Málokterá událost tak rezonuje v hudbě jako Vánoce. Co takhle o Vánocích zní chlívkem kromě pláče/smíchu neviňátka v jeslích?
Jestli vás ještě neomrzela Rybovka, vřele doporučuju její loňské nastudování vydané v Radioservisu. Je totiž, narozdíl od jiných, prostinké jako chlív s volkem a oslíkem. Vojtěch Spurný odstranil věky přidáváné kudrlinky a ozdůbky, aby přinesl krásný čistý zvuk. K spolupráci přizval Capellu Marianu a SOČR, pěvecké party svěřil Michaele Šrůmové, Markétě Cukrové (to jsou panečku andělé z nebe!), Václavovi Čížkovi a Jaromíru Noskovi. Zkuste, neprohloupíte.
Máte rádi jazz? A víte, že si báječně rozumí s klasikou a lidovkou? Kdo zná Ivu Bittovou nebo Zuzanu Lapčíkovou, tak to ví. Kdo ne, poslechne si o Vánocích album Zuzany Lapčíkové Marija, panna přečistá. Známé i méně známé vánoční písně v mírně jazzovém hávu jsou svěží a přitom krásně ladí s poetikou chléva. Album je navíc členěno jako klasické mešní menu od Kyrie po Agnus dei. Věrná lidová teologie v akci.
To byla dvě starší alba. Co je však nového? Pro letošek vede Zrunek a Radůza.
Františkán Georgius Zrunek je takový moravský/slovenský Jakub Jan Ryba. Zatímco Rybovi byl sotva rok, Zrunek už vydal pastorální mši. A že je Zrunek rozkročený mezi Vnorovy u Strážnice a Nižnou Šebastovou (dnes část Prešova), je znát. Muzikant Tomáš Kočko v nějakém rozhovoru pravil, že česká lidovka je oproti moravské selanka. No, nechci být tak přísný, ale Zrunek je mnohem syrovější a v jeho mši je opravdu více chléva a karpatské kopcovitosti než v tolik protěžované Rybovce. Zrunkovu mši můžete znát už z jedné nahrávky Jury Pavlici a Hradišťanu vyšlé u Supraphonu tuším v roce 2000. Žel tato nahrávka není, vzdor interpretům, příliš dobrá. Ta, kterou vám chci doporučit, je čerstvě narozená do jesliček roku 2017 a jako Maria a Josef se nad ní sklánějí slovenský soubor Georgiana a Michael Pospíšil s Ritornellem.
Georgius Zrunek | Harmonia pastoralis.
Pastorální mše mají sílu právě v tom, že nám připomínají, že spojení Boha a člověka se odehrálo v jeslích v chlévě. V pastorální mši znějí andělské sbory, stejně jako tu kouše zima, békají ovce a voní seno a sláma. Naše pozlátko štědrých Vánoc je tu odhozeno do bláta. Sláva a hvězdy tu září okolo jeslí, kde leží dítě v plenkách na slámě. Podobně jako na obrazech starých mistrů, kde Jezulátko často leží doslova pohozené na zemi. Proč ses Ježíšku, kvítečku spanilý, tak ponížil a vzal na sebe soud služebníka?
Zrunek ve mši zdatně proplétá klasické mešní členění v latině s jeho překladem a příběhovým výkladem. O čem je gloria nebo credo se tu může dozvědět i posluchač neznalý kostelních pořádků nebo latiny. Začínáme v lese, kde u známějšího Ryby cvrlikáním všelikým zvučí keř: „Bratrové vstávajte!“ Andělé přinášejí zvěst o narození Spasitele. Andělské gloria střídá zemité taneční et in terra pax a pastýři se vydají do Betléma. Něžné virtuózní houslové party jako vystřižené od barokních mistrů střídají fujary, dudy a pastýřské trouby. Nebesa se dotýkají země. Zase si vypůjčím citát od Ryby: „Budem Boha sprostě chválit, ale upřimně.“ Zrunek do toho vážného ladění umí vložit krásné vpravdě františkánské motivy: „Ježíšku malému, králíčku našemu, hop hop hop…“ nebo sbor ovcí, an pěje beee, beee, benedictus. A nezní to ani směšně ani neuctivě, zní to radostně, protože všechno stvoření chválí Pána, jak umí. Pastýři ladí píšťalku. Zprvu je to hrůza, ale nakonec se kapela sejde v radostné harmonii pastoralis, však na hodiny k rechtorovi chodili. Není to tak i s námi? Kdo vystřihne všechno hned napoprvé? Musíme cvičit, snažit se, protože přece chceme Ježíškovi pěkně zahrát.
Česká lidovka je možná oproti moravské selanka, ale Radůza ukazuje, že česká vánoční písnička selanka být nemusí. Její album Studna v poušti je opravdu živou vodou. Po bolestech, jakými si Radůza prošla, je tohle album pravým osvěžením. Žádné plky. Nádherné texty a žánrová pestrost propojené tématikou Vánoc, kde rezonuje Mariino rozvažování událostí v srdci, její pokorné fiat, ale i radostné gloria. Nechybí spirituál a dokonce svěží aktuální koleda. Opravdová, se kterou by klidně mohly běhat děti po sídlišti. Vánoce jako vztah, vztah Boha k člověku a člověka k člověku. Současným jazykem převyprávěné poselství Vánoc od člověka, kterému to prostě musíte věřit. Stejně jako Zrunek, ani Radůza není pro ty, kteří čekají zářící hvězdičky a pusy plné vanilkových rohlíčků, a přesto, pokud máte uši a srdce, pěkně s vámi zamává.
Tož o Vánocích prosme s Rybovými poutníčky k Betlému: „Vlej do našich srdcí svornost, abychom se milovali, tím jen tebe vyznávali.“
A dodejme: „Do uší jen samou dobrou muziku!“