Písňová tvorba je krásná a intimní.
Na Dvořákovy Moravské dvojzpěvy mám krásnou vzpomínku ještě z mého posluchačského pravěku z Vysoké u Příbramě. Tam byl kontakt pěvkyň s publikem maximálně intenzivní. Už si nepamatuju, kdo tehdy zpíval. Bylo krásné si ten pocit oživit v novotou vonícím sále Fakulty uměni Ostravské univerzity v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.
Jsem moc rád, že nejen Brno, ale i Ostrava pečují o odkaz tohoto velikána světové hudby. Ostrava, kdysi neúspěšně kandidovala na evropské město kultury. Že titul nedostala, mě mrzelo, ale na druhou stranu, titul je jen titul. Může sice nastartovat, ale zdaleka nezaručuje, že se město stane skutečně kulturním. Ostrava je bezpochyby kulturní i bez titulu, dlouhodobě. Nový sál Fakulty umění je jeden z nenápadných, ale platných příspěvků do kulturní infrastruktury města (jinde se o stavbách a rekonstrukcích jen mluví). MHFLJ není zdaleka jedinou mezinárodní hudební akcí ve městě, resp. v Moravskoslezském kraji. Na podzim už se těším na Svatováclavský hudební festival.
Ale zpět k intimitě Moravských dvojzpěvů. Dvořák použil z moravských písní pouze texty a opatřil je vlastními nápěvy. Ty ale respektují smysl textu a vytvářejí z písní, slovy Brahmsovými, “dílo radostné a plné neobvyklého půvabu”.
Písňová tvorba je náročná na interprety. Když jste na pódiu jen tři, neschováte se za mocný zvuk orchestru a sborů. Zároveň je třeba, aby hlasy harmonicky ladily k sobě, proplétaly se a vytvořily krásný vzor, libý pro ucho (to ovšem neplatí jen pro písňovou tvorbu). V Ostravě se takové provedení Moravských dvojzpěvů podařilo.
Markéta Cukrová i Slávka Zámečníková s doprovodem klavíru Miroslava Sekery přednesly Dvořáka s citem a porozuměním. Zpěv byl prostý přehnaného patosu, a přesto důrazný, byl tichý a něžný jako pohlazení, a přesto srozumitelný a precizní v artikulaci. Opravdu radost.
Vidět Markétu a Slávku společně na pódiu byl pro mne svátek. Hlas Slávky Zámečníkové mě uchvátil v berlínské Staatsoper v roce 2022 v nádherné inscenaci Monteverdiho Korunovace Poppey, kde byla Slávka výtečnou Poppeou. Vtipné je, že Markéta Cukrová byla neméně dobrou Ottavií v nedávném plzeňském zpracování této opery. Inu, třeba se těchto dvou hlasů někdy dočkám v téhle opeře společně.
Markéta Cukrová má na kontě i nahrávku Moravských dvojzpěvů pro Supraphon. Partnerkou v písních pro ženské hlasy (dvojzpěvy mají tři svazky) je jí tam Simona Šaturová. Troufám si říct, že současné ostravské provedení mi znělo svěžeji a hlasy se lépe doplňovaly. Připomínalo mi to spíše nastudování dvojzpěvů Genií Kühmeier a Bernardou Fink, které považuji za skvostné (Harmonia Mundi, 2010).
A abych nevelebil jen zpěvačky, dvojzpěvy nejsou kompletní bez doprovodu klavíru. Nicméně Miroslav Sekera nebyl té krásné dvojici zpěvaček jen doprovodem, byl vskutku plnoprávným členem týmu. Sám pak přednesl několik drobnějších Smetanových skladeb – Bagatelles et Impromtus a Na břehu mořském. To jsou momenty, kdy mám Smetanu rád. Vyznávám, že nejsem fanouškem jeho oper, ale jeho hudba je krásná a rád si ji poslechnu.
V neposlední řadě je třeba poděkovat za milé a vtipné úvodní slovo ředitele festivalu Jaromíra Javůrka. I úvodní slovo je žánr, ve kterém lze napáchat hodně škody, třeba když neuhlídáte ego nebo čas. Pan Javůrek zvládl úvod s lehkostí, to není samozřejmost.
Večer korunoval poslední přídavek, árie Měsíčku na nebi hlubokém. Ano, je to notoricky známá árie, ale je krásná. A Slávka Zámečníková ji zvládla mnohem lépe než stávající berlínská Rusalka. Markéta Cukrová pak árii ozvláštnila druhým hlasem, který podpořil působivé vyznění.
Tenhle hudební večer byl vskutku krásný.
Díky, Ostravo!!!
Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka | Koncertní sál Fakulty Umění Ostravské univerzity | Černá louka – Ostrava | 24.6.2024
Pocta Antonínu Dvořákovi III.
Antonín Dvořák | Moravské dvojzpěvy
Bedřich Smetana | Bagatelles et Impromtus, Na břehu mořském
Markéta Cukrová a Slávka Zámečníková, zpěv
Miroslav Sekera, klavír