Rubrika: Betlémy

Betlém je místem lidské blízkosti, je to jakési doma. Když se betlémy po zákazu Josefa II. přesunuly z kostelů do domácností měšťanů, nastal ten pravý boom betlémářství. A protože ve stavbě betléma je kus kumštu a krásy, chtěli se lidé o tu radost dělit s druhými.

Začalo se chodit po betlémech.

Zvu vás tedy k nám domů na ty své.

Uvidíte betlémy z Orlickoústecka, Znojma, Třebíče, Beskyd, ale i z jihočeského Lodhéřova nebo až ze vzdáleného Liptova pod Tatrami.

Pravda, nejsou to rozsáhlé betlémy, které vyplňují půl místnosti a omezují chod domácnosti. Jsou to menší betlémy, které se tak akorát hodí do současných bytů a nebo třeba do průjezdu. To když se jich sejde víc. A věřte, že těch našich betlémů je obrovské množství. Česko je totiž betlémářskou velmocí.

Jak k nám?

Výstavu najdete na adrese 28. října 269/19 v Soběslavi. Je to kousek od nádraží, cestou po modré a žluté turistické značce do centra města. Dům poznáte snadno, nad vraty nám svítí hvězda. Stačí zazvonit.

Kdy?

Po celý advent a Vánoce až do Hromnic.

2.12.2024-2.2.2025

Protože nejsme muzeum, je otevírací doba nepravidelná. Někdo zkrátka musí být doma. Zkuste jednoduše zazvonit a třeba budete mít štěstí.

Je dost pravděpodobné, že mezi 10. a 18. hodinou vám někdo otevře.

Pokud chcete mít jistotu a něco se o betlémech i dozvědět, zavolejte a domluvte si návštěvu. Telefon je 724 327 667.

Fenomén. 

Vysočina je jednou z významných betlémářských oblastí. Třebíčsko pak zaujímá zvláštní místo právě díky papírovým betlémům. Zatímco Jihlava, a zejména pak Třešť, jsou výrazné řezbářskou tradicí, v Třebíči zůstali u původního papírového betléma.

Na velikosti záleží. 

Ustálila se tu typická podoba betléma. Je tu, jako obvykle, místně specifické řešení betlémské jeskyně. V levé části betléma bývá jeskyně s výjevem Zvěstování, v pravé části pak jeskyně s pastýři, muzikanty. Na kopcích vzadu ruiny hradů a město Betlém. Oblíbeným architektonickým prvkem je větrný mlýn. 

K betlému patří obloha, nebe, krajina, tedy malované pozadí. Terminologie tu není jednotná, jako v případě orlickoústecké dáliny. 

Důležitou součástí betléma jsou stáda ovcí a krav, často zachycující všemožné scény ze života zvířat tak, jak je měli autoři betlémů napozorovány z života. 

I u třebíčských betlémů bývala nezřídka jak vánoční, tak tříkrálová varianta.

Významným znakem třebíčských betlémů je též krajina plná skal. Na těch hodně záleží. Nejsou jen doplňkem, ale významnou součástí betléma a je jim věnována náležitá péče.

U třebíčských betlémů se počítá také velikost a pracnost. Velké a pracné betlémy byly považovány za nejhodnotnější. Takový opravdu velký betlém pak často omezoval chod celé domácnosti. Při jeho stavbě se nadělal pořádný svinčík a po jeho demontáži před Hromnicemi se mnohdy musel přizvat do bytu zedník k opravě omítek. 

Další krásný kousek z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Orlickoústecký betlém z roku 2006.

Zatímco pozdější Herainovy práce mají většinou obloukovou dálinu a autor pro ně navrhuje do oblouku i základní desku (betlémy z Orlických hor, Prorubek, Neratova…), tento betlém má ještě dálinu obdélníkovou bez seříznutých rohů. Je poctou autorově rodišti.

Postavy v betlémě jsou poměrně velké, výška až 14 cm. Jak je u Heraina obvyklé, je zde množství stromů a staveb a celý betlém je možné sestavit do krásné krajinné oustecké scenérie. Dálina pak představuje Herainovu verzi veduty města Ústí nad Orlicí od Jana Antonína Venuta.

Rozsáhlý betlém Zdenky Šalamounové z roku 2018. Autorka jej rozčlenila do tří úrovní. V první, nejnižší, jsme svědky Zvěstování, v druhé úrovni se nachází betlémská jeskyně a ve třetí panorama města Znojma.

Betlém je malován pastelem a má díky tomu velmi specifický výraz i barevnost.

Kromě exotických postav z družiny tří králů je zabydlen místními postavami ze Znojemska. Najdete tu zejména charakteristické zástupce všemožných řemesel a nechybí mnoho vinařských výjevů, včetně tzv. hroznové kozy.

Zvyk hroznové kozy je pradávný a do znojemských vinohradů se opět vrací. Je milé, že tuto tradici reflektuje i paní Šalamounová.

Mezi vinařské obyčeje a symboly, které se na Znojemsku v posledních letech úspěšně obnovují, patří Hroznová koza.

Kozel byl už ve starořecké mytologii jednou z podob Dionýsa (v římské mytologii známého jako Bacchus), nejveselejšího z bohů, jenž měl "v popisu práce" příznačně i víno. Dionýsovi se prý také přihodilo, že mu kozel pokálel část vinohradu a přivolal na sebe boží hněv. Ten se pak ovšem změnil v uctívání kozla coby patrona vinařů, když se časem ukázalo, že na "okozlených" keřích révy se urodily nejlepší hrozny. Kovová či dřevěná zpodobnění mečivých rohatců měla pak chránit vinice před všemožnými škůdci i chorobami.



Na jižní Moravě "zodpovídala" Hroznová koza ještě před sto lety za úrodu i za kvalitu vína a z toho titulu se také účastnila vinobraní a dalších vinařských svátků; koza (či kozel) se například vynášela do vinohradu na přelomu dubna a května, účastnila se hotařské (hotař = hlídač vinohradu, resp. pole) přísahy a zarážení hory (zavírání vinohradů) začátkem září nebo hotařské koledy první pátek v novém roce.
zdroj: vinazmoravyvinazcech.cz

Další z betlémů ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Nejde jen o charakteristický způsob malby postav, ale také o typické prostorové uspořádání s krásnou perspektivou krajiny ubíhající k dálině.

Základová deska betléma má půdorys do oblouku. Betlému dominuje betlémská „jeskyně“ v podobě hradu/chrámu, což je rozdíl oproti klasické jeskyni v betlému z Prorubek. Líbí se mi, jak tu orientálnost scény Narození evokují palmy na bocích chrámu.

Orlické hory zde jednoznačně upomíná nejen dálina, ale hlavně kostel sv. Matouše, který zná každý, kdo navštívil Deštné, byť zde, v betlémské scenérii, je kostel ještě v plném lesku, který se mu snad jednou navrátí.

Betlém vyšel v roce 2019.

Zatím nejstarší kousek ve sbírce. Poslední třetina 18. století. Tak datují nejstarší figurky v tomto betlému z Jindřichohradecka historikové. Pochopitelně můj betlém je reprint vydaný muzeem v Jindřichově Hradci až v novém miléniu. Nicméně to mu nic neubírá na kráse a výjimečnosti.

Východočeská vesnička Prorubky se dočkala vlastního betléma z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Jaroslav Herain je mým oblíbeným autorem. Je nesmírně produktivní a jeho betlémy se vyznačují osobitým stylem postav. Stejně jako ostatní betlémáři, má velmi svébytný a na první pohled rozpoznatelný styl oveček. Těm jeho říkám pudlíci.

Miluju Herainovu práci s prostorem, cit pro perspektivu krajiny a nádherné dáliny. Jeho betlémy, podobně jako betlémy Jiřího Knapovského a starších ousteckých mistrů, patří podle mého k tomu nejlepšímu z české papírové betlémářské produkce. Herainovy betlémy vždy nabízejí krom postav i množství stromů, květin, staveb a krajinných prvků, které pomáhají vytvořit krásný prostorový obraz.

Ondřej Vávra je betlémář z Nového Bydžova. Věnuje se řezbářství. Papírový betlém vytvořil z popudu betlémářské obce a přátel. Inspirován byl prý lidovými betlémy z Beskyd a oblasti Frenštátu. Proto jsem jej překřtil na Valašský nebo Beskydský betlém. Vydán tiskem byl v roce 2022.

Způsob ztvárnění skutečně evokuje staré betlémy a má jaksi „řezbářský výraz“, což se mi na něm moc líbí. Kombinuje vánoční a tříkrálovou scenérii. V originální verzi je i kometa, kterou jsem ale nepoužil, protože se podle mého příliš „tluče“ se scénou Zvěstování pastýřům a andělským chórem nad betlémskou jeskyní, který pěje: „Sláva na výsostech Bohu.“

Doporučením umístit betlém jednoduše na šikmou plochu jsem se neřídil a místo toho jsem, po vzoru ousteckých betlémářů, vytvořil vlastní stupňovitou krajinu včetně malované dáliny, která má evokovat beskydské kopce. Pro celkový výraz betléma mi to přijde vhodnější.

Fotografie dokumentují přípravu betléma a zejména tvorbu krajiny. Od jednoduchého 2D rozložení figurek, přes, jak říkám špendlenou zkoušku, kdy zkusmo kvůli proporcím krajiny umísťuji klíčové figury s pomocí špejlí a velkých špendlíků, až po malování krajiny a finální sestavení. Figurky jsou podlepené kartonem, vyztužené špejlemi, okraje figurek jsou barevně retušované.

Originál betléma vytvořil orlickoústecký betlémář Jiří Knapovský v 80. letech 20. století. Měl by být umístěn v regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Tiskem jej pak v redukované podobě (chybí některé budovy a figury) vydala tamní tiskárna roku 2021.

Scéna představuje Jeruzalém. V Chrámu drží malého Ježíše stařec Simeon, jemuž bylo přislíbeno Hospodinem, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Dále je zde prorokyně Anna, Marie a Josef s obětními holoubaty. Tuto biblickou scénu popisuje evangelium podle Lukáše v druhé kapitole, verše 22-39.

Betlém se stavěl v době Hromnic, tedy svátku Uvedení Páně do Chrámu, 2. února.