Hrál si na to,že vypínal mozek.
…
Na strom u dráhy jsme uvázali provaz tak, že jsme se mohli zhoupnout před lokomotivu, když přijížděla, a viset na okamžik před oknem, podívat se dovnitř ke strojvedoucímu a zmizet, až když bylo jasné, že to člověk přežil jen tak tak.
Normálně by člověk během zhoupnutí od začátku do konce myslel na to, aby byl včas pryč. Ale my jsme se místo toho snažili vypnout mozek…
Z toho vzešel velice bohatý okamžik.
(Peter Høeg: Až nadejde čas)
—
Nedávno jsem poslouchal rozhovor s velmistryní v potápění. Říkala, že vydrží asi 6 nebo dokonce 8 minut pod vodou. Zpočátku se prý mozek vzpírá. Je to nesmysl, je to nebezpečné. Úspěch potápění prý spočívá v tom, že mozek vypnete. Je třeba cvičit vypínání mozku.
—
JE TŘEBA CVIČIT VYPÍNÁNÍ MOZKU.
—
N: “Hudba je zázrak.”
E: “To jo.”
N: “Má neuvěřitelnou sílu, změnit člověka, vnímání, náladu.”
E: “Ano ano, občas se přistihnu na procházce jak si zpívám, asi vypadám jako magor se sluchátkama, ale co..”
N: “Já zase v autě, nebo i jindy diriguju. Sluchátka jsou proti tomu úplně nevinný. Doma i tancuju. No…pohybuju se.”
E: “Hehe, to já taky.”
N: “Tanec to asi není. Musí to vypadat komicky. Kočky na mě vždycky zírají.”
E: “Na mě kočky nezírají.”
N: “Tyhle jsou čtyřnohý!”
—
Čas. U Høega zásadní.
Snad je to součást plánu, že už nenatahuju hodiny. Když tu spala nějaká návštěva, tak ji zpravidla tikání a odbíjení těch pendlovek rušilo. Stačí podržet cágr a hodiny ztichnou. Jako když kluci visí na laně před lokomotivou. Podivuhodně bohatý okamžik.
Jednoho rána, už ani nevím kdy, jsem cágr prostě ráno nepostrčil.
—
Babička milovala na chalupě budíky a hodiny. Tikání znělo vždycky světnicí.
“Babi, proč tu musí být dva budíky a ještě hodiny?”
“Víš, když otevřu oči a je tma, slyším to tikání a vím, že jsem ještě neumřela.”
V nebi nejsou hodiny. V nebi čas nehraje roli.
—
Na jiném místě.
Ležím v posteli a hodiny tikají a tikají. Měly by ukrajovat čas, ten místo toho stojí. Minuty jsou hodiny a hodiny roky. Touha. Marné čekání bolí.
Zase Høeg. V Biehlově soukromé škole chodil August před spaním čichat plyn.
Tady v domě není.
Namísto toho zní ve sluchátkách přesný Buxtehude. Sladký Ježíši. Theatre of Voices.
Jediná naděje.