Krátká zmínka o návštěvě v Mariinském divadle v Petrohradu. Když už mu šéfuje Valerij Gergiev a dávají Rimského-Korsakova, tak jsme museli vyrazit. Oj, to bylo krásně pohádkově ruské. Tohle Rusko všichni dobře znáte z Krásy nesmírné nebo z Peříčka Finista Jasného sokola. Puškinova pohádka o Caru Saltánovi dala základ krásné opeře o pěti jednáních. Že ji neznáte? Ale kdež, co „let čmeláka“? No vida, to přece carevič proměněný ve včelu letí přes moře za svým otcem Saltánem. A teď si všechny ty pohádkové atributy zasaďte do kostýmů a kulis podle Bilibina. Kouzelné! A výtečně zazpívané. Ruská klasika. A aby to bylo dokonalé, publikum bylo taky klasické. Nevychované, trochu ošumělé (ostatně, my taky neměli zrovna velkou večerní), ale holčičky v šatičkách s mašlemi a květy ve vlasech. Co na tom, že lezou po židlích (v divadle nejsou sedadla, ale zdobené židle) a ruší. O pauze si můžete dát chlebíček za vpravdě „lidovou“ cenu 350 rublů. Za dva chlebíčky už máte lístek na galerii.
Moskva, sídlištní kaše pro deset miliónů lidí. Jestli rozlehlost platí pro Petrohrad, tady nemám slov. Nicméně to vůbec nepůsobí jako město. Je to skrumáž gigantických staveb bez ladu a skladu protkaná mnohaproudými dálnicemi, které utichnou jen když policie zastaví dopravu kvůli koloně papalášů jedoucí do Kremlu nebo z Kremlu. Mezi stavbami probleskují zlaté cibule chrámů. 
Přijet do vyhlášené turistické destinace jako je Agra s sebou nese mnohá rizika. Předně nesmíte nikomu věřit. Ani pokud má vládní pověření, ta tu má totiž každý, včetně uklízečky. Už shánění lístků na vlak v Dillí je martyrium nevídané. Strčí do kapsy i pověstný dům zmatení mysli z Asterixe. 
Šrínagar – jezerní perla Kašmíru. Něco takového se nejspíš dočtete v průvodci. Skutečnost je ale trochu jiná a to i když uvážíte, že město postihla v září ničivá povodeň, kterou místní nepamatují. Voda na mnoha místech zaplavila i první patra domů. V novém městě stále vyklízejí zničené zboží z obchodů a věci z domů. Na ulicích je stále bahno z řeky. 
Další zpožděný útržek z cestovního deníčku. V Kašmíru si člověk nezavolá, sms nenapíše a vzhledem k výpadkům internetu kvůli povodním ve Srinagaru ani nezasurfuje. Veškeré zpravodajství má proto zpoždění. 
Další útržek z cestovního deníčku. Opustili jsme Ladakh a projeli údolím Indu, kolem kláštera Lamayuru přes průsmyk Fotu-la (4147 m) do Kašmíru. Další základnou byl Kargil. Cesta tzv. shared-taxi představovala další silný zážitek. Vedle řidiče žena s dítětem v náručí, na další řadě sedadel my a vzadu mladý muslim a další žena. Batohy na střeše. 
Dvoudenní výlet do údolí řeky Nubra. Nejšílenější jízda autem v mém životě. Fakt jsem se bál, ale stálo to za to. Přejeli jsme nejvyšší průsmyk otevřený pro automobily (5602 m n. mořem). Údolí Nubra je z jiného světa. Neskutečné výhledy na okolní hory, mrazová poušť s písečnými dunami a slanými výkvěty, bizarní skalní útvary. 