Zelená Soběslav, utopie nebo realita?

Komu se nelení, len nepěstuje…
Josef Váchal

Červencová Hláska přináší informace o inventarizační zprávě městské zeleně, kterou si město nechalo zpracovat v ateliéru manželů Popelových z Českých Budějovic. O zprávě se mluvilo už na besedě věnované městské zeleni, kterou Soběslávka pořádala v dubnu tohoto roku. Zpráva jakoby se objevila v reakci na spor o lípy u kostela na náměstí. Ke sporu o lípy jsem psal již krátké zamyšlení v říjnu 2016. Tehdy jsem nebyl jednoznačně pro záchranu lip usměrňovacími řezy. Bylo by vhodnější staré, v minulosti nevhodně ošetřované lípy pokácet a nahradit novou výsadbou. Jenže… Jak víme, v Soběslavi jsou nové výsadby velmi problematické. V zásadě žijeme z dědictví minulosti, nové výsadby akátových lízátek na náměstí budí spíš rozpaky než nadšení. Město postrádá systematickou odbornou péči o zeleň a rovněž vizi pro její rozvoj.

Zpráva manželů Popelových je soupisem významných i menších zelených ploch ve městě. Je to jakýsi katalog, který věcně popisuje to, co máme, hodnotí stav a nabízí nějaká doporučení. Podrobněji se pak věnuje několika vybraným plochám.

Zeleň v Soběslavi – výzva a šance
Hodnocení prezentovaná ve zprávě nejsou příliš lichotivá. Zeleň je sice horlivě, ale neodborně udržována, o systematické obnově nelze hovořit. Na druhou stranu, stav není katastrofální. Lze jej přijmout jako výzvu. Myslím, že by bylo škoda vzít zprávu jako konečný dokument, prostě jen změnit stříhání keřů, dosadit pár stromů… Péče o zeleň v Soběslavi jistě potřebuje změnu, otázkou je, nakolik ji bude možné realizovat stávajícími prostředky jen s použitím nového manuálu. Soběslav by si ale kromě změny péče zasloužila i skutečný projekt revitalizace vybraných ploch. Revitalizace, která zahrne nejen kácení, sázení, stříhání, ale také se zaměří na další funkce zelených ploch ve městě. Promenáda kolem Černovického potoka bude promenádou pouze tehdy, pokud se na ní bude někdo “promenovat”, trávit volný čas. A k tomu pouhá dosadba stromů nepomůže. Hradební příkop na straně jedné a potok na straně druhé, to jsou přece úžasné devizy! Podobné je to u dalších ploch ve městě. Plácek před kostelem sv. Víta by mohl posloužit jako klidová plocha skýtající osvěžení, dalo by se využít návaznosti na kostel, blízkosti náměstí a přitom oddělení od rušné plochy. Škoda, že se toho nevyužilo už při řešení prostoru před bývalým knihkupectvím, které na plochu před kostelem sv. Víta navazuje. Devizou Soběslavi je zelený řetěz, který začíná u nádraží, pokračuje parkem u Sv. Marka, Promenádou, Sv. Vítem, Příkopy u knihovny.

Připravit projekt revitalizace parku jistě není snadné, může to však přispět k revitalizaci nejen zeleně, ale i života a vztahů ve městě. Přímo se nabízí využít při tvorbě zadání participaci veřejnosti. Participací ovšem nemyslím připomínkování víceméně hotových projektů, ale účast veřejnosti na tvorbě zadání. V jiných městech samozřejmost, v Soběslavi věc nevídaná. Tedy nevídaná zatím ve veřejném prostoru. Například MŠ Duha při přípravě revitalizace školní zahrady ve spolupráci s Nadací Proměny participaci využila. U projektů Nadace Proměny je to nezbytnost. Nejde totiž pouze o proměnu zeleně, ale právě také o proměnu vnímání veřejného prostoru. A to nejen ze strany úřadu, ale také ze strany veřejnosti. Jde o to vtáhnout veřejnost do procesu tvorby projektů už při jejich zadávání. V parku totiž budou nakonec trávit volný čas občané a návštěvníci města. Oni sami by si proto už v začátku měli říct, co by v parku rádi dělali, co na stávajícím místě oceňují, co jim tam vadí, co jim chybí. A s takovým zadáním by měl architekt pracovat. To jsou věci, které dobrý architekt ocení, na rozdíl od pozdějších často protichůdných připomínek k hotovému projektu. Participativní zadání a standardní připomínkování hotových projektů opravdu nejsou rozdílné cesty ke stejnému výsledku. Nemohou být, protože cíle definujeme na počátku. Není to utopie, stačí se rozhlížet při našich cestách, nasávat inspiraci z jiných měst, nejsme na to sami.

Inspirace v jiných městech – Litomyšl, Dačice
Velkou inspirací může být třeba Litomyšl s bezpočtem krásných realizací ve veřejném prostoru. V letošním roce zde otevřeli revitalizovaný park na nábřeží říčky Loučné. Loučná je podobná Černovickému potoku. Díky osvícenému vedení města a spolupráci s Nadací Proměny tu vzniklo dětské hřiště, odpočinkové prostory, prostory na venkovní koncerty. Pracuje se právě s ojedinělým prvkem říčky – terasy, kamenný přechod. Celá akce byla zadána v architektonické soutěži, příprava projektu probíhala jako participativní zadání ve spolupráci s veřejností (více detailů zde).

Letos dokončili i revitalizaci Kancnýřova sadu na náměstí v Dačicích. Sad má skvělé terasovité dispozice, které se podařilo využít na stupňovité sezení, mohou zde probíhat i menší kulturní akce. Byly zde dosázeny sloupové javory, provedeny výsadby trvalek a živých plotů z habru. Veřejnost se na akci podílela formou diskuzí u kulatých stolů. Odmyslíme-li si terasovité uspořádání sadu, jedná se v podstatě o výrazný zelený prvek na historickém náměstí ne nepodobný prostoru kolem Mariánského sloupu a kašny na soběslavském náměstí. Mnohem hodnotnější než vysušená prérie trávníku, na kterém stejně nikdo nepiknikuje, chladivější pro pobyt než kterákoli kamenná dlažba měnící se v horkém letním dni v pekelnou výheň.

Kromě akcentu na participaci veřejnosti mají obě města společnou ještě jednu stránku a tou je financování. Jak v Litomyšli, tak v Dačicích úspěšně využili financování buď formou dotační podpory SFŽP (Dačice – z celkových nákladů hradil fond 80%) nebo nadační podpory (Litomyšl).

Jak vidno, náklady spojené s realizací takových projektů nemusí být pouze na bedrech města a u odvážných projektů to ani s napjatými městskými rozpočty nejde. Příklady však ukazují, že vymlouvat se na nedostatek dotačních výzev je alibismus.

Snahou tohoto textu bylo upozornit na příležitosti k revitalizaci – proměně, oživení města ve smyslu navracení k životu. Ani realizací projektu celá věc nekončí. Je třeba stále promýšlet nové prostory a naplňovat je životem, podporovat aktivní lidi, kteří se snaží přinést svěží vítr a život do zákoutí našeho města. Pro něco takového potřebujeme ovšem vizi, protože to je běh na dlouhou trať, je to výzva pro nás všechny.

Kéž bychom v Soběslavi prozřeli a podařilo se nám dosáhnout skutečné revitalizace!