Na Kili nepolezeme, ale můžeme se podívat alespoň na jeho úpatí. Vesnice Marangu leží těsně při hranici NP Kilimanjaro. Domečky rozsypané podél cesty v hluboce zaříznutých údolích. Hlavní plodiny jsou zde banán a káva. Banánovníky poskytují kávovníku potřebný stín. Mezi tím mango, avokádo a drobná políčka kukuřice. Po svazích jsou rozvedeny zavlažovací stružky a kanály, podél kterých vedou cestičky. Pohádka. Pokračovat ve čtení „List osmý: Pohádka o kávě a banánovém pivu“
List devátý: Arusha a Tarangire
Přiznávám se, že jsem zapomněl, jak se jmenuje hlavní město Tanzánie, tak jsem se zeptal, jestli to náhodou není Arusha. „Prosím tě, to je nějaká místní díra.“ OK, tak ta díra má kolem půl miliónu obyvatel. Takové Brno.
Nemá sice, jako většina zdejších měst centrum, ale je fajné. Poměrně čisté, s bláznivým autobusákem, odkud jezdí matatu, trhem, kde koupíte všechno. Od praktických věcí po blbosti včetně příšerně kýčových stolků.
Jím tu druhé nejlepší jídlo našeho afrického pobytu, což tedy není zase tak těžké. Indické. Ano, cokoli jsem tu jedl dobrého, bylo z Indie. Podnik je to evropského střihu s velmi milou a pozornou obsluhou. Pokračovat ve čtení „List devátý: Arusha a Tarangire“
List desátý: Ngorongoro
Severní Čechy. Posun zemských ker vytváří Krušnohorské plato, dole pak propadliny s jezery, která později, coby hnědé uhlí odtěžíme. Za příkopem vybublávají kopce Českého Středohoří.
A teď to všechno zvětšíme.
Máme tu východoafrický zlom. Na jeho okraji rostou sopky. Dole se formují jezera, sladká i slaná, dokonce s bublajícími vývěry. Jedna z obřích sopek velikosti Kilimandžára se časem zhroutí a pěkně eroduje. Až zbude úchvatný kráter o poloměru cca 20 km, který lidé nazvou Ngorongoro. Pokračovat ve čtení „List desátý: Ngorongoro“
List jedenáctý: Lake Manyara
Mizející jezera, další africký fenomén. To, co budete na fotkách, až budou, komentovat jako pustinu, protože uvidíte donekonečna se táhnoucí hnědou plochu, na níž stáda pakoní víří prach, je ve skutečnosti dost velké jezero Manyara. Jen je holt konec suchého období, takže jezero je jaksi vypuštěné. Odpar je v „létě“ natolik velký, že nepomohou ani početné silné prameny, které vyvěrají přímo pod hradbou Velké příkopové propadliny. Pokračovat ve čtení „List jedenáctý: Lake Manyara“
List dvanáctý: NP Arusha
Poslední dny cestovatelských výprav jsou takové popelky, často zůstanou nezaznamenány, přestože významem zdaleka nejsou nejmenšími. Znáte to, poslední den, šílenství balení, cestovní horečka (u mě tedy obzvláštní). Není čas psát příspěvky, poznámky do deníku. Proto i tenhle cestovní medailonek čekal takovou dobu na své zveřejnění. Pokračovat ve čtení „List dvanáctý: NP Arusha“
Mariánská
Jsem rád, že zastupitelé řekli „ne“ obnově Mariánského sloupu na Staromáku.
Když jsem tak sledoval diskuzi, která se rozhořela, bylo mi jasné, že sloup má k tomu, aby byl symbolem smíření, hodně daleko. Jeho vztyčení by sice nebylo smrtelné, ale bylo by myslím hodně nepříjemným kamenem v botě.
Jak zaznělo v jednom příspěvku, smutné je na tom to, že před myšlenkou na znovuobnovení vlastně téměř žádný dialog mezi církvemi neproběhl a téma se dostatečně nerozebralo. Jedna strana si něco usmyslela, druhým to víceméně oznámila, a když ty neřekly vyložené ne, bralo se to za projednané. Pokračovat ve čtení „Mariánská“
Řecké pašije aneb Utrpení z Olomouce
Špatné nastudování si nezaslouží dlouhých dojmologií.
Na přehlídku Opera 2017 přivezlo Moravské divadlo Olomouc Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Ó, jak mé srdce zaplesalo. Dnes mi však zbyly jen oči pro pláč.
To představení je prostě špatné,
ŠPATNÉ,
Š P A T N É ! Pokračovat ve čtení „Řecké pašije aneb Utrpení z Olomouce“
Mrtvolky a žraloci
Hurá na bazén.
„No, dneska máme jen dvě dráhy, to víte, už to začalo. Radši mrkněte.“
Hmm, dvě dráhy uprostřed. Plavání pro děti zleva i zprava.
„To dám,“ říkám si.
Přecpaný bazén je někdy problém. Bývají tam květáci. Chodí po dně, nakadeřené hlavy nad vodou, a namísto plavání klevetí. Při plavání jste pak trochu jako nevidomí v Brně před hlavákem.
Dnes je to jiné.
„A budeme splývat na hladině! Jako mrtvolky,“ ozve se ze břehu.
Zamlžily se mi brýle. Rukama rozhrnuju mrtvolky na hladině.
Kromě nich tu jsou dnes i tři žraloci. Dravě se kraulem vrhají do hejna. Jednou dostanu facku, podruhé kopanec.
Dá se přežít jen tak, že napodobíte mrtvolku nebo žraloka.
Mimikry. Snažím se být žralok, ale časem jsem asi víc mrtvolka.
Jedna z nich vedle mne zvedne hlavu z hladiny a ptá se druhé: „Je tu někde vířivka?“
No jasně, tohle celé je vířivka. Voda se točí a cáká. Víří v ní mrtvolky, houbovité plovací destičky, žraloci, barevní hadi oddělující dráhy a já. Na březích povykují trenéři.
Krásný školní rok!
Čechy pod Kosířem
Čechy pod Kosířem aneb když z Mánesa zbyde jen co jméno. Smutná ukázka našeho pojetí zámeckých prohlídek. I kdybychom měli jen tři místnosti, narveme tam alespoň dvě trasy s průvodcem, který neví, v čem spočívá řemeslný postup, na který vás ovšem zvlášť upozorní. Nuda a šeď v dusných místnostech za šoupání papučí. Pokračovat ve čtení „Čechy pod Kosířem“
Svatí jednorožci aneb Co se ještě smí?
Zaskočila mě ostrost debaty pod fotkou ze závěru sobotního dne Pride, kde je socha Ježíše s nasazenou maskou jednorožce.
Dovolím si pominout argumentaci zásadních a principiálních odpůrců Pride a myšlenek, že homosexualita je hříšná. Pro zastánce těchto konceptů je tahle fotka jen vodou na mlýn a budou opět dštít oheň a síru a hrozit skřípěním zubů v temnotách. Mezi kritiky jsou však i kritici z teplých řad a tady je třeba zbystřit. Pokračovat ve čtení „Svatí jednorožci aneb Co se ještě smí?“