Tři čtvrtě na deset.
„Rychlík číslo 945 linky… přijede na třetí nástupiště, služebně …“
Cestující se pomalu trousí. Už to není ten denní shon.
Obchody jsou zavřené. Kafe si dáte leda z automatu.
Skupina Asiatů s kufry čeká na výtah.
Klavír.
V centrálním prostoru je lidí nápadně víc. Bohužel tu skoro není kde sedět. Pohodlí cestujících nebylo prioritou.
Přesto lidé sedí s kufry a batohy na zemi.
Nově příchozí jako včely neomylně míří právě sem. Usedají na dlažbu. O volná sedadla je zájem jako o květy plné sladkého nektaru. Zatímco v koridoru mezi zavřenými obchody jsou místa volná, tady je obsazeno.
U klavíru sedí nenápadný chlapík. Prsty tančí.
Hudba přitahuje další lidi.
Povídají si, čtou, poslouchají, podupávají si, pospávají. V soustředných kruzích kolem klavíru.
Hudba.
Jestli neskončí, ujede mi vlak.
Klavíry na nádraží.
Největší upgrade, o který se paradoxně asi žádná z těch drážních institucí nezasadila.
Potlesk…