Je půl šestý a brejlím do stropu. Hučí klimatizace. Kokrhají kohouti. Poprvé zažívám trochu větší časový posun směrem k delšímu dni. Ten včerejší měl o pět hodin víc. Něco vám o něm napíšu. Pokračovat ve čtení „Selský baroko v Karibiku“
Mangrovy
Prý, hezky si opalujte prdelky. Hmm…tak to je asi jediná část těla, kterou nemám spálenou. Mám-li se držet holandských paralel, bílé kozí goudě pobyt na karibském slunci nesvědčí. Samozřejmě myslím to jen povrchně. Jinak bezva.
Nejsem plážový typ, ale musím uznat, že chvilka válení pod palmami je fajn. Pokračovat ve čtení „Mangrovy“
Dva světy. Voda a oheň.
Neskutečně modré korálové moře plné života.
Z moře mám respekt. Obrovský. Poprvé jsme se poznali v Bretani, kde jsem si jako hloupý suchozemec myslel, že se nechám na skalisku osvěžovat vlnami. Pak přišel Atlantik a já skončil s odřeným zadkem. Sůl štípala a já pochopil, že moře není domácí mazlíček. Pokračovat ve čtení „Dva světy. Voda a oheň.“
Christoffel Mountain
Výstup na nejvyšší horu ostrova. Christoffel mountain. Necelých 400 m n. m. Pche, to je prd. Jenže, kdo zná zrádnost ostrovních hor, ví, že to není tak úplně výšlap na Říp. Výška se v tomto případě rovná převýšení. Horní část je poměrně skalnatá a k tomu si připočtěte vedro. Z toho důvodu je také výstup po 10 hodině nedoporučován a do národního parku, jehož je hora součástí, vás ani nepustí. Pokračovat ve čtení „Christoffel Mountain“
Bonaire
Na chvíli jsme změnili lokalitu.
Bonaire.
Další z ostrovů Nizozemských Antil. Malý, placatý. Ostrov soli, kaktusového šnapsu a plameňáků. Pokračovat ve čtení „Bonaire“
Neděle ve Willemstadu
V neděli je všude zavřeno. Ve Willemstadu mají smůlu i turisté. Jen pár suvenýrových obchůdků funguje, ale většina je zavřena. I restaurace. Dokonce i naše oblíbená hranolkárna. Neděle je čas na kostel a na piknik na pláži. Vezmete partu nebo rodinu a vyrazíte na městskou pláž. Grilovat v 27°C ve stínu je tedy pro silné povahy. Místní jsou zvyklí. Já se griluju i bez grilu a moje loupající se hlava připomíná výřez glóbu s mapou Karibiku, která se mění podle toho jak si olupuju pergameny spálené kůže. Pokračovat ve čtení „Neděle ve Willemstadu“
Soutěž: Karibské a selské baroko
I zachtělo se mi spáchat něco žertovného, tedy jsem vyhlásil na facebooku a instagramu soutěž.
Inspirací mi byla jedna fotografie, která obíhala po sociálních sítích a měla ukázat, jak funguje dezinformace. Tahle „fake“ fotografie ukazovala jakési nábřeží, snad kdesi ve Francii, plné stanů s tím, že titulek uváděl, že se jedná o Prahu a uprchlíky. V komentářích (vím, základní poučka zní: nečti diskuze, nebo se z toho zblázníš) mě pak zaujalo množství lidí, kteří se pohoršovali se slovy, že tomu může uvěřit jen blbec, protože Náplavka vypadá jinak.
Tedy, Náplavka skutečně vypadá jinak, a ještě projde rekonstrukcí, ale je skutečně neznalost jednoho pražského místa známkou blbosti? Pokračovat ve čtení „Soutěž: Karibské a selské baroko“
Tedy, Náplavka skutečně vypadá jinak, a ještě projde rekonstrukcí, ale je skutečně neznalost jednoho pražského místa známkou blbosti? Pokračovat ve čtení „Soutěž: Karibské a selské baroko“