Publikováno

Mangrovy

Prý, hezky si opalujte prdelky. Hmm…tak to je asi jediná část těla, kterou nemám spálenou. Mám-li se držet holandských paralel, bílé kozí goudě pobyt na karibském slunci nesvědčí. Samozřejmě myslím to jen povrchně. Jinak bezva.
Nejsem plážový typ, ale musím uznat, že chvilka válení pod palmami je fajn. Pokračovat ve čtení „Mangrovy“

Publikováno

Christoffel Mountain

Výstup na nejvyšší horu ostrova. Christoffel mountain. Necelých 400 m n. m. Pche, to je prd. Jenže, kdo zná zrádnost ostrovních hor, ví, že to není tak úplně výšlap na Říp. Výška se v tomto případě rovná převýšení. Horní část je poměrně skalnatá a k tomu si připočtěte vedro. Z toho důvodu je také výstup po 10 hodině nedoporučován a do národního parku, jehož je hora součástí, vás ani nepustí. Pokračovat ve čtení „Christoffel Mountain“

Publikováno

Neděle ve Willemstadu

V neděli je všude zavřeno. Ve Willemstadu mají smůlu i turisté. Jen pár suvenýrových obchůdků funguje, ale většina je zavřena. I restaurace. Dokonce i naše oblíbená hranolkárna. Neděle je čas na kostel a na piknik na pláži. Vezmete partu nebo rodinu a vyrazíte na městskou pláž. Grilovat v 27°C ve stínu je tedy pro silné povahy. Místní jsou zvyklí. Já se griluju i bez grilu a moje loupající se hlava připomíná výřez glóbu s mapou Karibiku, která se mění podle toho jak si olupuju pergameny spálené kůže. Pokračovat ve čtení „Neděle ve Willemstadu“

Publikováno

Soutěž: Karibské a selské baroko

I zachtělo se mi spáchat něco žertovného, tedy jsem vyhlásil na facebooku a instagramu soutěž.

Inspirací mi byla jedna fotografie, která obíhala po sociálních sítích a měla ukázat, jak funguje dezinformace. Tahle „fake“ fotografie ukazovala jakési nábřeží, snad kdesi ve Francii, plné stanů s tím, že titulek uváděl, že se jedná o Prahu a uprchlíky.  V komentářích (vím, základní poučka zní: nečti diskuze, nebo se z toho zblázníš) mě pak zaujalo množství lidí, kteří se pohoršovali se slovy, že tomu může uvěřit jen blbec, protože Náplavka vypadá jinak.
Tedy, Náplavka skutečně vypadá jinak, a ještě projde rekonstrukcí, ale je skutečně neznalost jednoho pražského místa známkou blbosti?  Pokračovat ve čtení „Soutěž: Karibské a selské baroko“
Publikováno

Daniel Kahn and The Painted Bird ve Staré Pekárně

Stará Pekárna je typický brněnský podnik. Zvenčí nenápadný. Má sice vývěsní štít, ale toho si ani nevšimnete. Nejsem žádný znalec Brna, vždycky mám pocit, že v Brně žádné rozumné podniky nejsou, než mne přátelé vždycky protáhnou přes nějaký zaplivaný dvorek, ztemnělou uličku, kamsi do suterénu a ejhle… Stará pekárna je taková špeluňa v suterénu. Nechápu, jak tu mohly vznikat TV pořady, které jsem kdysi sledoval. Když sem nacpete štáb, nemůžou se sem vejít lidi. Jako správný podnik na Moravě, je to zčásti gastronomické peklo – tak hnusné víno už jsem dlouho nepil. Ale o to vůbec nejde…

Stará Pekárna je jedinečná a úžasná programem, je to hudební klub. A pro naše první seznámení naživo si nachystala jedinečný program.

Daniel Kahn and The Paited Bird. Moje klezmerová kapela z nejmilejších.

Daniel Kahn je skvělý.

Nejdřív jsem viděl poodhalený zadek, to když si u našeho stolku upravoval boty, pak odhalené břicho, to když upravoval dataprojektor. Ovšem na koncert téhle kapely jsem přijel kvůli muzice. Angažovaný, současný klezmer, plný stále živých revolučních témat. Rovnoprávnost žen, sociální rozdíly, varování před nebezpečím fašismu, historie Židů v Evropě. To vše velmi vtipně, ale mrazivě. Můžete si u toho jen tak podupávat, protože klezmer je muzika, u které se nedá moc dobře sedět, ale pokud posloucháte výborné texty, na juchání vás nálada přejde.

Daniel hrál převážně z nového alba The Butcher’s share – například 99% nebo Freedom is a verb, ale sáhl i do starších alb a pro naše tady a teď zahrál třeba skvělou Embrace The Fascists z mého oblíbeného alba Partisans and Parasites, nebo Good Old Bad Old Days, o jisté hořké nostalgii po rozděleném Berlíně.

Na koncertě měl podle všeho velkou zásluhu i Vojtěch Peštuka z Létajícího rabína, který si některé písně střihnul s kapelou a navíc, pokud jsem dobře pochopil, se zasloužil o český překlad (přebásnění) jidiš textů. Ty běžely společně s krásnými obrazy či animacemi v rámci projekce na zdi za pódiem. Velmi povedená souhra.

Jo, málem bych zapomněl, byl tam taky Tomáš Kočko, jestli se nepletu. Je vidět, že má vkus, říkal jsem si, než jsem zjistil, že je tam na nějaké narozeninové sešlosti a ta sešlost dost hlučela a rušila. Měl jsem pocit, že i Daniel občas tak trochu naštvaně zahlížel na narušitele. Vím, Pekárna není Rudolfinum, ale přesto si myslím, že pořádat veselici v rámci koncertu je nevhodné, mrzelo mě to. Být provozovatelem, asi bych zasáhl, být oslavencem, naplánoval bych oslavu jinde nebo jinak.

Díky tedy všem, kdo se zasloužili o tenhle skvělý koncert, a díky všem, kteří nebudou v klubech rušit koncerty halasnou konverzací!

Publikováno

Masopustní

Masopustní doba je plná překvapení. Je to doba, kdy je normální být tak trochu hlavou dolů. Tedy vzhůru nohama. Chuďas je králem, dovoleno je vše, nebo téměř vše. Letos již druhým rokem slavíme masopustní taškařici v Roztokách u Prahy. Tentokrát ovšem s růžičkovými klobouky na hlavách, vysocí pestří střapáči s barevnými pentlemi a přesto v hnědé pytlovině. Vysoké a nízké pospolu. Růžičky coby kapky krve, která byla prolita pro spásu obyčejného člověka oděného v pytli. Dovádění a hýření, které se ve středu promění v popel. Pokračovat ve čtení „Masopustní“