Chvojenská

Že vás na starých cestách nemůže nic překvapit? Ale může, dokonce můžete najít poklad.

Následuje trochu komplikovaný manévr hodný benešovského obchvatu a už sjíždím lesem kamsi směrem do kopců. Tu cestu už jsem několikrát jel. Vždycky, když byla nějaká bouračka a benešovská trojka zkolabovala.

Jenže když to jedete jako objížďku, čumíte většinou do navigace nebo mapy a při tom se vyhýbáte protijedoucícm traktorům na straně jedné a stromům na straně druhé. Býváte naštvaní, nervózní… do klidu pana doktora z Vesničky mé střediskové máte daleko.

Dnes je to jiné. Dnes si všimnu kapličky u cesty, krásné aleje, malebného rybníka, zlatavých mraků na obzoru. Jasně, byl jsem tu už párkrát, ale tyhle věci jsem vlastně neviděl.

Nu a pak už vyjedu další alejí na kopec a tam stojí…

Jo, kostel taky, ale před ním ruina statku jako z německého venkova. Obří dvorec. Část v rozvalinách. Nová střecha však dává tušit, že to je ale spíš fénix, které snad povstane ze sutin. Jmenuje se to tu Chvojen a je to prastaré místo. Stávalo tu keltské opidum, pak hradiště, opevněná ves s kostelem sv. Jakuba a Filipa. Kostel zůstal, Ferdinad d’Este z nedalekého Konopiště ho nechal opravit a nahodit do novogotického hávu, takže na první pohled vypadá trochu tuctově. Dispozice stavby ovšem dávají tušit, že kostel byl postaven dávno před Ferdinandem.

Chvíle focení v sadu. Kostel si nechám na příště.

Pak úzkou silničkou zadem ke Konopišti.

Na rozcestí stojí krásná kaplička zasvěcená Johánkovi. Symbolicky vyhlíží přes kovanou mříž.

Pssst. Tajemství neprozradí a vezme si jej s sebou. Vážně síla. Je to o důvěře, věrnosti, odhodlání stát si za svým, i když chřestí okovy.

Když dám fotku na instagram, objeví se komentář od kamaráda. „Kaple krásná, ale Johánek je děsivý.“ Znovu se koukám na tu fotku. No jo, je ušatý, trochu šilhá, každé oko má jiné. Lidový umělec. Žádný Michelangelo nebo Rafael. Soustředil se jako ikonopisec na atributy. Výmluvné gesto mlčení, hvězdy kolem světcovy hlavy, Konopiště po pravé ruce, Chvojenský kostel na kopci po levé ruce. A skrze tuhle neumělou malbu legenda stejně promlouvá. A vůbec, kde je psáno, že by světec musel vypadat jako model? Trochu neumělý ale čistý obraz v krásné kapli se štukovou výzdobou. Takový obraz světa. Obraz i kaple tu mají své místo.

Vyprávějí příběh.

Chválí Boha.