Jídlo obohacuje a spojuje. Vybavil jsem si nedávno pajerský koláč, jak ho peče máma, a jak ho pekla i babička a peče se i leckde jinde v Jihlavě a na Horácku. V rámci akce Koláč pro hospic se Petra Burianová, známá z pořadu Peče celé Česko, rozhodla upéct právě tenhle koláč. Někde to na mě vyskočilo na sociálních sítích. A okamžitě jsem si vybavil chuť a vůni toho nezaměnitelného koláče, který patřil a patří stále k mým nejoblíbenějším. No, a protože máma soutěž o pečení sledovala, hned jsem jí volal, jak se ten náš koláč, který jinde neznali, dostal do televize. Měla radost.
Sám jsem pajerský koláč nikdy nepekl. Vždycky jsem se na něj těšil. Od babičky nebo od mámy. Teď se nějaký čas vidět nemůžeme, můžeme ale sdílet mnohem víc než obrázky a slova po telefonu, můžeme sdílet i chutě a vůně.
“Však si ho upeč, je to jednoduchý,” říká mi máma v telefonu. A já už si zapisuju recept. Přestože se jen slyšíme, vidím úplně živě, jak listuje tím starým zažloutlým notýskem s recepty ještě po babi. Za 40 haléřů kvasnic, stojí v receptu. “To tam dej tak kostku droždí, ” radí máma. Množství odměřené na haléře mi nahodí další vzpomínku. To když jsem z Husovky, kde babička bydlela ve starém domě, běžel jako malý kluk s pár drobnými v dlani za roh do mlíkárny pro kvasnice. Droždí se tehdy měřilo na haléře. Vyskládal jsem je na pult a v mlíkárně mi z velkého kusu odkrojili na voskovaný papír právě tolik droždí, aby mi svěřené peníze stačily. Tím končil můj podíl na pečení, pak už jsem se jen těšil.
Dnes už se droždí na haléře neměří. Kupuje se v kostkách, jedna jak druhá… ale ne všude. Na ten můj první pajerský koláč mi včera Jirka přivezl z města droždí, jaké jsem znal jako dítě. Tady “U nás” na Kladském pomezí, kde teď pobývám, se vůbec dá pořídit leccos zajímavého. Však ty dva kraje mají mnohé podobné. Malebné kopce i českoněmecké kořeny. Jako ten bavorský | bajerský | pajerský koláč, co se pekl a peče v Jihlavě a na Horácku, a proto se mu někdy říká horácký.
Koláč se povedl. Tvarově mám tedy ještě rezervy. Ukazuje se, že jsem se při dětském těšení málo zajímal o to, jak z kruhu udělat čtverec. Pekařská geometrie. Koláč má totiž nezvyklý hranatý tvar. Ten třeba Vláďovi připomíná televizi, a proto jej překřtil na televizní koláč. Vyválet tence těsto chce taky zkušenost, a proto z dávky na dva koláče máme nakonec koláč jeden. Ale chuť, ta je nešizená. Je to chuť, která spojuje. Napříč místy i generacemi.
Určitě máte taky takové rodinné poklady, tak sdílejte se svými blízkými i chutě a vůně na dálku. Dobrou chuť!