Masopustní doba je plná překvapení. Je to doba, kdy je normální být tak trochu hlavou dolů. Tedy vzhůru nohama. Chuďas je králem, dovoleno je vše, nebo téměř vše. Letos již druhým rokem slavíme masopustní taškařici v Roztokách u Prahy. Tentokrát ovšem s růžičkovými klobouky na hlavách, vysocí pestří střapáči s barevnými pentlemi a přesto v hnědé pytlovině. Vysoké a nízké pospolu. Růžičky coby kapky krve, která byla prolita pro spásu obyčejného člověka oděného v pytli. Dovádění a hýření, které se ve středu promění v popel.
Masopust, stará tradice, mnohde zapomenutá, proměněná v popel, naštěstí opět vzkvétá barevnými růžemi.
V Roztokách díky nadšení místních snoubí staré a nové.
Nechybí medvěd i Smrtka. Však i ten střapáč je dávná postava. Člověk ale nežije minulostí, a proto k téhle klasice přichází vždy něco nového. Dříve se šilo s odstřižků látek, pytloviny, slámy. Dnes lze s úspěchem použít kousky elektrikářských husích krků, PETlahve, větve, peří exotických ptáků. Podstata masopustu žije bez ohledu na formu. Žije v setkávání lidí.
Když máme pocit, že je doba vzhůru nohama. Když opět vylézají staří kostlivci třídění lidí podle rasy nebo náboženství, když se na nás ze skříní sype prach dávných křivd, když se zdá, že příkopy jsou už tak hluboké, že nepůjdou zasypat, tehdy přichází čas obléci maškaru.
Z oleje to zavoní koblihami, od řezníka jitrnicemi. A masky se scházejí… Střapáči i Smrtky, medvědi, hejna slepic, tlupy opic, jezdkyně na pštrosu i na koze, roztodivná stvoření z Holdstockovských příběhů z tajemného Ryhopského lesa, lesní duchové, oživlé obrazy Fridy Kahlo i pitvorné bytosti Hieronyma Bosche… Zní bubny a cimbál, klezmer i dávní pištci. Dopraváci odkloní auta, Vometačky uklidí cestu a všechna ta podivná stvoření jdou pospolu. Už není chuďas ani boháč, vítač ani kývač, město ani vesnice. Všichni jsou maškary. Svět je na chvíli vzhůru nohama a tak je vlastně v pořádku.
Kéž si ten pohled maškary neseme s sebou i v dny nadcházející! Až zmizí ze stolů mísy koblih, až vyprázdníme korbele Masopustního ležáku a cesty budou zase méně umetené.