš neruší, protože je brzo ráno.

Mezi vesnicemi cesta často prochází kaštanovníkovými háji. V těchto rozměrech jsme u nás zvyklí vídat spíše památné lípy nebo duby. Staré kaštanovníky jsou obrovské obdiv budící stromy. Za malebnou vesničkou Las Herrerías de Valcarce camino konečně opouští silnici a uhýbá do vlhkého lesa. Cestou začalo pršet, předpověď nelhala. Chvíli prší, chvíli je sluníčko. Objeví se i duha. V lese cesta nejdřív klesá k mostu přes potok, aby pak mohla vyšplhat převýšení 300 m do vesničky La Faba. Šplhá se kamenitým úvozem ve svěžím lese dubů, javorů a kaštanovníků. Kolem cesty jsou kamenné zídky prokvétající žlutými vlaštovičníky a fialovými kakosty.

V La Faba je čas na občerstvení. Čeká nás ještě dalších 400 výškových metrů do vsi O Cebreiro.

Původně to měly být dvě etapy, ale trochu jsme to upravili. Hrdinou dne je Radek, protože s jeho puchýřema bych já nedošel ani do krámu, natož pak ujít téměř 40 km.

Sněžení bohužel neskončilo včerejšími přeháňkami. Fouká studený vítr a střídavě padají krupky nebo mokré sněhové vločky. Prostě počasí, které ve Španělsku v polovině května čekáte. Když překročíte hranice Galicie, neznamená to jen čáru na mapě, znamená to taky, že jste se přehoupli na druhou stranu hor. Tu vlhkou, obrácenou k Atlantiku. Navíc jde zrovna fronta, takže nad 1000 metrů sněží a pod 1000 metrů prší.

Nevěsta, která nás včera nechala nakouknout pod závoj, je dnes cudně zahalená. Mlha se nahoře bude držet celý den. Trochu výhled bude, až slezeme níž.

Venku ještě přítmí. Ze 14 postelí je už sedm prázdných. Další peregrinos zmizí za chvíli na cestu.