Požehnaný večer a noc mezi “Učiň mě, Pane, nástrojem…” a “Laudate omnes gentes, laudate Dominum…”. Tedy mezi mezi modlitbou sv. Františka z Assisi zhudebněnou Petrem Ebenem a chvalozpěvem z Taizé. Tyhle dva zpěvy už nějak tradičně vymezují čas Noci kostelů v Soběslavi. Čas mezi ekumenickou bohoslužbou, která propojuje křesťanská společenství našeho města a se kterou putujeme od kostela ke kostelu, každý rok jinde, každý rok společně. A mezi zpěvy z Taizé, kterými každoročně, už v malé skupině ponocných, těch, kteří ještě neusnuli, Noc uzavíráme v kostele svatých Petra a Pavla.
Letošní Noc byla výjimečná kvůli rekordně krátkému času, který jsme měli na její přípravu. Zatímco jindy řešíme hosty a program už v lednu nebo dokonce rok předem, letos jsme ještě v dubnu nevěděli nic. A přesto… Devátý ročník je za námi. Neuvěřitelné a pro mne stále překvapující. Celé je to možné jen díky neutuchajícímu nadšení všech, kteří Noc připravují, díky neutuchajícímu zájmu Vás, návštěvníků, a také díky vanutí Ducha, kterého si připomínáme v tento čas kolem Letnic. Ikony a náboženské obraz ztvárňují Ducha svatého jako holubici a jako plameny nad hlavami shromážděných apoštolů v den letnic.
Kde je Duch v čase Noci kostelů? Ve zvuku zvonů rozhoupávaných soběslavskými zvoníky, ve společně připravovaných bohoslužbách bratrů farářů, ve zvuku varhan a zpěvu, ve vrzání dveří otevíraných zvědavými návštěvníky kostelů, v kročejích a funění těch, kteří vystupují na věž, v zapálených svíčkách přinášených k oltáři u sv. Víta za někoho nebo možná jen tak, pro radost. Duch je ve slovech knih a promlouvá ústy těch, kteří je čtou při večerním setkání nad knihou, v jásotu a křiku dětí pobíhajících na zahradě evangelického kostela. Duch je ve zvuku nástrojů studentek soběslavské ZUŠ, které konečně mohly radostně hrát společně a pro posluchače. Bez Ducha budou naše kostely i naše životy jen prázdné schránky, na které budou skutečně jen kálet holubi, jak se říká jeden vtip právě o Duchu svatém.
Proto díky Vám, pořadatelé, díky Vám, návštěvníci Noci, za to vanutí Ducha!
