Na skok do Itálie, na skok do historie a pak skoky do zimy. Vysvětlím hned. Dnes byla na programu Mtskheta. Řidič, co nás tam vezl, pravil, že to jsou dvě ulice tak na půl hodiny, ale my víme, že řidičům, co se snaží turistům nabídnout deset dalších super míst za výhodné jízdné, se nevěří. A to ani když pracovali 3 roky v sedmdesátých letech v Olomouci.
Mtskheta je sice malé městečko, ale je tam jeden z nejvýznamnějších kostelů Gruzie, kde jsou pohřbeni králové, údajně je tam uložen plášť Ježíše Krista, ten, o který setníci hráli kostky, vznášely se tam cedrové sloupy a děly jiné roztodivnosti. Nu a to město je tam už několik tisíc let. Léčivá moc cedrového sloupu zřejmě působí i na budovy v okolí katedrály Svetitskhoveli, protože vypadají nějak moc udržovaně a dávají Mtskhetě až středomořskou atmosféru. A protože jeden kostel nestačí, jsou tam ještě další dva, neméně významné. Jakmile přejdete práh, vystoupíte z naší časnosti.
Zpátky vás vrátí tříhodinová cesta maršrutkou, přískoky mezi kamiony, a že jich tu jezdí kvanta, vpřed do hor po vojenské silnici směrem do Ruska. Tam, téměř na hranicích se do výšky 5047 m vypíná Kazbeg a před ním stojí kostel svaté Trojice. Ikona Gruzie, jak píšou průvodci. Spojení posvátné úcty pohanské a křesťanské…
Zpátky vás vrátí tříhodinová cesta maršrutkou, přískoky mezi kamiony, a že jich tu jezdí kvanta, vpřed do hor po vojenské silnici směrem do Ruska. Tam, téměř na hranicích se do výšky 5047 m vypíná Kazbeg a před ním stojí kostel svaté Trojice. Ikona Gruzie, jak píšou průvodci. Spojení posvátné úcty pohanské a křesťanské…