Poutníci vyprošují požehnání kraji.
Cesty – znamení kříže.
V kraji skal a kamenů
v kraji zvlněném jako moře.
Tam, kde se moře rozestupuje,
vedou stezky
plné kalvárií a Johánků,
kamenů nárožních.
A lodě poutníků bezpečně proplují
mezi zpěněnými hřebeny vln
mezi lesíky borovic a buků,
mezi bučícími stády krav.
Odvážně se vyhoupnou na hřeben
vyhýbají se Skylle a Charybdě skalisk a hlubokých roklí
Stella Maris je bezpečně vede.
Vzhůru po žebříku
podobni andělům z Jákobova snu
šplháme a skrápí nás déšť.
Chrám s mnoha sloupy korunuje vrch
jeho klenbou jsou nebesa
jeho podlahou plátky mědi a zlata
z bukového listí.
Mlha stoupá z lesů jako vonné kadidlo
vítr utrhuje modlitby od úst
a borovice zpívají žalmy.
Míjíme zastavení křížové cesty
obrazy vsazené do pískovcových rámů
schodiště prošlapané poutníky tří staletí.
Niky ve skalách
vyprázdněné časy,
kdy lid bloudil na poušti a v tmách,
začínají znovu zářit svícemi
a šedá skalní okna se otvírají
průhledy do věčnosti.
Nahoře zůstává země spojená s nebem
Dokonáno jest.
Král zavržený
Král vyvýšený
Král vzkříšený
a milosrdný.
