Rok se s rokem sešel a jak i fejsbůk připomíná, je čas opustit kotlinu a vydat se na…no na sever přece. Rzeczpospolita volá.
Bolesławiec. Keramické orgie. Trochu jako v Asii, kde jsou ulice látek, ulice papírnictví, ulice sárí, ulice domácích potřeb. Tady mají ulici keramik. Nádherné vzory legendární tiskátkové keramiky. Od jednoduchých pavích oček v modré, přes jednotlivé kvítky a vlnky až po rozkvetlé louky a složité ornamenty. A to jsme jen u dekorů. Jaký šálek chcete? Větší, menší, s nožkou, bucláček nebo raději pohárek bez ouška. A máte konvičku, talířek, mističky, vázu nebo snad má pán trochu zvrhlejší vkus a raději by malovaného slona, kočku nebo snad dýni?
Vyčerpáni se jdeme občerstvit. Sernik. Nějak jsme se s paní v pekárně špatně pochopili. Už nám asi půlkilový „kousek“ zabalila. A pár krajíců toho chleba s lískovými ořechy a brusinkami. No a přibalte ještě ten cibulový. Jo, chleba se dá koupit na váhu, kolik krajíců chcete.
Přejezd nudnou placatou krajinou přes divoký polský venkov, kde to místy vypadá, že válka skončila včera. Míjíme obří sochu Krista krále u Swiebodzinu. Podle autorů projektu je to prý viditelný důkaz víry. Já se připojuji k té straně, která prohlašuje, že je to megalomanský kýč.
Poznáváme Poznaň. Jako ve Vratislavi tu mají ostrov Tumski a na něm katedrálu. Prý nejstarší v Polsku. Je zde pochováno několik králů z dynastie Piastovců. Nechybí ani nezbytná kaple sv. Jana Pavla II. s relikvií, pamětní deska a, Jan Pavel promine, jedna z jeho tuctových soch v parku. Katedrála se bohužel vývojem času dostala trochu na okraj města, resp. mimo historické centrum, což vzhledem k jejímu významu působí divně. Ale úpravy města vypadají slibně a časem by se to mohlo změnit, nábřeží řeky Warty k tomu přímo vybízí. Vlastní centrum Poznaně je krásné.
Malebně rušné se špalíčkem a nádhernou renesanční radnicí s trkajícími se kozly (o těch jsme jen četli, dovádějí prý v poledne na věži, vidět je můžete třeba ve znaku pivovaru Lech).
Bizarně poválečné, to když vyjdete jednu ulici z rynku nebo nahlédnete do dvorků.
Soudobé novými stavbami a realizacemi ve veřejném prostoru. Třeba přestavbou starého pivovaru na obchodňák s kavárnami, hotelem a parkem, nebo infocentrem s expozicí o Tumském ostrově, která proskleným mostem komunikuje úplně bez problémů se starým opevněním.
Parkové úpravy jsou buď divoké, tedy žádné, nebo krásně svěží s hřišti, lehátky, záhony tisíců růží a denivek.
A všude je šrumec. Lidé posedávají na trávníku, zahrádkách restaurací, válí se v lehátcích, spěchají za byznysem nebo se jen procházejí nebo stojí ve frontě na pączki. Oj oj…to prostě musíte. Povidla s čokoládou nebo granátové jablko s brusinkami…
A už mlčím, páč při jídle se nemluví.