Svatí jednorožci aneb Co se ještě smí?

Zaskočila mě ostrost debaty pod fotkou ze závěru sobotního dne Pride, kde je socha Ježíše s nasazenou maskou jednorožce.
Dovolím si pominout argumentaci zásadních a principiálních odpůrců Pride a myšlenek, že homosexualita je hříšná. Pro zastánce těchto konceptů je tahle fotka jen vodou na mlýn a budou opět dštít oheň a síru a hrozit skřípěním zubů v temnotách. Mezi kritiky jsou však i kritici z teplých řad a tady je třeba zbystřit.
Symbol je mocný, odkazuje k věcem, které nás přesahují a sděluje víc, než by se zdálo na první pohled. V tomto případě se spojily symboly dva, Ježíš a jednorožec. Zvláštní, oba symboly v minulosti představovaly dobro a čistotu v nejvyšší podobě. Dokonce se objevovaly společně. Vybavil jsem si hned oltářní obraz z Jeníkova v Podkrušnohoří. Lov na jednorožce, ale též zvěstování Panně. Panna Maria v ohradě chová na klíně hlavu jednorožce, který jediný smí vstoupit do její panenské ohrady. Za plotem štěkají lační lovečtí psi. A z věže archanděl Gabriel zvěstuje. Jakoby se tu prolínají motivy Božského dítěte a Jednorožce. Panenství, zázračné početí a Božství vstupující k člověku, vtělující se.
Časem síla Ježíše pro mnohé oslábla. V lepším případě je historickou postavou a myslitelem, někdy ani to ne. I síla jednorožce ustoupila, stal se spíš předmětem pohádek a fantasy příběhů. Dostal však také nový význam, stal se jedním ze symbolů teplé komunity. To se symbolům stává, přeznačují se, dostávají nové významy, vznikají a zanikají.
Kritici srovnávají nasazení hlavy jednorožce na sochu Ježíše snad až s rouhačstvím. Tomu lze rozumět. Zvláště v některých tradicích jsou kulty soch, ostatků, obrazů silné. Je třeba obezřetnosti. Žádná ze stran však nesmí zapomenout, že je třeba myslet zejména na skutečnosti, ke kterým symboly odkazují, jinak se ony smybolické předměty stanou modlami. A je také třeba hledat interpretace, které odpovídají povaze situace.
K čemu odkazuje Pride a sdružení Logos, ne-li k tomu, že Ježíš miluje i buzny? Je pak legitimní spojení Ježíše a jednorožce? Jakkoli neumělé a třebas i trochu pouťové. Když věříme, že Ježíš se sklání ke každému z nás, není to pak i jeho identifikace s teplou komunitou, kterou může vyjádřit dnešní řečí právě jednorožec?
Uznávám, že to pro mnohé může být na hraně. Ale dovolím si připomenout ještě jednu věc, a tou je karnevalový charakter sobotního dne Pride. “Budeme tropit hlouposti, přidejte se dle libosti” Tolik barokní text z karnevalu. Sobotní pochod je přece i karnevalem, je trochu hlavou dolů. Co jindy není povoleno, to se v den karnevalu povoluje. Král je chuďasem, chuďas králem, ba i papežem. Je dovoleno se vysmívat a je nutné výsměch strpět.
Ježíš/jednorožec mne nepohoršuje a neohrožuje mou víru. Nepohoršují mne ani velmi expresivní obrazy mužů a žen stylizované do podoby svatých obrazů v Q-café. Zlato nepomíjivosti a věčnosti, nástin hýřivého života a centrální kult těla dokonce pojatý jako postava fotící si své nahé selfie. Nepohoršuje mne ani text Martinů Legendy z dýmu bramborové nati, kde je Panna Maria dobrá panímáma, jejíž tvář tesali podle starostovy dcery a pak i mužští chodili více do kostela, aby chválili krásu tváře a oblost těla.
Nevím, jaký byl záměr spojení jednorožce a Ježíše, ale myslím, že rozhodně nebyl činem rouhání ani výrazem pohrdání. Posloužil především jako prubířský kámen toho, co jsme ještě schopni přijmout za vlastní a co je za hranou. Bylo by však velkou škodou, kdybychom proto Logos zatratili a utopili všechno to snažení v karnevalové válce o sochu s maskou. Moc bych se přimlouval za smířlivost a právě v době karnevalového dne Pride za obzvláštní porozumění pro různé výstřelky.