Kapitánův deník. Hvězdné datum 220520.19.00
Na oběžné dráze malé planety Brno je loď operní flotily NdB uvězněna vlečným paprskem geniálního šílence M.K. Posádka bude brzy krobotizována.
Ačkoli Mozart není můj šálek kávy, Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota v brněnské Janáčkově opeře upoutala mou pozornost. Sci-fi opera se jen tak nevidí.
Přijde vám to mimo? Naopak, pro operu, jejíž libreto je prošpikováno snad zednářskou symbolikou, snad egyptskými mystérii, snad úplně jinými houbičkovými fantaziemi pana Schikanedera, je sci-fi ten pravý žánr. Ba co víc, díky tomuto posunu se může tato opera, navzdory své nelogičnosti a nesrozumitelnosti, stát zábavnou, pochopitelnou a sdělnou.
Pamina se nakonec přes všechna nebezpečenství a výzvy dostane Taminovi za ženu. Jen je to celé prošpikované mystikou, esoterismem a vznešeným patosem. Jo, můžete to udělat vznešené, patetické, jde přece o samé velké věci, moudrost, lásku, oběť, zasvěcení a kdo ví co ještě, ale můžete to taky vzít jako absurditu nadruhou a udělat z toho dobrý kus. Přesně to se povedlo režisérovi Miroslavu Krobotovi.
Kouzelná flétna je, přes všechen ten patos a nesrozumitelnost, operou o lásce a smíření. Krobot toto poselství sděluje srozumitelně a navíc s vtipem a nadhledem. Jeho message je: neberte se příliš vážně!
Na souboru Janáčkovy opery je vidět, že se tímhle mottem řídí a snad všichni si tohle nastudování užívají. A ovace na konci ukazují, že si tohle provedení užívají i diváci. Byť jsem samozřejmě slyšel i hudrání, protože, ó hrůzo, utahovat si z Mozarta, při Osirisovi a Isis, to se přece nedělá.
Inu, dělá! A teď již vzhůru do vesmíru na neznámou planetu obydlenou vašimi fantaziemi. Abyste se vyznali, kdo je kdo, jsou postavy přehledně a vtipně stylizovány. Jana Preková (kostýmy) se pěkně vyřádila a pro inspiraci musela sjet všechny velké klasiky sci-fi, ale i fantasy žánru a pravděpodobně i ranní Déčko s Teletubbies. Aby bylo jasno, o co na planetě kráčí, předchází celému představení pro žánr sci-fi tolik obvyklé shrnutí ve stylu Hvězdných válek včetně povedené animace. Jedinou výtku mám k tomu, že tahle počáteční sekvence mohla být pomalejší – předehra opery k tomu dává dostatečný prostor – lépe by se pak stíhaly tolik důležité titulky.
Vizuální působení celé opery výborně doplňuje scéna Andreje Ďuríka, která přináší perfektní stylizaci vesmíru i kosmické lodi. Aby to ale zase celé nebylo příliš vážné a nebyla to “jen” vznešená kosmická sága, namísto esoterické ságy, jsou tu obyvatelé planety, kteří zapadají a zároveň nezapadají do celého toho vesmírna. Krobotovský efekt absurdna zůstává zachován, přidává se vtip a zábava.
K tomu všemu Krobot zcela po svém podepisuje každou scénu opery postavou Muže se zaječíma ušima. To, abyste si nemysleli, že s Teletubbies to končí.
Vsuvka: Když to po sobě čtu, říkám si, tohle mi čtenáři neuvěří. Věříte? Běžte se přesvědčit do brněnského vesmíru. Pak se o fungování tohoto univerza dozvíte víc a pochopíte, že to může fungovat a bavit. Budete krobotizováni.
Hudební nastudování Pavla Šnajdra je dobré, doporučuji sedět více vepředu kvůli zvuku, který je místy slabý. Za to ale nemůže hudební nastudování, ale Mozartova hudba. A vůbec, představení je stejně zajímavější divadelně, než hudebně. Je to prostě taková singspiel. A ano, ten výrok je zabarvený i mým vztahem k Mozartovi.
Výborní jsou představitelé hlavních postav. V našem nastudování: Zbigniew Malak (Tamino), Jana Šrejma Kačírková (Pamina) i Jan Šťáva (Papageno). Ostatně vůbec bych řekl, že Jan Štáva exceluje a bez postavy Papagena by byla celá opera nudná k uzoufání a nezachránil by ji snad ani Miroslav Krobot. Mrzelo mě, že jsem nemohl slyšet jako Královnu noci Doubravku Součkovou. V našem obsazení ji však velmi dobře alternovala Martina Masaryková. Sarastro Davida Szendiucha je krásně patetický (účes ala Geralt z Rivie aneb Bílý vlk) a přesto ani u této velevážené postavy nechybí píchnutí do obří bubliny napuštěné přehnanou moudrostí a mystérii. Papagena Martiny Mádlové je vtipná a komická, žel autoři opery jí mnoho prostoru pro zpěv, krom notoricky známého pa-pa-pa-pa duetu, nedali. V tlupě chlupatců/pořádkových milicionářů vedené úlisným a necharakterním „kocourem“ Monostatem v podání Petra Levíčka se inscenátoři vtipně vyrovnali s dobově podmíněným rasovým a otrockým zabarvením této suity. Ony vůbec tyto dobové linky nebyly ve sci-fi nastudování tak nápadné a přesto to opeře neublížilo. To považuji za další úspěch Krobotovy režie.
Kouzelná flétna v brněnském nastudování Miroslava Krobota je vtipná, zábavná a nenudí. Je to asi třetí nastudování této opery, které jsem viděl, a konečně je to takové nastudování, které mi dává smysl a na které bych se rád vrátil. Krobotovi se podařilo vypořádat s velkými výzvami – nesrozumitelností děje, zbytnělou překombinovanou symbolikou, patosem a zároveň nevelkou hudebností celé opery. Vsadil na soudobý žánr, srozumitelnost, divadelnost a komiku a tahle sázka vyšla na výbornou. Bravo.
ND Brno, Janáčkova opera | W.A. Mozart | Kouzelná flétna
provedení 20.5.2022
režie: Miroslav Krobot
dirigent a hudební nastudování: Pavel Šnajdr
scéna: Andrej Ďurík
kostýmy: Jana Preková
obsazení:
Sarastro | David Szendiuch
Tamino | Zbigninew Malak
Královna noci | Martina Masaryková
Pamina | Jana Šrejma Kačírková
Papageno | Jan Šťáva
Papagena | Martina Mádlová
Monostatos | Petr Levíček
sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB