zápisky o cestování, kultuře, radostech i starostech jednoho Kozlíčka
Għawdex (jméno ostrova Gozo v maltštině), den druhý.
U snídaně pravila o maltské kuchyni naše italská sousedka: „To víte, nic moc, měli tu dlouho Brity.“ Britové tu na první pohled nechali hlavně odpadkové koše, poštovní schránky a telefonní budky. Pokračovat ve čtení „Gozo – den druhý“
Dnes to bylo hlavně o lodích a moři. Dodávám však, že taky o autobusech, dopravní zácpě a muzeu, které, jak uvidíte, je velmi důležité. Vrhli jsme se po stopách sv. Pavla. Přepluli jsme na Maltu, která je výrazně rušnější než Gozo a výrazně ucpanější. Kdyby dnes Pavel ztroskotal v St. Paul’s Bay, věru by se podivil. Pokračovat ve čtení „Malta“
Komu se nelení, len nepěstuje…
Josef Váchal
Červencová Hláska přináší informace o inventarizační zprávě městské zeleně, kterou si město nechalo zpracovat v ateliéru manželů Popelových z Českých Budějovic. O zprávě se mluvilo už na besedě věnované městské zeleni, kterou Soběslávka pořádala v dubnu tohoto roku. Zpráva jakoby se objevila v reakci na spor o lípy u kostela na náměstí. Ke sporu o lípy jsem psal již krátké zamyšlení v říjnu 2016. Tehdy jsem nebyl jednoznačně pro záchranu lip usměrňovacími řezy. Bylo by vhodnější staré, v minulosti nevhodně ošetřované lípy pokácet a nahradit novou výsadbou. Jenže… Jak víme, v Soběslavi jsou nové výsadby velmi problematické. V zásadě žijeme z dědictví minulosti, nové výsadby akátových lízátek na náměstí budí spíš rozpaky než nadšení. Město postrádá systematickou odbornou péči o zeleň a rovněž vizi pro její rozvoj. Pokračovat ve čtení „Zelená Soběslav, utopie nebo realita?“
Horká slunečná neděle. Na koncert se ani nechce, ale …
Co když je to španělská muzika? Cembalo, theorba a barokní kytara. Hrají Aarón Zapico, Pablo Zapico a Daniel Zapico.
Po letech se vracím do kostela sv. Anny zvaného Pražská křižovatka. Úžasný prostor, tak trochu zašitý, skrytý kousek od hlavní turistické dálnice Starého Města. Kostel, dům, tiskárna, sklad. A díky Václavu Havlovi a nadaci Vize 97 nový krásný prostor setkávání. Copak podobného nám zůstavili/zůstaví jeho nástupci v úřadu?
Pokračovat ve čtení „Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru“
V prosincové Hlásce se objevil článek paní Pekárikové, který volá po férovějších platbách za odpady. Jak to tedy je? Je možné, abychom platili za odpad méně?
Odpovědět na tuto otázku není úplně snadné. Systém plateb však férovější být může. Má to ale háček… Pokračovat ve čtení „PAYT – platit za odpad férově“
Staré stromy umírají vstoje. Tohle úsloví, které lze vykládat i přeneseně, vychází z odvěkého obdivu a respektu člověka ke stromům. Stromy bývaly považovány za sídla tajemných bytosti a sil či dokonce za samotná božstva. Velké náboženské příběhy a knihy pracují s motivem stromu a zahrady. V zahradě Edenu rostl přece mimo jiné i Strom poznání, v severských bájích byl zase Yggdrasil osou světa, Buddha meditoval pod obřím fíkovníkem a mohli bychom jít dál a dál. Pokračovat ve čtení „Staré stromy umírají vstoje“
Svatomarkovské procesí.
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři a na svatého Marka chodíme s perníkem a korouhví po Středohoří. To proto, aby nebe dalo vláhu a sluníčko, a na polích se to zelenalo a v sadech bělalo a růžovělo a v létě pak zlátlo obilí a v sadech zrály hrušky, jablka, ba i broskve a meruňky. I když to v týdnu vypadalo spíš na koulovačku, běžky a brusle.
Ovocné stromy ve Středohoří kvetou, vypadá to jako když čerstvě nasněžilo. Nu, teplota by tomu skoro odpovídala, vítr je studený. A tu zpoza sadu zavoní podivná vůně. Koření…(i to kořeníčko, raduje se všecko z tvého Ježíši zmrtvýchvstání). Na cestě se objeví děti na koloběžkách a mávají chocholy rákosí. A to už je zpoza zatáčky slyšet zpěv: „Řádně v houfích vycházíme / živnůstky své obcházíme / jichž od Boha docházíme. Nábožně k Bohu voláme / ochrany svaté žádáme / víru i naději máme…“ A v nízkých větvích hlohu nad cestou uvízne korouhev se svatým Markem. A již je tu té libé vůně zdroj, svatomarkovský perník v čele procesí. Pokračovat ve čtení „Svatomarkovské procesí 2016“
Májové časy, veselé hlasy, lidskému pokolení se zjevují, všeliké radosti, srdečné libosti v tento čas se nám vyskytují… Máj sice ještě není, ale to nevadí, protože tahle písnička je stejně o radosti ze Vzkříšení, tedy Velikonoční, a ten čas tu ještě je. A o vzkříšení je i tenhle příspěvek. Pokračovat ve čtení „Svatomarkovské procesí 2015“
Rozlehlost. To je Petrohrad. Všechno se zdá blízko a pak jdete a jdete a jdete. Kilometry. I v Ermitáži. A přitom jste stále v centru. Město zdaleka nemá lesk, který jsem čekal, snad jen v noci, když je vše nasvíceno, se blyští jako Fabergeho vejce či carské zlato, nebo když slunce ozáří kupole chrámů a špici Admirality. Jinak je spíš šedé, plné prachu, který cítíte při každém polknutí. Taky plné docela šedých lidí a špinavých velkých aut, často drahých. Jen stále nevycházím z údivu, že ho postavili na zelené louce, nebo teda spíš v bažině u Něvy.