Další krásný kousek z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Orlickoústecký betlém z roku 2006.
Zatímco pozdější Herainovy práce mají většinou obloukovou dálinu a autor pro ně navrhuje do oblouku i základní desku (betlémy z Orlických hor, Prorubek, Neratova…), tento betlém má ještě dálinu obdélníkovou bez seříznutých rohů. Je poctou autorově rodišti.
Postavy v betlémě jsou poměrně velké, výška až 14 cm. Jak je u Heraina obvyklé, je zde množství stromů a staveb a celý betlém je možné sestavit do krásné krajinné oustecké scenérie. Dálina pak představuje Herainovu verzi veduty města Ústí nad Orlicí od Jana Antonína Venuta.
J.A. Venuto pocházel z moravských Jevišovic a během svých cest zachytil mnoho z krás české krajiny přelomu 18. a 19. století. Jeho díla tak slouží i coby dokumentární podklady při studiu krajiny a sídel té doby.
Podíváte-li se pozorně na Herainovu scenérii, pak je jasné, že pasačka husí v popředí betléma u zábradlí je pravděpodobně kdesi na břehu řeky Orlice. V betlémě nechybí ani ikonické „paraple“ na Janderově vyhlídce – altán z roku 1928 postavený místním okrašlovacím spolkem. I díky přesnosti Venutovy veduty a Herainovy dáliny s panoramatem města je snadné lokalizovat tuto vyhlídku v mapě. Výhledu jako za časů Venutových (tehdy tu „paraple“ samozřejmě ještě nestálo) se tu ale už nedočkáte. Možná i proto umístil pan Herain, znalý místních poměrů, za „paraple“ směrem k výhledu na Ústí několik smrků.
Herainův betlém je tak vpravdě orlickoústecký dvakrát. Poprvé stylem zpracování, který navazuje na dlouholetou tradici zdejšího betlémářství, kdy nechybí ani nezbytné žluté dolní okraje postav. Podruhé výjevem, který je oslavou krásného výhledu na město Ústí nad Orlicí.
Pro mou tvorbu má tento betlém dvě novinky. Je to první betlém, kde jsem se vrhnul i na kašírování skal. V celkové kompozici betléma nejsou moc vidět, ale myslím, že mu hodně sluší. Kašírování není složité, chce to trochu praxe, ale výsledek stojí za to. Těším se, až se budu s touto nově osvojenou technikou realizovat u velkého Čeloudova třebíčského betléma.
Druhou novinkou je použití Herainova malovaného okolku (přední okraj základní desky). Obvykle používám zdobení stuhou, protože autorské okolky buď chybí nebo se mi moc nelíbí. Okolek Orlickoústeckého Herainova betléma ale považuji za velmi povedený, a proto jsem jej zachoval.
Betlém je původně autorem zamýšlen k umístění do dřevěné skříňky, ale krásný je i bez ní. Co říkáte?
