Šedivý podzim. Nepříjemné období, kdy vám dojde, že teplé léto je pryč. Zmizí kouzelné barvy toho pěkného podzimu z pohlednic. Z lesů se do luk vyřinou mlhy. Plískanice, studený vítr, kapky deště. Milosrdné bílé peřiny jsou ještě daleko a příslib jarního barevného záhonu tulipánů vám připadá jako čirý nesmysl. Určitě jste je zasadili příliš mělce, naopak nebo bude zima prostě moc drsná.
Kardinál píše
Křesťanství je široká řeka. Plují na ní různé lodi. Na jedné z nich se plaví i Dominik Duka. Do tohoto kormidelníka mnozí vkládali velké naděje, třeba kvůli jeho minulosti, která však jakoby se týkala úplně jiného člověka. Pro mne se ale tahle loď vzdaluje když vidím, jaký vítr duje do jejích plachet. Že by to byla ta znamení doby, o kterých neustále slyším v přímluvách? Pokračovat ve čtení „Kardinál píše“
Martinská
Jsem rád, že sv. Martin v posledních letech není jen o huse se zelím a vínu.
Potravinová sbírka krásně připomíná Martinskou legendu o plášti a Den veteránů, byť souvisí s koncem první světové války, zase krásně odkazuje k tomu, že Martin byl vojákem.
Martinům tedy přeju vše dobré a nám všem pak to, abychom nezapomínali na smíření a uměli se rozdělit nejen o plášť a nejen jedenáctého listopadu.
Dušičková
Zvykl jsem si v posledních letech navštěvovat v tento čas tři místa. Shodou okolností na rodné Vysočině.
Jedno je osamocené u cesty mezi poli. Mez. Nedaleko stojí dvě lípy a mezi nimi kříž. Pár kamenů ukrývá malou prohlubeň pro jednu svíčku. Opodál jednoduchá lavička s malým štítkem. Sedávám tam a vzpomínám. Pokračovat ve čtení „Dušičková“
Kutná Hora
Kutná Hora
po dlouhé době…
Na základě krátké pochůzky jsem zklamán. Někdejší stříbro je tu již jen co jméno, poslední sláva tu skutečně skončila dávno. Záchvěvem byl ještě tak GASK a opravy památek, ale jinak se ve městě totálně zastavil čas (proto volím u nepočetných fotografií černobílé ladění). Přitom Kutná Hora je opravdová perla. Pokračovat ve čtení „Kutná Hora“
Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku
Totální beznaděj a deprese.
Pokřivené charaktery. Touha vlastnit a ovládat, touha po hvězdném úspěchu, který má zajistit nesmrtelnost.
Ponižování.
Horečné blouznění.
Záchvěv lásky vystřídaný zoufalstvím, utopený ve smilstvu.
Prozření a lítost, která nedojde naplnění, ale utopí se v krvi.
A dítě zůstává samo, jako v tom děsivém příběhu před usnutím. Bez otce, bez matky, všichni odešli. Prázdná scéna, jen chlapec a zbraň. Pokračovat ve čtení „Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku“
Ksenia Sidorova | Carmen
Carmen, jak jste ji ještě neslyšeli.
Hravá, něžná i divoká a smyslná. Mírně s nádechem jazzu nebo hravého swingu.
Tohle by sedlo do divadla Astra ve Victorii na Gozu (otevřeno roku 1968). Velké trochu ošumělé foyer divadla, u jedné strany bar. Pár osamělých hostů, korpulentní dáma za barem. Dým z cigaret se vine v secesních kouřových linkách. Ospalá, téměř statická scéna. A do toho odkudsi z rohu sálu začne znít akordeon. Někdy se přidají housle, klavír, jindy akordeon snově podbarví celý orchestr. Nádhera!
Však Ksenia Sidorova za tohle album dostala letošní prestižní německou cenu Echo Klassik v kategorii „Instrumentalist“. https://walls.io/s/chvBf
Skotsko – list první
Edinburgh dobrý, hlavně pokud potřebujete holiče. Je to město s největší koncentrací holičství a barber shopů, co jsem viděl.
Nádhera je ale víc na sever. Přežil jsem první den ježdění vlevo s automatem. Přežilo auto i spolujezdci. Zvykám si, že levá noha nesmí na nic šlapat, páč jinak je to přískok a ne jízda. Pravda, ty silnice by mohly být nepatrně širší, ale chápu, že přes vřesoviště na Vysočině byl každý centimetr, rozuměj palec, náročný a pak, museli by posunout ty kilometry, rozuměj míle, kamenných zídek a plotů a přesázet živé ploty, a úzké klenuté kamenné mosty by pak vypadaly ještě užší. Pokračovat ve čtení „Skotsko – list první“
Skotsko – list druhý
Poslední den za volantem vpravo. Dneska už jsem si dovolil jako třídenní řidič i předjíždět ty jednodenní.
Skotsko je poslední dny opravdu letní i na naše poměry. Nebe už není jen dramaticky šedé, zabydlelo se taky ovcemi. Nebeští berani se zrcadlí v jezerech. I věčně chmurný Ben Navis odložil mračný šál. Některé vrcholy však zůstávají v mlze, místy jsou vidět sněhová pole. A to jsme ještě před půl hodinou chodili v rozkvetlých zahradách u hradu Blair. Voní tu vřes a … med, citrus, vanilka, říkají v Dalwhinnie. Nezaměnitelné komíny bílých budov destilerky proti šedavému nebi. Beránky zahnal šedivý oblak nad vedlejší kopec. Nás pozvala vůně na ochutnávku skotského zlata. Řidič dostane do kalíšku na cestu. Take away whisky.
Skotsko – list třetí
Trocha úzkoprofilového skotského zboží aneb profesionální deformace.
Co je pro našince ve Skotsku nezvyk jsou kostely. A nemyslím teď jejich často gotický nebo novogotický zevnějšek. Myslím obsah, to proč tu kostely jsou. A mám radost z rozdělené církve. Nechápu ji totiž jako rozdělenou, ale jako pestrou. Sjednocenou kolem Krista, různorodou v projevech, otevřenou a pohostinnou. Zachytil jsem tu zejména Church of Scotland, Scottish Episcopal Church a Presbyterian Church. Nakolik jsem pochopil, jsou ve společenství anglikánské církve. V Edinburghu dva silné momenty… Otázky a odpovědi o církvi. A v katedrále sv. Jiljí (Presbytarian Church) scéna v kapli. Pokračovat ve čtení „Skotsko – list třetí“