List čtvrtý: Balt a Malbork

Dopoledne se loučíme s Gdaňskem a jedeme do Oliwy. Dnes už je tohle místo Gdaňskem pohlcené nicméně z ruchu velkoměsta snadno uniknete v místním krásném parku. Co je ale pravý klenot, je místní katedrála zasvěcená Trojici, Panně Marii a sv. Bernardu. Zatímco ta gdaňská je největší cihlová, tahle je zase nejdelší. Loď má neuvěřitelných 97 metrů. Je to nejdelší cisterciácký kostel na světě. 
Roku 1660 tu byl uzavřen Oliwský mír, který ukončil polsko-švédskou válku. Na detaily mrkněte do zasvěcených zdrojů nebo si přečtete Sienkiewicze. Pro mne bylo zajímavé, jak si v památné komůrce, kde to sepsali, vyhráli se slovy. Z violy přesmyčkou vytvoříme olivu. Tam, kde vládlo násilí nyní vzkvétá oliva míru. J.D. Zelenka by měl radost.
Tahle přesmyčka předznamenává náš den. Namísto slunka přichází déšť. Namísto krásných dun u Baltu turistické lunaparky Sopot a hlavně Krynice Morskej. Pak ale krásný okamžik, kdy přestane déšť a nebe je stále v odstínech ocelově šedé a temně modré zatímco moře je bílé jako porcelánová hmota v bolesławiecké keramičce. Barevné loďky v bílém písku. Děti hned zpod deštníku vyběhnou a cachtají se ve studené vodě. Déšť vadil, studená mořská voda nikoli. Sůl je pravý zázrak.
Opouštíme kraj písečné Viselské kosy. Silnici lemují rybí restaurace a rybárny a my se necháme vtáhnout vůní. Kupujeme nějakou uzenou rybu, netušíme, co to je, ale chutná božsky. Krajina je protkaná kanály a mokřinami jako v Nizozemsku, jen méně upravená. Namísto tulipánových polí rákosiny. Domy jsou ukryté v lese nebo ve vrbinách. Silnice je úzká, krajnice se padají do příkopů, jasany jsou nebezpečně blízko sebe, provoz jako na benešovské trojce v pátek nebo v neděli odpoledne. Po nekonečných kilometrech přijíždíme na širší silnici. Začínají dlažební kostky. Jezdí se ve dvou až třech pruzích podle toho, jak to řidiči vyhodnotí riziko srážky. Úniková vzdálenost polského řidiče je brutálně malá. Jako lumíci se vrhají do nebezpečných situací. Několikrát se vidím na lůžku v polské nemocnici, když protijedoucí řidič začne předjíždět, i když není, kam se vyhnout. Slabší zabrzdí a poskočí si po krajnici. Přejedeme několik mostů, začne asfalt a na obzoru se objeví obrysy velké stavby.
Malbork.
Říkali, že je to jako Karlštejn. Ani se mi tam nechtělo. Lunaparkového kýče a davů lidí proudících mezi stánky s jídlem, jantarem a blbinami jsem si užil v Krynici. Moje romantické představy o rybářských vesničkách tam vzaly za své, proč si to kazit ještě Malborkem. Jenže k dnešnímu dni patří protiklady. Tedy očekávání nenaplněná a překvapení nečekaná. Malbork není jako Karlštejn. Jsou to tři Karlštejny. Je monumentální, nádherný! Zrcadlí se na hladině řeky Nogat. Celý z cihel. Je to největší cihlový hrad na světě, chlouba gotického hradního stavitelství. Sídlo kdysi mocného řádu Německých rytířů, později, po jeho porážce v bitvě u Grunwaldu, jedno ze sídel polských králů. Hrad, klášter i katedrála zároveň, k tomu mlýn a další hospodářská stavení. Je tam hřbitov rytířů i velmistrova růžová zahrada. Ke Gdaňsku hledí Gdaňská věž. Možná v reakci na zvyšování věže tamní katedrály, kterou prý Řád nelibě nesl, jsou v téhle věži záchody. Všichni rytíři až na velmistra sem chodili a dávali tak svobodnému městu najevo, co si o něm myslí.
Hrad přežil nedobytý staletí. Dobila ho až 2. světová válka, stejně jako většinu Polska. Od té doby probíhá zdařilá rekonstrukce. V nadživotní velikosti vyvedená zlacená Panna Maria, patronka Řádu a dnes královna Polska, už zase shlíží ze zadní části kostela do podhradí podobně jako sochy Buddhů v Asii. V hradním kostele mi však hrůzy války zvláštním způsobem připomněl rekonstruovaný obří krucifix se značně poškozeným korpusem Krista. Vzpomněl jsem si na představení Hindemithova Malíře Mathise v divadle Na Vídeňce, kde scéně dominoval právě Ukřižovaný Matthiase Grünewalda.
Turistů je na hradě spousta, ale v obřím komplexu se pohodlně rozptýlí. Navíc je už pozdě odpoledne. Přemýšlíme, zda se prohlídka dá vůbec stihnout, když máme jen dvě hodiny. Dá, ale pokud chcete vidět podrobně všechny expozice, počítejte tak se 3 až 4 hodinami. Nebojte se, nebudete šoupat papučemi a poslouchat nudného průvodce. Nafasujete velmi pěkně zpracovaného audioprůvodce, který díky čidlu pozná, kde jste, přehraje potřebný kus poučení a nechá vás v klidu spočinout, kde je vám milo. Na meditaci ve velmistrově kapli, při prohlídce kuchyně, expozice sklářské dílny nebo při lenošení na lehátku v růžové zahradě. Pokud však trváte na živém průvodci, můžete absolvovat i prohlídku ve skupině, jak jste zvyklí z českých památek.
My na lenošení nemáme čas, chvíli se ještě kocháme hradem v zapadajícím slunci a pak už míříme za vůní perníku…