“Tak nám jmenovali výbor,” chtělo by se zvolat s paní Müllerovou ze Švejka.
Zastupitelstvo města Soběslavi schválilo složení výboru pro průmyslovou zónu. Od zveřejnění záměru stavby logistického centra na stránkách krajského úřadu uplynul téměř rok. Máme důvod radovat se?
Výbor sám o sobě jistě není špatná věc, pokud funguje, má jasný mandát a silnou pozici. Vznik toho soběslavského je ovšem spojen s několika vykřičníky, které nás mají varovat. Předně výbor vznikl až poté, co rada města selhala ve vyjednáváních s petičním výborem a svým způsobem i s developerem zóny. Jasné vize města nebyly nikdy formulovány. Radní Alena Krejčová místo toho přišla na zastupitelstvo s návrhem, aby jednání o zóně, údajně kvůli transparentnosti, převzal nový výbor, který navrhla k tomu účelu zřídit. Navržená metodika obsazení výboru nebyla motivována až tak odborností, jako stranickou vůlí. Strany zastoupené v zastupitelstvu mohly nominovat své zástupce do výboru podle síly mandátu jednotlivých zastupitelů. Rada se tak zbavila odpovědnosti za jednání, resp. přenesla odpovědnost na zastupitele.
Nominace kandidátů
Nominovaní členové výboru byli zveřejněni na dalším jednání zastupitelstva. Bez dalšího. Přečtena byla pouze jména a strany, které za jednotlivými navrženými kandidáty stojí. O jednotlivých kandidátech se zúčastněná veřejnost nedozvěděla nic. Nebýt zastupitelky Ludmily Zbytovské, která uvedla, že všechny kandidáty výboru nezná a chtěla by o nich něco vědět. Pan starosta s nevelkým nadšením uvedl zpravidla jednou větou kandidáty. Ten pracuje v bance, ten je stavební inženýr. Působilo to trapně, nedůstojně, neochotně. Byl to zkrátka nepohodlný požadavek. Vždyť my (chce se dodat – někteří), zastupitelé a radní, přece víme. ..
Nominace na členy výboru se dávaly do kanceláře starosty. Je možné, že strany přinesly životopisy a doporučení kandidátů, vybraní (starostou přizvaní) zastupitelé se možná radili, neformálně to probrali, starosta tu pokýval, tu zavrtěl hlavou. Bylo rozhodnuto. Bohužel to je málo a má se to dělat úplně jinak.
“Podstata veřejného zasedání zastupitelstva obce totiž nepochybně netkví pouze ve veřejném rozhodování o jednotlivých bodech, ale i v jejich veřejném projednávání.”
Tolik k jednáním zastupitelstev měst a obcí metodika a výklad ministerstva vnitra. Právě proto patří díky Ludmile Zbytovské, která se svým dotazem přiblížila ideálu opravdového jednání více než starosta svým nedůstojným vystoupením. Zastupitelce Zbytovské šlo o představení kandidátů a možná i o diskuzi k tématu. Přiznejte sami, pár slov z úst kandidátů proč a co chtějí ve výboru dosáhnout by neškodilo, právě naopak.
Nejasné zadání
Co ale zásadně chybělo je zadání pro výbor. Vůbec se o něm nejednalo. Ano, výbor má vyjednávat. Ale co, když město samo – ústy svých zastupitelů a radních – nebylo schopné formulovat obecné a měřitelné zásady rozvoje v průmyslové zóně. Odkazovat se na územní plán je zoufale málo. Zvláště v situaci, kdy ten náš, soběslavský, o rozvoji zóny neříká téměř nic. I proto přitáhla Soběslav pozornost investora pana Tomeše. Pozemky mezi Soběslaví a Chlebovem jsou ideální pro stavbu téměř čehokoli. To je fakt. Citují jej opakovaně i zástupci pana Tomeše (“jednoduchého byznysmena z Prahy, který se zabývá tím, aby vydělal peníze, nic víc,” jak pravil pan Zubatý na prezentaci záměru v zóně), developeři ze společnosti Exprin Property.
Výbor byl nakonec zastupitelstvem schválen bez diskuze a bez řádného představení jeho členů i jeho pracovní náplně. Kéž je, i přes tento faul, výbor ku prospěchu Soběslavi. Jsou v něm i zástupci petičního výboru – nově spolku Naše Soběslav, který zastupuje občany, kteří protestují proti rozvoji průmyslové zóny podle představ developerů. Chybí v něm, alespoň podle toho mála, co bylo řečeno o kandidátech, odborník na právo, územní plánování a životní prostředí. Jistě, výbor si může takové lidi najmout, požádat je o konzultace. Schvalovat výdaje na ně bude muset zastupitelstvo na svém jednání. Doufejme jen, že se zastupitelé budou ochotni sejít vždy, když to bude potřeba, ne jen 1x za čtvrtletí, což je minimální lhůta uložená zákonem. A také doufejme, že budou všichni připraveni podat výboru pomocnou ruku a budou pečlivě vážit jeho doporučení, pokud vzejdou. Alespoň tak to deklarovala většina z nich na závěr jednání zastupitelstva. Jednoznačně se proti navržené podobě zóny a s respektem k občanům vyjádřil jen zastupitel Václav Nedvěd, ostatní zastupitelé spíše ve svých vyjádřeních taktizovali. Odvahu alespoň k nějakému vyjádření však nakonec sebrali téměř všichni, a to je v Soběslavi obrovský posun.
Zajímej se, občane!
Pozor ale, stejně jako se ve Švejkovi po zastřelení Ferdinanda začínají dít velké věci, i v Soběslavi jmenováním výboru začíná další dění. Dění, ve kterém nikdo není stranou. Ani občané, kterých na jednání zastupitelstva začalo díky bohu chodit stále víc. Občané nejsou zproštěni odpovědnosti za rozvoj svého města a jejich hlas nesmí být umlčován a umenšován, pokud mluví k věci. Odpovědnost z občana nesejme ani petiční výbor, ani spolek a dokonce ani výbor. Stejně tak si zastupitelé musí uvědomit svou zcela zásadní odpovědnost, která v případě rozhodování o zóně násobně překračuje jejich volební období.
V minulosti již byla učiněna špatná rozhodnutí. Prodej pozemků, rezignace na rozvoj zóny vlastními silami (to dělají třeba ve Žďáru nad Sázavou), nepřipomínkování projektu ve zjišťovacím řízení… Teď je načase začít skutečně jednat a pracovat na prosazení veřejného zájmu. Nejsme ve shodě! Jakkoli slova o shodě již několikrát ze strany některých radních zazněla. Developer a investor hájí svůj byznys. Zastupitelé mají hájit zájmy občanů a veřejný zájem. Občané mají právo je při tom kontrolovat a sami se hlásit o slovo, když mají pocit, že se zastupitelé veřejnému zájmu zpronevěřují. Kromě voleb mají občané k dispozici petice, referenda, otázky na zastupitelstvu a další nástroje obvyklé v uvědomělé občanské společnosti.
Rozvoj. Ale pro koho?
Soběslav nemá nastaveny parametry rozvoje zóny, nemá ani žádný manuál zásad pro developery, jak to mají nyní nově některá města. To je třeba změnit. Územní plán říká, že mezi Chlebovem a Soběslaví je prostor pro průmysl. Není to však místo kdesi za městem na periferii, ale prostor mezi městskými částmi. Zásadní otázkou tedy musí být, jaký průmysl tam vyroste, jak bude vypadat a v jakém časovém horizontu to bude. To si říct můžeme a dokonce musíme! Nyní například ústy nově zřízeného výboru. Nesmíme si to nechat diktovat developerem, i když vlastní pozemky. Neřekli jsme to dřív, zaspali jsme, proto je teď jasné, že se investor i developer brání. Ani investor, ani developeři ale ve městě žít nebudou. Postaví, vydělají a půjdou o dům dál. Jsme pro ně čísla v tabulkách výdajů a příjmů.
Při budování průmyslové zóny takového rozsahu, jaký je v Soběslavi připravován, musíme víc než kdy jindy přemýšlet o budoucnosti, mít vize. Nelze to řešit posudkovým ping-pongem, který jen hasí aktuální problém a snaží se zabránit kolapsu. Musíme důsledně hájit svůj životní prostor, právo na kvalitu života a myslet i na to, jaké přírodní bohatství je v sázce. Orná půda. Nenahraditelné bohatství chráněné zákonem. Směnu půdy za průmysl je třeba pečlivě zvážit. Dlužíme to předkům a jsme tím zavázáni i budoucím generacím. Přijmout projekt, který je morálně zastaralý, neurčitý, pro město neperspektivní a nyní i do budoucna zatěžující, jen kvůli momentálnímu rychlému zisku, by bylo mimořádně hloupé a nezodpovědné rozhodnutí.