Tříkrálová

My tři králové jdeme k vám…

U téhle kolední písně si vždycky vybavím scénu ze Zemanova filmu Čarodějův učeň. Tři chudí koledníci v křupajícím sněhu. Boří se až po uši. Koruny ze slámy. 

Slavnost Zjevení Páně, tak se jmenuje ten den v liturgickém kalendáři. Dneska máme ve zvyku už na Štěpána říkat: “A je po Vánocích!” Přitom svátek Tří králů / Zjevení Páně / epifanie, býval dávno před Štědrým dnem nebo Božím hodem tím vrcholem Vánoc. Pastýřům se moc nedůvěřovalo, ale když se Božskému dítěti v jeslích poklonili moudří mužové z Východu, to už bylo něco! V chlapcích ze Zemanova filmu se ti pastýři a mudrci spojili. Vánoce vrcholí. I do betlémů se často přidávají figurky tří králů až v tento den. Betlém totiž není statická scéna, betlém je vánočním příběhem.

Ke svátku Tří králů patří už několik let Tříkrálová sbírka pořádaná Charitou. Je to s ní podobné jako s Nocí kostelů, je to velká akce, ale stojí na místních společenstvích. Na skupinkách nadšenců a dětí, které obcházejí dům od domu a přinášejí požehnání.

 

K(ristus) + M(ansionem) + B(enedicat) +  | Bůh žehnej tomu domu

 

Co se vybere, zůstává z velké části v místě. Místní charitativní spolky, hospice, raná péče…  Člověk pomáhá člověku. Posilují se vazby k obecním nebo regionálním dobročinným organizacím a zájem o místní dění. Spojení prosté koledy s velkým srdcem a darováním. Královská moudrost se slaměnou korunou.

Zkušenost koledníka nebo průvodce koledníků je nepřenositelná. Jasně, setkáte se i s lidmi, kteří zabouchnou dveře, jen vás zmerčí, postěžují si, že na uprchlíky vám nedají ani korunu, nebo řeknou, že zrovna jako na potvoru nemají ani haléř. Takových je ale opravdu málo. Bohatě to vyváží otevřená okna, kde vyhlížejí koledníky. Babičky nakukující z vrátek. Lidé mávající na vás z druhé strany ulice nebo auta, která zastaví, jen aby vám řidič mohl strčit nějakou korunu do kasičky. Letos mě asi nejvíc dojal pán, který na nás čekal u jedné bytovky, kam skoro nemá cenu chodit, protože nikdo neotevře. Stál dole pod schody, na nohou papuče. “Víte, já mám toho Parkinsona, musíte mi pomoct, ” říká a třesoucí se rukou se snaží nasázet několik dvacetikorun do úzkého otvoru v kasičce. To jsou krásná setkání. No a když v nejvzdálenější ulici vyhládlým koledníkům přinesou kromě peněz i nějaké to jablíčko, pišingr nebo čerstvě upečený štrůdl, to je pak radost převeliká.

“A my taky vystupujem, a nový rok vám vinšujem!”

“A na to si, pánové, s vámi připiju!” Starší pán už strká do okna štamprličku s Becherovkou.

Tak na všechny ty krále mezi náma!

   

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..