Island. Dnes jsme měli štěstí na počasí. Slunečno, i v deset večer slunce stojí docela vysoko. Od Reykjavíku jsem moc nečekal, ale křivdil jsem mu. Úžasné město. Chybělo by mi tu pořádné léto, ale jinak to musí být na život fajné. Na to, jak je těžké tu něco vypěstovat, je město zelené. Jasně, je jiné než na co jsme zvyklí ve střední Evropě, ale to nevadí. Pěkná čistá architektura, krásné promyšlené veřejné stavby. Klid. Zahrádky v centru. A místní téměř v letních šatech. Čas na grilování, posení u kávy, samozřejmě venku. Je krásně, tak budeme chodit po ulici a rozdávat ovoce, protože všechno se začíná zelenat…
Přesun z hlavního města na venkov. Reykjavík je sice příjemný, ale na Island se jezdí hlavně proto, že je to úchvatný kus světa ve stádiu zrodu. Hodí se naň biblické „všechno tvořím nové“. Dnes výšlap od moře k výšinám mezi ledovce Eyjafjallajökul a Mýrdalsjökull.
Úplně bych zapomněl na jazykovědné okénko. Ledovce nesedí jen na vrcholech sopek, tečou do údolí, to víte. Ale jestlipak víte, co dělají, když se z nich dole ulamují kusy a padají do jezera? Telí se. A to i v angličtině.
Jestli včerejším živlem byla voda (včetně podoby sněhu, ledu a vodní tříště, tak dnes dominoval vzduch. Ovšem žádný ranní vánek, ale vichr, který nás téměř připlácnul k zemi. Protože zima byla letos na Islandu dlouhá a tuhá, jsou stále uzavřeny cesty ve vnitrozemí. Duhové hory jsou uzavřeny, na brody na F249 jsme si netroufli, tak jsme vyrazili po druhém břehu. Krása, ledovcová řeka, sopečná pole,
