Slavnost Zjevení Páně, Tři králové, je druhým vrcholem Vánoc.
Kolem 6. ledna, kam tenhle svátek řadí kalendáře, se pořádají už několik let Tříkrálové sbírky. Neplatí, že by koledníci museli chodit přímo šestého ledna, celá pochůzka se organizuje v nejvhodnější čas, zkrátka tak, aby koledníci mohli. U nás v Soběslavi to bývá vždy sobota dopoledne…
Nemám rád slovo sbírka, protože vyjadřuje jen pohyb jedním směrem. Mám raději slovo putování. Koledníci jako poutníci procházejí městem, vsí, krajinou. Křižují sem a tam. A znamení kříže je přece znamením požehnání. Požehnání, které si udělujeme navzájem všichni. Steh, který nás spojuje.
Stejně jako Vánoce nejsou jen Štědrý večer, tak tohle putování není jen o vybírání peněz na dobročinné účely. Koledníci totiž přinášejí radost. Znamení K+M+B+ není jen zlidovělé Kašpar, Melichar, Baltazar. Vždyť my ani nevíme, kolik mudrců/mágů/králů do Betléma přišlo, protože evangelium o počtu i jménech mlčí. K+M+B+ značí “Kristus žehnej tomu domu” a při Tříkrálovém putování bychom to mohli pojmout jako: “Neseme dobro a radost do tohoto domu. Pošlete to dál!„
O Tříkrálovém putování se děje zázrak Vánoc.
Vzpomeňme, kde začal.
V chlévě, protože domy měšťanů v Betlémě byly zavřeny, hostince přeplněny. Nikde se na našlo místo. Bůh klepal, nebyl poznán a byl odmítnut.
Na Tři krále ale už víme, kdo se narodil. Máme dobrou andělskou zvěst.
„Nebojte se, přináším pokoj, smíření a radost všem lidem!“
Radostná zvěst není nějaké obecné provolání z minulosti, radostná zvěst se uskutečňuje stále, třeba právě v činnosti charity, hospiců, služeb rané péče, na které se v Tříkrálové sbírce vybírá. Nikdo není osamocen, nikdo není odmítnut. Taková zvěst přichází s koledníky Tříkrálového putování a dveře se otevírají. Tam, kde byly obavy, tam, kde klepání nenacházelo odezvu, tam se nyní otevírají dveře. Tam se zjevuje Bůh. V podaných rukou, ve společném zpěvu, v úsměvech i v slzách dojetí, v třesoucích se prstech, které neobratně strkají peníze do kasičky, v tácech cukroví, v čokoládách, šťavnatých mandarinkách, ve štampelkách slivovice, v rozesmátých dětech, v mávajících vdovcích, v kašlajících a smrkajících rodinách v pyžamu…
S otevřenými dveřmi a okny vstupuje do domů chlad a čerstvé povětří, nepohodlí chléva. Toho chléva, kde dítě vztahuje ruce a čeká…
Stoupáme na špičky a křídou zvlhlou deštěm stvrzujeme: pokoj lidem, Bůh v nich má zalíbení. Loni i letos.
Jestliže o slavném narození byly dveře zavřené a oči slepené marností světa, pak o Třech králích se dveře otevírají. Proto Tři králové patří k Vánocům, zjevují nám totiž jejich poselství.
