Tedy přesněji Giulio Cesare in Egitto je velká opera George Friderica Handela, která pojednává klasický příběh. Znáte jej třeba z velkofilmu Kleopatra z šedesátých let s Liz Taylor a Richardem Burtonem. Jméno velkého barokního mistra Händela píšu záměrně v jeho anglické podobě, protože opera měla premiéru v Londýně roku 1724. A tehdy to byl velký sukces.
Naše premiéra se odehrála ve vídeňském Theater an der Wien (TadW) v režii Keitha Warnera a pod taktovkou Ivora Boltona. A výprava byla velkolepá a povedená, jak to ostatně v TadW umí. Tentokrát se jedná o původní produkci divadla a věřím, že se časem vydá na tour, protože za to stojí. Vídeňská výprava umístila děj do dekadentního filmového sálu, kde kdysi zlaté stěny trochu oprýskávají a kde Egypt připomínají jen dekorativní štuky. Na plátně pak běží němý velkofilm, předchůdce zlaté a blyštivé velkolepé Kleopatry z šedesátých let. Ostatně tyhle filmové aluze se ve vídeňském ztvárnění objeví ještě několikrát, včetně nezapomenutelného kostýmu tehdejší krásky Liz Taylor coby Kleopatry. Jenže filmová projekce se jaksi zasekne zrovna v momentě, kdy přichází velký Caesar, aby si užil svůj egyptský triumf. Jaký pech. Když ale děj popoběhne, zjistíte, že závada v promítací kabině a následné shoření filmového pásku bylo tím nejmenším nebezpečím, které na Caesara v téhle zemi plné pozlátka a zrady čeká.
Giulio Cesare je operou, jejímž hnacím motorem je touha po moci a ovládání druhých. Je plná zrady, úskoků, změny stran, ale také okouzlení a vášně. Vše poskládané do tří hodin krásné muziky a náročného pěveckého obsazení. A aby to nebylo jen vážné a vlastně trochu nudné listování letopisy Římské říše, je třeba to patřičně opepřit pro diváky. S tím počítá i Mr. Handel.
Kleopatra je zpočátku vlastně jen marnivou celebritou, která se snaží svést římského imperátora, aby získala moc na úkor svého bratra. Jejím hlavním nástrojem je především svůdná krása a v podání britské sopranistky Louise Adler i překrásný hlas. Využije k tomu oblíbenou lest , kdy se vydává za svou služebnou.
Kleopatřin nepříliš přitažlivý bratr Tolomeo (Ptolemaius), ve Vídni ne nepodobný mafiánovi z divokých devadesátých let, se pokouší využít zcela jiných prostředků k uchopení a posílení svého podílu na moci v Egyptě. Je sice mocný a úskočný, ale zároveň je také směšný a jeho úsilí je nakonec neúspěšné, navzdory krvi, kterou prolije. I v průběhu děje je postava Tolomea několikráte zesměšněna samotným Caesarem. Třeba v nádherném a vtipném badmintonovém mači. Ano, čtete správně, jsme ve světě smetánky nikoli barokní, ale tak trochu dnešní. Hraje se hazard, badminton a neúspěch se léčí pěknou dávkou něčeho pořádného do žil, protože pak je svět barevnější a vše vypadá veseleji…tedy aspoň do určitého momentu, než se vše zlomí a sen se stane noční můrou.
Teď je ten moment, kdy si musíte říct, že se ve Vídni úplně zbláznili a že celé tohle šílenství nemůže fungovat. Omyl. Může. Všechno na scéně, která rozhodně není jednoduchá, klape jako hodinky. Celá velkolepá výprava je rozdělena do dvou částí, jejich proměna se udá pouhým otočením točny. Obrazy se mění průběžně, dynamicky a divák nic nepozná, vše plyne jako skvěle sestříhaný velkofilm.
Děj je rozdělen do dvou částí – mír a válka. Přičemž v prvním jsme svědky rozdání karet a prvních tahů mocenské partie, v druhém, méně filmovém dějství se přeneseme kamsi za pozlátko biografu do syrového světa boje o moc. Ústřední roli zde pak nehraje sál biografu, ale dusot vojenských bot a ploty, které je třeba překonat.
Je až neuvěřitelné, že všechny překážky a nesnáze, které vyplývají z užití tak komplexní a složité scény, překonávají všichni zpěváci a celý divadelní ansámbl s naprostou samozřejmostí a lehkostí. Během celé premiéry nedošlo k jediném škobrtnutí, vše mělo své místo a svůj čas. Bezchybně.
Pěvecké obsazení téhle opery nabízí pouze dvě ženy – Kleopatru a Kornelii, vdovu po zavražděném Caesarově sokovi Pompeovi. Zbytek tvoří muži a co víc – kontratenoři. Byť samozřejmě existují i varianty s jiným obsazením. Například v legendární inscenaci Davida McVicara z Glyndebourne roli Caesara výtečně zpívá Sarah Conolly a naopak roli Sesta Angelika Kirchschlager.
Ale vraťme se ke Kleopatře. Tu ve Vídni brilantně ztvárnila Louise Adler. První recenze na páteční premiéru prý výkon Louise Adler strhala. Nene, přátelé, nevěřte tomu, ten hlas je krásný, barevný, smyslný a vášnivý! Louise Adler také sklidila na premiéře zaslouženě nejhalasnější potlesk a četné volání “bravo”. Roli Kornelie zpívá ve Vídni známá Patricia Bardon a je skvělá. Zbytek rolí je již mužský. Caesara se zhostil s úspěchem Bejun Mehta. Tady si neodpustím jednu osobní poznámku. S Mehtou se Uroboros mých návštěv Na Vídeňce zakousl do vlastního ocasu. Právě hlas Bejuna Mehty mě před lety přiměl hledat, kdepak lze tento krásný hlas slyšet co nejblíže našim končinám. I nabídl mi tehdy internet Theater an der Wien. Divadlo, tehdy pro mne neznámé, leč po první návštěvě zamilované. Bejun Mehta tentokrát nebyl zpočátku tak perfektní, jak jsem očekával, ale v průběhu večera se z prvotního oslabení rychle vzpamatoval a brzy už podával standardně špičkový výkon. Jeho sok Tolomeo Christopha Dumauxe mu byl skvělým protivníkem. Myšleno ovšem pouze dějově. Hlasově mu byl Christophe Dumaux naprosto vyrovnaným pěveckým partnerem.
Vynikající byl rovněž Jake Arditti. Nad jeho hlasem jsem plesal už v roce 2016, když zaskakoval ve skvělé Agrippině (tehdy též po boku Patricie Bardon a v režii Roberta Carsena), a nepřestávám se z něj radovat. Je to výtečný hlas! Navzdory tomu, že jeho role Sesta v Caesarovi je spíše komická, byť nakonec… no ale nebudu prozrazovat. Snad jediný slabší kontratenor byl Nireno Konstantina Derriho, jeho role je ovšem velmi okrajová, takže celkový dojem v zásadě neovlivnil. Jediný zástupce hlubokých hlasů byl basbaryton Simona Baileyho coby Tolomeova rádce Achilly. Není to sice ani trochu kladná postava, ale to nic nemění na tom, že Baileyho hlas je parádní.
Hudebně je pod vídeňskou inscenací podepsán Concentus Musicus Wien za řízení skvělého Ivora Boltona. Sbory se nekonají, na tři hodiny krásné muziky si musíte, a také vystačíte, s hvězdnými interprety a skvělou scénou.
Závěr? Přišel jsem, viděl jsem, užil jsem si!
Giulio Cesare in Egitto | George Frideric Handel
Theater an der Wien, 17.12.2021, premiéra
režie: Keith Warner
dirigent: Ivor Bolton
Giulio Cesare | Bejun Mehta
Cleopatra | Louise Adler
Tolomeo | Christophe Dumaux
Cornelia | Patricia Bardon
Sesto | Jake Arditti
Achilla | Simon Bailey
Nireno | Konstantin Derri
Pompeo | Joni Österlund
Concentus Musicus Wien