Bus Barcelona-Leon.
Nejdřív jsme byli asi čtyři. Z toho tři poutníci. Po troše zmatků na nádraží Sants už máme skoro plno. Třetí poutník je Francouz. Tlusťoch. Nejde mu sklopit sedačka. Zuří. Stěžuje si. Řidič ho uklidní, že může zabrat i tu sousední. Perfecto!
Vedle nás přes uličku sedí dvojice. Od nástupu do autobusu pořád vytahují něco k jídlu. Nejdřív tyčinky nebo bagetky. Pak kýbl salátu.
Sbíhají se mi sliny.
Montserrat.
Stmívá se.
Rozsvítila se lampička a sousedka vytáhla knížku. Ta druhá nějaký sýr.
Tlusťochovi spadl batoh.
Vzadu se někdo chichotá.
Už je tma. Rána. Někomu zase něco spadlo.
Chichotáme se taky. Snad to nebylo jablko z Radkova batohu.
Začalo pršet.
Přestávka 30 minut. Bocadillo con tortilla de patatas. Svěží vzduch po dešti. Ospale mžourám a za chvíli už zase spím.
„Leon, poutníci, Leon!“ volá řidič.
Tož buen camino!