Hledání afikomanu. Co všechno se neukrývá v genech. Jak najít cestu ke smíření a k vlastní identitě.
To vše rozebírá ve výborné hře Ptáčci v Národním divadle moravskoslezském libanonský dramatik Wadji Mouawad.
Je to hodně silné mnohovrstevnaté drama plné dlouhých náročných monologů a rozhodně to není jen o zemi zaslíbené.
V Ostravě se režisérsky poprvé a úspěšně představuje rodačka z Havířova Aminata Keita a rozhodně to stojí za vidění.
Do obvykle jednoznačně pro-izraelského vidění světa u nás vnáší tahle hra docela vítr. Vítr, který vmete písek do očí a pěší sráží k zemi, ale také umí chladit rány. V publiku Dvořákova divadla mě tak příjemně překvapilo bohaté zastoupení mnoha generací diváků, tedy nejen těch obvyklých letitých skupinových předplatitelů. Mladý realizační tým NDM přináší, zdá se, své plody.
Afikoman jako symbol skrytého, jako pečeť původu – však přece pochází z rozlomeného macesu při pesachové večeři. Vzpomínka na dětství, které ale mohlo vypadat úplně jinak, kdyby…
V téhle brilantně napsané hře o třech generacích židovské rodiny, která se odehrává mezi Berlínem, New Yorkem a Izraelem, jde o hledání kořenů, podstaty člověka a jeho identity. Ta ale nemusí být nutně vepsána v genech. Příběh je takovým novým čtením pesachové hagady. To, že se jedna ze scén hry odehrává během pesachové večeře v New Yorku rozhodně není náhodou. Nechcete-li přijít o zápletku, přestaňte číst hned teď.
Kdo zná příběh Mojžíše, ví, že věci nejsou čím se zdají a jak složitá může být situace, když zjistíte, že jste někým jiným, než za koho vás považuje okolí a hlavně za koho se považujete sám. A takové hledání identity může dát do pohybu velké věci. Paralelu s Mojžíšem ale ve hře sehrává zdánlivě obyčejnější příběh arabského diplomata na dvoře papeže Lva X, který je předmětem výzkumu mladé američanky Wahidy. A hra se podobně jako Wahidina disertace ptá: Musíme se tolik upínat ke ztraceným identitám? Jaké je to žít mezi dvěma světy? Kdo je to migrant? Kdo uprchlík?
Mouawadova hra se sice odehrává na pozadí izraelsko-palestinského konfliktu, ve stínu holocaustu a obsahuje také množství židovských i arabských reálií a přesahů, ale je přesto obdivuhodným způsobem sdělná, srozumitelná a mnohdy vtipná, aniž by sklouzla k moralizování, třeskuté řachandě nebo teologické disputaci. Je to příběh, který můžeme číst i bez toho aniž bychom byli Izraelci nebo Palestinci, a přesto nás zasáhne do srdce. Těch šestačtyřicet chromozomů totiž máme všichni.
***
Jen ta mísa s polívkou mi teda do pesachového sederu ke čtyřem otázkám po smyslu slavení pesachu fakt nesedí. Snad kdyby přišla na stůl až později a byla s macesovými knedlíčky.
Herecké obsazení je dobré, jen škoda, že se nedaří to obsadit úplně vhodně generačně. Věřit, že David je Etgarův syn šlo jen velmi těžko.
A muselo by být skvělé, kdyby se to dalo hrát opravdu v tom jazykovém babylonu, ale asi by to pak ztratilo na srozumitelnosti. Snad si tam i české publikum představí tu další, jazykovou vrstvu, která je sama o sobě fascinující.
Wajdi Mouawad | Ptáčci (Tous des oiseaux)
Národní divadlo moravskoslezské, Dvořákovo divadlo, Ostrava, 11.3.2025
překlad: Michal Zahálka
režie: Aminata Keita
dramaturgie: Norbert Závodský
scéna: Martin Chocholoušek
kostýmy: Simona Rybáková
Eitan | Vít Roleček
Wahida | Sára Erlebachová
Eden | Anita Krausová
Lea | Hana Doulová
Nora | Petra Kocmanová
Etgar | Tomáš Jirman
David | David Viktora