Publikováno

Podzimní listy z Kréty

Krajina zvuků a krajina vůní

s mlžným závojem přes oči
s okem fotoaparátu rozkapaným jak u očního lékaře
v botách smekajících se po mokrém vápenci
kloužu prastarou stezkou
mezi pastvinami
vydechujícími vůni ovcí
štiplavou, intenzivní vůni stád
ovce bečí a jako bílá vlna se valí přes stezku
do kopců, do bezpečí
a pastviny zvoní.

klesám do hluboké brázdy hledící k jihu
do moře zlata
strmé srázy se zvedají k šedému nebi
stezka šněruje sutí
mizí mezi vrbami a hořícími javory
kolem země vydechuje opojné kořeněné vůně
sápa, dobromysl, tymián
a srázy zvoní.

Pokračovat ve čtení „Podzimní listy z Kréty“

Publikováno

Podzimní dny

Den je zachmuřený.
Navzdory nádherným fotografiím svítání na instagramu
nad Blaty slunko nevysvitlo.

Jen závojem šedých mraků nakukovalo
na krajinu prázdných rybníků s bílými volavkami,
co číhají na ryby
plácající se v mělkých bahnitých tůňkách.
Zbytky po výlovu.
Šlápoty v měkkém bahně a zlatu osik.

Pokračovat ve čtení „Podzimní dny“

Publikováno

Teče voda, teče | Horňácký večer | 27.10.2018

Kdo v zlaté struny zahrát zná,
jej ctěte víc než sebe,
neboť vás tak Bůh miloval,
že poslal vám ho s nebe.

Hrozné, když Bůh neourodou
a morem trestá přísně;
však ze všech trestů největší,
když národ nemá písně.

Ten národ ještě nezhynul,
dokud mu věštec zpívá,
a píseň v nebi zrozená
i ve smrt život vlívá.

Kdo v zlaté struny zahrát zná
Vítězslav Hálek | Bedřich Smetana | Večerní písně

“Ten národ ještě nezhynul, dokud mu věštec zpívá.” Smetanovo krásné zhudebnění Hálkových veršů by tak  sedělo k novorenesančnímu Rudolfinu. Slavná velebená Čechie, sto let republiky, trikolóry všude… Pokračovat ve čtení „Teče voda, teče | Horňácký večer | 27.10.2018“

Publikováno

Libná | Liebenau

Podzim zlatí stromy a barevným listím protkává koberce zelené a žluté trávy. Hnědá hlína na polích a šedavé kostřavy na pastvině. Mraky jsou dramatické. Zatímco ráno bylo šedivo, teď slunce ostrými paprsky nastříhalo ten závoj a obšilo díry zlatou a stříbrnou nití.

Každý mrak má stříbrný okraj, říká jedno přísloví. Má dodávat naději.Tady v líbezném údolí, které se táhne k hřebeni na hranici s Polskem, je té naděje zvlášť zapotřebí. Pokračovat ve čtení „Libná | Liebenau“

Publikováno

Díkůvzdání | Od klekání do klekání

Kytice | Bohuslav Martinů
na motivy lidové písně

Jez, Evičko, jez to jabko,
jak ti bude po něm sladko.
Eva vzala, okusila,
s Adamem se rozdělila.
Jez, Adame, jez to jabko
jak ti bude po něm sladko.

Trháme jablka a hrušky
a mžouráme do podzimního slunce.
Ruce vztahujeme k nebesům.
Vzpomínky na ztracený ráj,
na život sladkosti.

Ve zlatém listí a zelené trávě.
Sladká šťáva stéká po vousech
a čas se zastavil.

 

Za našima humny
lidová píseň 

Za našima humny, ej, za našima humny
orech malovaný, orech malovaný,
gdože ho maloval, ej, gdože ho maloval,
barvy nelutoval, barvy nelutoval.

Maloval ho malér, ej, maloval ho malér,
ze samého neba, ze samého neba
a on mu dal barev, ej, a on mu dal barev
korej bylo treba, korej bylo treba.

Od klekání do klekání.
Mezi Mariemi.
Těšitelkou a Klokotskou.
Útěcha a radost.

Celý den vkleče, blízko zemi
pod prastarým ořešákem
jak slepci hmatáme a čteme
řeč ořechů
v hřejivých paprscích podzimního slunce.
S vděčností, radostí a pokorou.

Pak v posledním světle dne
v silném větru
až na potřetí zapálím svíčku.
Za Marii i Dášu.
S díky!
Plamínek se třepotá.
Nezhasne, svítí v tmách.
S nadějí!

 

 

 

Publikováno

Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných

Obraz první | Zpěvy lásky vášnivé i nešťastné

Regula Mühlemann a La Folia Barockorchester | Frauenkirche Dresden

Večer sestavený z árií barokních oper věnovaných femme fatale – Kleopatře – v podání nádherného a zvučného sopránu Reguly Mühlemann v doprovodu mladého a svěžího orchestru, toť skvělý hudební zážitek ze saské metropole na Labi. Pokračovat ve čtení „Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných“

Publikováno

Kolo do Soběslavi patří!

Silnou stránkou našeho města je prý komunikace s občany. Vidíte, já bych třeba vyzdvihl cyklistiku. Ne tu kdovíjak sportovní a spíše turistickou, myslím tu obyčejnou – s kolem na nákup, návštěvu, do kostela, na vlak nebo jen tak k vodě. Na značce kola nezáleží, elastický oděv netřeba. Doporučil bych tedy povinnou výbavu bicyklu a helmu, i když… donuťte k tomu babičku. Věk totiž v téhle cyklistice nerozhoduje. Ono to naopak mnohým seniorům jde na kole lépe než pěšky.

Soběslav je zkrátka městem cyklistů! Pokračovat ve čtení „Kolo do Soběslavi patří!“

Publikováno

Dožínky

Přijmi, pane, korunu tu prostou,

kéž ti zlaté klasy vždycky rostou,

mocný Bůh tě vlídnou rukou chrání,

by co seješ, vzešlo v požehnání!

Leo Stein a Oskar Nedbal | Polská krev

 

Dožínky!

Pamatuju si je z Jihlavy z dětství. 

 Ne z venkova. Z města. Z amfiteátru. Zvláštní, že? 

Nevím, zda tam bývali pionýři a prapory družby zda vlály. 

Pamatuju si folklórní soubory, jak tančí. Barevné kroje a snad i květy a klasy ve vlasech. Pokračovat ve čtení „Dožínky“

Publikováno

Křest

I. Kyrie

Když jsem chystal své dvě přímluvy za kmotřence, kde jsem jim vyprošoval i radost z bohatosti a pestrosti světa, vůbec jsem netušil, jak krásný a opravdu pestrý to bude den.

 

II. Gloria

Voda.

Jako oceán obklopuje svět a omývá všechny kontinenty, propojuje vysoké hory s úrodnými nížinami. Prýští z hlubin země, do nich se i zanořuje. Padá jako déšť z nebe. Ve slunci tvoří pestrou duhu, znamení Boží smlouvy se stvořením. Z vody se rodí život a voda člověka prostupuje.

Stejně tak liturgie křtu. Omývá, je znamením smlouvy a prostupuje celé společenství.

Pokračovat ve čtení „Křest“