Zatím nejstarší kousek ve sbírce. Poslední třetina 18. století. Tak datují nejstarší figurky v tomto betlému z Jindřichohradecka historikové. Pochopitelně můj betlém je reprint vydaný muzeem v Jindřichově Hradci až v novém miléniu. Nicméně to mu nic neubírá na kráse a výjimečnosti.
Figurky mají různou velikost, což přímo vybízí ke způsobu stavby. Zvolil jsem takové uspořádání figur, aby svatá rodina byla ústředním, vyvýšeným prvkem celého betléma. Nejde tedy nutně o perspektivu krajiny, jak jsme zvyklí u ousteckých betlémů, ale o něco, co bych nazval perspektivou ikonopiseckou. Klíčový výjev je větší a zaujímá centrální roli. Vůbec pak nevadí, že tři králové jsou menší. I přes tento nezvyklý prvek jsem se pak ve zbytku kompozice snažil dodržet zdání krajinné perspektivy ubíhající k městu na obzoru.
K celé prostorové dispozici betléma mne vedly i pohledy a gesta některých postav, které zdraví/vítají narozeného Spasitele tak, jako by se scéna narození odehrávala nad nimi. To se mi líbí i z hlediska teologického – propojení nebe a země. V okamžiku vtělení/narození se přece božské (nadzemské) prolamuje do naší pozemské všednosti.
Celou scenérii jsem zasadil do podvečerního času, což upomínají první hvězdy na tmavě modré obloze. Na takovém pozadí i dobře vynikne kometa ukazující místo narození.
Po vzoru ousteckých betlémů jsem doplnil i Lodhéřovský betlém o folklórně laděný okolek v podobě vyšívané stuhy na jutovém zeleném podkladu.
