Horká slunečná neděle. Na koncert se ani nechce, ale …
Co když je to španělská muzika? Cembalo, theorba a barokní kytara. Hrají Aarón Zapico, Pablo Zapico a Daniel Zapico.
Po letech se vracím do kostela sv. Anny zvaného Pražská křižovatka. Úžasný prostor, tak trochu zašitý, skrytý kousek od hlavní turistické dálnice Starého Města. Kostel, dům, tiskárna, sklad. A díky Václavu Havlovi a nadaci Vize 97 nový krásný prostor setkávání. Copak podobného nám zůstavili/zůstaví jeho nástupci v úřadu?
Ale zpět k muzice. Zde jsem objevil fado a je tomu koukám už 10 let. Tehdy mě krom podmanivého hlasu Any Moura uchvátila brilantní hra na portugalskou kytaru. Nyní to byla kytara španělská, theorba, cembalo. Bratři Zapicovi hrají jako jedna bytost. 30 prstů s lehkostí víří a struny se rozechvívají v dokonalém souzvuku. Hrají lehce. Hlasy nástrojů si melodii předávají, hrají si, chvíli každý sám v brilantním sólu, pak zase společně v umocnění hlavních motivů. Lituju, že z balkonu nevidím pořádně tu hru prstů.
Taneční melodie Španělska, Portugalska a Itálie 17. a 18. století. Žádný zaprášený archiv, svěží muzika pro nádherný letní, pardon jarní, jsme přece na Pražském jaru, večer.
Díky za něj!