Soběslav bude mít novou školní jídelnu. Jásejte!
A hlavně se na nic neptejte, nechtějte varianty, architektonické soutěže a už vůbec neřešte děti. Jde tu přece o tenis.
Zastupitelstvo projednávalo studii nové školní jídelny. Že tzv. soběslavské nové školy jídelnu potřebují, je jasné už nějaký ten pátek, nebo spíš roky. Stávající nevyhovuje už dlouho a je to ostuda. Projekt nové jídelny je tedy nanejvýš žádoucí.
Smůla je, že jsme v Soběslavi a tady se věci řeší vždycky trochu jinak.
Dozvěděli jsme se tedy, že stará budova půjde k zemi a bude postavena nová. Následují samozřejmě krásné vizualizace atd.
Problém nastane, když se někteří odvážlivci opováží zmínit, že by možná bylo dobré umístit jídelnu jinde. Ono to jinde by nebyl problém, kdyby to jinde nebyly tenisové kurty a kdyby to jinde prostě nenavrhoval někdo jiný než starosta, případně někdo z jeho věrných.
Že by někdo řešil žactvo a studentstvo oněch škol? K čemu. S přebíháním frekventované silnice do centra města už přece mají zkušenosti. Budou tedy aspoň lépe připraveni pro život. Případné problémy s dopravou se budou řešit nějakým značením. Toto řešení navrhuje místostarosta, sám pedagog, takže do toho vidí. Navrhuji nastříkat značení v podobě obrysů příslušných zastupitelů na silnici v barvách města.
Další pedagožka a radní argumentuje tím, že případné jiné místo by vytvářelo komplikace se zásobováním. Zajímavé. Když se předělávalo tzv. školní náměstí před pár lety, naprojektovala se tam silnice, protože prý je potřeba zásobování a dopravní obslužnost sportovního areálu. No, a hlavně jsou potřeba parkovací místa pro pedagogy, že jo. Nově realizovaný prostor mezi dvěma školami (gymnáziem a ZŠ) nám tedy v Soběslavi dělí silnice. Řešení pro 21. století. Situaci na této silnici by ale, podle paní radní, zásadně zkomplikovalo zásobování školní jídelny. Chápu, učitelům by se asi hůř parkovalo a ke kurtům by to s autem občas bylo taky horší. Divíte, že takhle bizarně argumentují právě učitelé? Já už ne. Poté, co hlasovali pro prachy z hazardu, si o jejich zájmu o mladé lidi nedělám iluze.
A proč se celý nešťastný prostor mezi školami, školkou a jídelnou, který protíná silnice, neřešil jinak už dřív? No je to přece komunikace kraje, že jo. To by se muselo moc jednat a moc řešit. V Soběslavi máme radši salámovou metodu bez komplikací. Máme tu i speciální odbor radnice, který vymýšlí důvody, proč věci nejdou, aby se úřad zbytečně nezahlcoval prací. Takže každodenní bláznivost s návozy a odvozy dětí ze škol a školky prostě trvá a rozhodně ji neovlivní ani současná poloha jídelny, ani její přesun ke školám. Počet dětí závislých na dovozu automobilem s novou jídelnou nevzroste, a navíc bývá v civilizovaných koutech světa zvykem, řešit tenhle problém s dopravou komplexněji. Ale pravda, ta řešení bývají složitější než oprava chodníku nebo stržení budovy a postavení jiné.
„Musel by se měnit územní plán,“ přicházejí další argumenty z pečlivě sestaveného a předem probraného scénáře radních. Jasně, změnit sportoviště na jídelnu, to je těžký a nejde to. Zatímco změnit územní plán tak, aby vyhovoval soukromému developerovi na stavbu logistického centra, to jsme zvládli, protože prostě průmyslová zóna je úplně něco jiného než školní a sportovní areál, že jo?
Že po alternativním řešení volá ředitel základky? „Vždyť jsme mu přece jasně řekli, že má mlčet a nevymýšlet si,“ zní podrážděně z rady města. Pod panem ředitelem alternativcem se v tu chvíli povážlivě zachvěla ředitelská židle.
A pak, „je to záplavové území stoleté vody, to by nikdo nepojistil a vůbec“, následuje neprůstřelný argument, který jde v Soběslavi užít vždy, když vám teče do bot. Zatímco sportoviště, zimní stadion, nová bruslařská dráha a další místa na území města, včetně domů, jsou v podstatě na poušti. Lužnice, bažiny, tekuté písky – divím se, že tohle město ještě nepohltila Blata. Že takový Berlín stojí taky na místě bažin a… já vím, my tu nejsme v Berlíně, pane Kozlíček.
Navíc, abyste, vy zelení fanatici, neřvali, zachováme nějaké vzrostlé stromy u stávající jídelny. Tedy rozuměj, nepokácíme je všechny, ty zbylé načneme stavebními pracemi. S tím máme v Soběslavi zkušenosti už z náměstí, kdy jsme stromy vůbec neměli chráněné v souladu s příslušnými normami a stavebníci vesele parkovali bagříky pod lipami vedle tamtéž uskladněné žulové dlažby.
Závěr je jako vždy ke všeobecně ukotvené shodě, a tak to máme v Soběslavi rádi. Už jen oslavný článek do místního plátku s fotkou spokojeného starosty, an stříhá pásku. Nač vytvářet alternativy, to vytváří jen rozruch a pnutí. Variantní řešení zpracována a hodnocena nebudou a vůbec o nich už nechceme slyšet. O řešení školní jídelny se rozhodlo způsobem obvyklým – u starosty v kanceláři nebo na tenise. Ty občane neruš a buď rád, že bude jídelna, kam nepoteče. A správný občan je rád, protože ve městě se toho přece tolik opravilo. Na další komunální volby to vydá zase aspoň na jednu A4 hezkých obrázků, a to se počítá.
Hlavně, že jsme zachránili před těmi šílenci tenisové kurty.