Daniel Kahn and The Painted Bird ve Staré Pekárně

Stará Pekárna je typický brněnský podnik. Zvenčí nenápadný. Má sice vývěsní štít, ale toho si ani nevšimnete. Nejsem žádný znalec Brna, vždycky mám pocit, že v Brně žádné rozumné podniky nejsou, než mne přátelé vždycky protáhnou přes nějaký zaplivaný dvorek, ztemnělou uličku, kamsi do suterénu a ejhle… Stará pekárna je taková špeluňa v suterénu. Nechápu, jak tu mohly vznikat TV pořady, které jsem kdysi sledoval. Když sem nacpete štáb, nemůžou se sem vejít lidi. Jako správný podnik na Moravě, je to zčásti gastronomické peklo – tak hnusné víno už jsem dlouho nepil. Ale o to vůbec nejde…

Stará Pekárna je jedinečná a úžasná programem, je to hudební klub. A pro naše první seznámení naživo si nachystala jedinečný program.

Daniel Kahn and The Paited Bird. Moje klezmerová kapela z nejmilejších.

Daniel Kahn je skvělý.

Nejdřív jsem viděl poodhalený zadek, to když si u našeho stolku upravoval boty, pak odhalené břicho, to když upravoval dataprojektor. Ovšem na koncert téhle kapely jsem přijel kvůli muzice. Angažovaný, současný klezmer, plný stále živých revolučních témat. Rovnoprávnost žen, sociální rozdíly, varování před nebezpečím fašismu, historie Židů v Evropě. To vše velmi vtipně, ale mrazivě. Můžete si u toho jen tak podupávat, protože klezmer je muzika, u které se nedá moc dobře sedět, ale pokud posloucháte výborné texty, na juchání vás nálada přejde.

Daniel hrál převážně z nového alba The Butcher’s share – například 99% nebo Freedom is a verb, ale sáhl i do starších alb a pro naše tady a teď zahrál třeba skvělou Embrace The Fascists z mého oblíbeného alba Partisans and Parasites, nebo Good Old Bad Old Days, o jisté hořké nostalgii po rozděleném Berlíně.

Na koncertě měl podle všeho velkou zásluhu i Vojtěch Peštuka z Létajícího rabína, který si některé písně střihnul s kapelou a navíc, pokud jsem dobře pochopil, se zasloužil o český překlad (přebásnění) jidiš textů. Ty běžely společně s krásnými obrazy či animacemi v rámci projekce na zdi za pódiem. Velmi povedená souhra.

Jo, málem bych zapomněl, byl tam taky Tomáš Kočko, jestli se nepletu. Je vidět, že má vkus, říkal jsem si, než jsem zjistil, že je tam na nějaké narozeninové sešlosti a ta sešlost dost hlučela a rušila. Měl jsem pocit, že i Daniel občas tak trochu naštvaně zahlížel na narušitele. Vím, Pekárna není Rudolfinum, ale přesto si myslím, že pořádat veselici v rámci koncertu je nevhodné, mrzelo mě to. Být provozovatelem, asi bych zasáhl, být oslavencem, naplánoval bych oslavu jinde nebo jinak.

Díky tedy všem, kdo se zasloužili o tenhle skvělý koncert, a díky všem, kteří nebudou v klubech rušit koncerty halasnou konverzací!

Masopustní

Masopustní doba je plná překvapení. Je to doba, kdy je normální být tak trochu hlavou dolů. Tedy vzhůru nohama. Chuďas je králem, dovoleno je vše, nebo téměř vše. Letos již druhým rokem slavíme masopustní taškařici v Roztokách u Prahy. Tentokrát ovšem s růžičkovými klobouky na hlavách, vysocí pestří střapáči s barevnými pentlemi a přesto v hnědé pytlovině. Vysoké a nízké pospolu. Růžičky coby kapky krve, která byla prolita pro spásu obyčejného člověka oděného v pytli. Dovádění a hýření, které se ve středu promění v popel. Pokračovat ve čtení „Masopustní“

Terezín – Lety

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
navzdor kruté době
humor v srdci máme,

den co den stále jdem,
sem a tam se stěhujem,
a jen ve třiceti slovech
smíme psát.

Hola zítra život začíná
a s ním se blíží čas,
kdy si sbalíme svůj raneček
a půjdem domů zas.

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
a na troskách ghetta
budeme se smát. Pokračovat ve čtení „Terezín – Lety“

Slušnosti blíž…

Mám radost!
Pod 40% jsem ani nečekal.
Je to vítězství slušnosti. Nic na tom nezmění výroky mladého diskuzíchtivého pána z Hradu a jeho suity.

Hrdinové?
Topolánek, který se ukázal jako chlap a ne jako macho s gulema. 
Horáček, který dokázal přijmout výsledky a ještě povzbudit.
Marek Hilšer za jednoznačnou podporu.

Zklamání?
Bloudivý let prasklého balónku z katolického domu, který naštěstí zavadil o telefon a nabral správný směr.

Ale teď už, vážení, jako na půlnoční. Odpusťme si a řekněme si, že do druhého kola půjdeme spolu.
Ať lahodný souzvuk umlčí Hradní kakofonii!

Růžičková

Hopsasa, hejsasa…

Masopust, maškary, fašank, karneval vrcholí, brzy po něm zbude jen popel a tím si poznačíme čela, abychom pamatovali na pomíjivost. Ale masopust není protikladem postu, patří dohromady, kdyby nebylo jednoho, druhý by pozbyl smyslu. Půst nemá umořit tělo jako něco nečistého, půst je příležitost ladit struny. Ani masopust nemá struny strhat, ale má na ně zvesela hrát. Ukázat, že zima nás neumořila, že se umíme radovat, třeba i skrze tanec, zpěv, krk a břicho. Však břicho, to je život. Masopust je oslavou života, navzdory tomu, že průvod procházívá krajinou, která není svěže zelená, vonící květem, ale spíš rozbahněná, hnědošedá a mnohdy ještě pod sněhem. Průvod ukazuje, že svět je krásný, protože je pestrý, je příležitostí k setkání. Masky nejen skrývají, ale i odhalují, jejich vytváření je prostor kreativity ducha a zručnosti rukou, často ukázka tradice, která se třeba v rodině dědí, a přesto umí být rozpustilá. Stejně jako v postu, i v masopustu máme možnost vystoupit ze všednosti, možná jinak, ale stejně důležitě. Pokračovat ve čtení „Růžičková“

Volební

Opravu nechcete jít volit? Jde zase i moje mamka (možná potřetí v novodobé historii), takže radost veliká!
Tuhle jsem v jedné diskuzi zachytil názor, že není koho volit, protože každému lze něco vytknout. Tenhle není dostatečně průrazný, tenhle je moc velký sluníčkář… Pokračovat ve čtení „Volební“

Bezesné noci

Hrál si na to,že vypínal mozek.

Na strom u dráhy jsme uvázali provaz tak, že jsme se mohli zhoupnout před lokomotivu, když přijížděla, a viset na okamžik před oknem, podívat se dovnitř ke strojvedoucímu a zmizet, až když bylo jasné, že to člověk přežil jen tak tak. Pokračovat ve čtení „Bezesné noci“