Tři hodiny trvalo retušování hran tohoto barokního betléma z Tyrolska. To jen pro představu, když se někdo ptá, jak dlouho zabere výroba betléma. „Tolik času a taková blbost, že jo,“ chtělo by se říct. Pro někoho blbost, pro jiného zdroj radosti a zábavy v neklidném světě.
Tyrolský betlém
S radostí tedy představuji další přírůstek do sbírky betlémů. Tentokrát dovoz. Tyrolský betlém z diecézního muzea v Brixenu, vydaný nakladatelstvím Tyrolia v Innsbrucku roku 2011. Jde o papírový betlém někdy z přelomu 18. a 19. století (cca 1800). Vydaný soubor není příliš rozsáhlý, je velmi pravděpodobné, že původní betlém obsahoval více figur, které se bohužel nedochovaly.
Betlém má několik zvláštností. Předně, stejně jako v Čechách, i v Tyrolsku ctili vánoční a tříkrálovou verzi betléma. Tedy i tento betlém nabízí sestavení dvou scén – klanění pastýřů a klanění tří králů včetně příslušné změny ve svaté rodině – Ježíšek v jeslích, Ježíšek na klíně.
Nedostatky
Další zvláštnosti jsou spíše nedostatky, nebo také přednosti a výzvy. V betlémě téměř nejsou ovce. Ve vydání jsou dvě pidi ovce velikosti krys, které vůbec neodpovídají měřítkem a jsou na jakýchsi dřevěných podstavečcích. Tedy jsou víceméně nepoužitelné. Třetí ovce je nesená jako dar jedním z pastýřů.
V betlémě dále chybí anděl a jakákoliv vegetace. Zatímco v posledně zpracovávaném libereckém betlémě Edwarda Liewehra jsou andělé hned dva, tady tito poslové dobrých zpráv chybí. V původním souboru jistě byl alespoň jeden, protože anděl je nezbytnou postavou pro scénu klanění pastýřů, podobně jako hvězda/kometa obvykle doprovází klanění tří králů.
Vegetace jistě není v betlémě nezbytná, i v jiných bývá často velmi omezená nabídka většinou jednoho dvou stromů, nicméně pro mne jako „krajináře“ jsou stromy a vegetace klíčem k tomu, aby betlém skutečně připomínal krajinný výjev.
Výzvy
A jak jsem se s výzvami popasoval? Troufám si říct, že věrně betlémářským zvyklostem. Vegetaci i anděly jsem si vypůjčil odjinud. Však to se dřív dělávalo. Betlémy měly často více autorů, figury se doplňovaly, měnily…
A kde jsem si vypůčoval? Znalí betlémáři jistě poznají anděly z kukského deskového betléma (ten je z první čtvrtiny 19. století) a anděla z Liewehrova betléma. Liewehrovo „Gloria in excelsis deo“ je tak vhodně doplněno druhou půlí novozákonní Lukášovy sentence „et in terra pax hominibus bonae voluntatis“.
Vegetace pak pochází z historického betléma č. 26 od Richterů. Ten je ostatně také kompilátem více autorů. No, a protože jsem betlémskou scénu situoval do večerního času do ruin chrámu po vzoru třebíčských betlémářů, vypůjčil jsem si pro tříkrálovou verzi kometu od Cyrila Čelouda a jeho zářící pozadí od zvěstujícího anděla jsem použil jako pozadí pro svatou rodinu.
Chrámové ruiny jsou mojí prvotinou tohoto typu, takže pro příště už budu zase chytřejší a zručnější, ale jsem s nimi spokojen. Snad jen schodiště jsem mohl doplnit. Chrámové sloupoví je z polystyrenu, vyřezávané ruční řezačkou s odporovým drátem, dobarveno akrylovými barvami.
Barokní ráz betléma jsem se ještě pokusil umocnit celkovým tvarem pozadí i základní desky a lemováním zlatou šňůrou. Kontrast tmavého pozadí, zlatého lemu oblohy a zářivých postav se, myslím, povedl a betlému podle mého sluší.
Copy/paste
A na závěr jedna zajímavost. Rakouští kolegové se s vydáním moc nemazali, což mě trochu překvapilo, myslel jsem, že to bude onačejší kvalita, a Josefa z vánoční scény (klanění pastýřů) použili jako daráka do scény tříkrálové. Ta figura je prostě naklonovaná dvakrát, jen aby si mohli avizovat více figurek v popisu betléma. Takový malý podvod, no. Ale upřímně, duplicity se vyskytují i v českých betlémech, třeba těch od Jaroslava Heraina. V jeho Lanšperském betlémě (betlém 2023) jich najdete dokonce více a nevadí to.
